Článek
Já dýchám, sestra jede fitness
Vstupuji do vyšetřovny a hned na úvod informuji sestru:
„Jen abyste věděla, jsem ohluchlá. Potřebuji, abyste mluvila přímo na mě a při vyšetření vás musím vidět, jinak nebudu vědět, co po mně chcete.“
Sestra na okamžik zbledne.
Při vyšetření je pacient v kabince. Sestra u monitoru vlevo od kabinky. Pacient na sestru nevidí.
Chvíle ticha.
V její hlavě se rozbíhá krizový plán A, B, C… možná i evakuace budovy.
Pak se statečně narovná, usměje se a pronese větu hodnou filmové hrdinky:
„Nebojte. Budeme improvizovat. Já vám budu ukazovat, jak máte dýchat.“
Nasedám do prosklené kabinky.
Dveře se zavírají.
Sestra odchází k monitoru.
Já panikařím.
Jak mám sledovat sestru, když na ni nevidím?!
Moje oči se mění v periskop ponorky.
Lovím ji koutkem oka.
A začínáme.
Sestra se mění v baletku, mima i fitness trenéra v jednom.
Prudký nádech!
— ruce letí nahoru jak při vítězství na olympiádě.
Výdrž!
— ruce zamrznou ve vzduchu, výraz absolutní koncentrace, jako by zadržovala dech spolu se mnou.
Rychle dýchejte!
— sestra se mění v udýchaného psa, pusa dokořán, jazyk ven, ruce pumpují jak písty.
Prudký výdech!
— ruce letí dolů, jako by shazovala pytle cementu z pátého patra.
Já dýchám.
Snažím se stíhat.
Kroutím očima.
Jsem zpocená jak dveře od chléva.
Přístroj zapípá. Konec.
Sestra, udýchanější než já, s úsměvem pronese:
„No vidíte, jak jste šikovná, zvládli jsme to v pohodě.“
Odcházím z vyšetřovny a v hlavě mi běží záznam sestry s vyplazeným jazykem.
Začnu se smát nahlas.
Já absolvovala plicní vyšetření.
Ona si dala kondiční fitness kardio trénink zdarma.
A jsem neskutečně vděčná, že existují zdravotníci, kteří nejen pomáhají, ale ještě u toho zvládnou udělat show jedné ženy.
Já funím, sestra jede fitness
Pokud jste se bavili i potřetí, bude další díl, tentokrát ze zubní ordinace
