Článek
Jistě to znáte také. Zvlášť v tomto (teď již minulém) vánočním a novoročním čase. Říkáte si, copak nám to asi zase budou letos dávat na Vánoce, Silvestr a Nový rok v televizi. Určitě to budou nějaké pěkné nové české filmy a pohádky a neuvidíme stokrát omílané americké vánoční komedie, české komedie a filmy staré padesát či více let.
Sednete si k televiznímu programu, otevřete ho a jako každý rok si jen povzdechnete. Ach jo, opět to samé, již desítky let vysílané. Sám doma (1990), Santa Claus (1994), Láska nebeská (2003), Pyšná princezna (1952), Princezna se zlatou hvězdou (1959), Obušku, z pytle ven (1956), Pelíšky (1999). A tak bychom mohli pokračovat.
Sám se na tyto filmy klidně podívám podvacáté, třicáté i vícekráté. Jsou to kvalitní a oddechové vánoční filmy. Jsou to filmy, které známe nazpaměť, slovo od slova a mnoho hlášek z těchto filmů zlidovělo.
Zamysleme se však nad tím, proč se tyto filmy dávají stále dokola? Kam zmizel kvalitní český film? Kvalitní česká pohádka? Odpověď je jednoduchá. Všechny tyto filmy zmizely se starou gardou hereček, herců, režisérů a scenáristů, ale také hudebníků, kteří nás bohužel již většinou opustili anebo jsou již ve filmovém důchodu.
Vzpomeňme například režiséra Václava Vorlíčka. Ten na co sáhl, to mělo úspěch. Tři oříšky pro popelku, Dívka na koštěti, Což takhle dát si špenát, Jak utopit doktora Mráčka aneb konec vodníků v Čechách, Princ a večernice, Kouzelný měšec, Jezerní královna a mnoho dalších filmů a pohádek. Poznáváte je? Poznáváte v nich pohádky a filmy, které se každoročně na svátky objevují v televizi? Poznáváte díla, která znáte nazpaměť, ale přesto se na ně rádi a s chutí každý rok podíváte znova?
Čím to je, že se tyto filmy drží a nedáme na ně dopustit?
V první řadě je to osoba režiséra. V druhé řadě samozřejmě námět a scénář. Další v pořadí jsou kvalitní herci a dialogy. V neposlední řadě, alespoň pro mě, je to kouzlo klasického filmu. Digitál prostě nemá takovou atmosféru. A nakonec, i když významově na stejné úrovni, je hudba.
Režisér si vybírá herce. Kvalitní režisér zná herce a přesně ví, která role jakému herci či herečce padne. Nezřídka byly role psány přesně na tělo konkrétnímu herci. Dřívější garda umělců byli výborní komici. Komedie s paní Janžurovou, panem Kopeckým či Sovákem jsou nestárnoucí. Ale dokázali výtečně ztvárnit i vážné role, a to z nich činí kvalitní herce.
Námět a scénář. Většina starých pohádek má základ v nějakých klasických pohádkách, ať už z pera Boženy Němcové nebo třeba Jana Wericha. Kvalitní scénář může zabít nekvalitní režisér a naopak. U nás velmi dobře fungovalo spojení Vorlíček - Macourek. Jejich spojení bylo geniální a jejich filmy a seriály (Arabela) jsou dodnes vysílané a patří ke zlatému fondu naší kinematografie. Pod mnohými úspěšnými díly je podepsán také Jiří Brdečka (Byl jednou jeden král, Císařův pekař - Pekařův císař, Obušku z pytle ven).
Kvalitní herci. Bohužel se starou generací herců vymírá i talent a charisma. Charismatických herců současnosti je pomálu. Nebudeme si herce staré generace nějak idealizovat. Mnoho z nich má nějaký ten vroubek v osobním životě, nicméně bychom měli rozlišovat osobní a herecký život. Komedie a pohádky s panem Menšíkem, Filipovským, Brzobohatým, paní Bohdalovou (která je stále herecky aktivní i v jejím požehnaném věku), paní Šafránkovou (asi naše nejkrásnější a nejoblíbenější princezna), Helenou Růžičkovou a mnoha dalšími, kteří by vydali na několik dalších článků, jsou stále oblíbené a sledované.
Co by byl film bez kvalitního hudebního podkresu nebo písničkou či motivem, který se celým filmem táhne. Kvalitních autorů hudby je málo. Někteří už bohužel nejsou mezi námi. Karel Svoboda, Petr Hapka, Vadim Petrov a další. Jejich geniální hudba dokázala filmy, pohádky i večerníčky podtrhnout a dokreslit. Mnohdy si při sledování pohádky nebo filmu ani neuvědomíme, že pod scénou běží hudba, ale když ji pak slyšíme samostatně, okamžitě se nám vybaví, že ji známe a většinou si ji dokážeme spojit s konkrétním filmem.
Kvalitní koktejl toho všeho, počínaje scénářem, hudbou, přes herce, kostýmy a konče režisérem, udělá z díla něco, co se zapíše do podvědomí diváků a zapíše se do historie. Všechno do sebe musí zapadnout, a když se k tomu přidá ještě výborná atmosféra „na place“ je úspěch téměř zaručen.
Anketa
Sluší se zmínit ještě jednoho režiséra. Pro někoho kontroverzního, pro jiného geniálního. Tím je Zdeněk Troška, který už je také v režisérském důchodu. Parafrázováno slovy klasika Járy Cimrmana, můžeme s ním nesouhlasit, můžeme o něm vést spory, ale to je vše co proti tomu můžeme dělat.
Pravda je taková, že ať už Zdeňka Trošku milujete nebo nenávidíte, jeho filmy zná nebo o nich alespoň slyšel celý národ. Přirovnal bych ho v hudbě například k Nedvědům. Ty také mnoho lidí nesnáší, mnoho miluje, ale alespoň jednu písničku od nich zná nebo slyšel každý.
Připomeňme si některá Troškova díla: Trilogie Slunce, seno…, první dva Kameňáky (zbytek není jeho a sám Troška se od nich distancuje), Bota jménem Melichar, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Z pekla štěstí, Princezna ze mlejna 1 a 2 a mnoho dalších.
I když takzvaní filmoví kritici jeho díla vždy rozcupují a pohaní a na ČSFD mají většinou špatné hodnocení, přiznejme si, že jeho filmy a pohádky mají obrovskou sledovanost, a to i po několika desetiletích od jejich vzniku. Troška točil filmy pro lidi a jejich jednoduchostí a vlastně i geniálním vtipem se trefil do jejich vkusu. V jeho filmech se lidi poznávají, vidí v nich sebe, své sousedy. Proto jsou tak úspěšné.
A dostáváme se konečně k základní otázce. Proč už se dnes netočí filmy, které by v divákovi zanechaly takové stopy, aby si je s chutí pustil znovu? Proč se o svátcích neustále točí dokola notoricky známé pohádky? Vzpomene si někdo ještě, jaká byla štědrovečerní pohádka před rokem, dvěma, třemi? Proč tyto pohádky každý rok neopakují?
Je jistě pár výjimek jako je například Anděl Páně, Pelíšky, Samotáři apod. Ale ruku na srdce, i tohle jsou filmy, které vznikly před dvaceti lety!
Nevím, co přesně je příčinou toho, že se dnes netočí filmy, které by byly úspěšné jako ty dřívější. Možná je příčina v tom, že divák je filmy zahlcen (Netflix, Disney+, SkyShowtime, HBO apod.) a má větší možnost srovnání. Nebo je příčina v tom, že dnešní herci opravdu nemají takové charisma a vtip jaké měli ti minulí? Nebo naše filmové školy upadají a nedokáží vychovat kvalitní herce a režiséry?
Osobně si myslím, že je to dnes také o tom, že se tvůrci snaží divákům podbízet. Neobsazují herce podle toho, jaká role jim sedne nebo podle jejich kvality, ale častokrát je obsadí podle jejich „popularity“ na sociálních sítích. Co na tom, že dotyčný herec či herečka neumí hrát, ale je aktivní a populární a lidé je mají rádi. Jenže pak se film natočí a tvůrci zjistí, že to nefunguje.
Další příčina je také v tom, že film dnes není o umění, ale o penězích a času. Na všechno jsou šibeniční termíny, filmy se točí rychle a nekvalitně s minimem peněz, aby producent co nejvíc vydělal. Jenže film nemůžete točit proto, abyste vydělali, ale především pro lidi, srdcem. Ne prvoplánově pro výdělek, to je potom na výsledku znát.
Potřebujeme ve filmech kombinovat starší a úspěšné herce, aby se od nich ti mladí mohli na place učit. Jestli se ovšem učit chtějí. Ale doba je holt dnes taková. Rychlá, uspěchaná. Vybírá si to však svou daň. Třeba i v podobě filmů, na které se nikdo nedívá nebo brzy upadnou v zapomnění.
Z filmů z osmdesátých a devadesátých let se pomalu stávají filmy pro pamětníky. Ovšem takové filmy pro pamětníky, které se budou vysílat neustále dokola, a které budou stále úspěšné. Minimálně do té doby než začne vymírat naše generace, protože mladší generace už ani tyto filmy nezná a nesleduje je. Pokud se nestane nějaký zázrak, česká kinematografie postupně zanikne a zůstanou jen vzpomínky. Vzpomínky na vodníky, bludičky, draky, české roztomilé čerty, mile roztržité krále a prince, kteří jezdí do světa na zkušenou.
