Článek
…a jiní postávají dennodenně před hospodami, vysedávají před vchody domů, kouří a popíjejí a jsou vlastně šťastnější a spokojenější, než my co chodíme do práce?
Pojďme se společně zamyslet.
Určitě to znáte také. Vstáváte ráno do práce, přijdete z práce, doma vás čeká úklid, děti, příprava s nimi do školy, vaření, svačiny… Večer lehnete do postele a padnete únavou, abyste mohli ráno opět vstávat do práce a vydělávat peníze, ze kterých pak státu odvedete nemalé daně.
Každý den jdete z práce a někde ve vašem okolí máte JE. Do práce nechodí, děti nevychovávají, ve večerních hodinách jsou v takovém stavu, že se kolem nich bojíte jen projít. Jejich děti jsou nevychované, nadávají si mezi sebou, nadávají dospělým, perou se, kouří a mnohdy už také pijí.
Ale pokud se zamyslíme, co jim vlastně chybí?
Do práce nemusejí, štědré dávky jim zajistí slušné živobytí. Prarodiče si berou svoje vnoučata do péče, aby měli pěstounské dávky, rodiče, pokud nestojí před domem a nekouří a nevyřvávají, tak jsou zavření nebo na úřadu práce. Tito lidé neposílají děti do školy, a když už ano, tak se o ně stejně nestarají, takže děti při absolvování povinné devítileté docházky, mají odchozené čtyři ročníky základní školy.
Pokud nemají děti v pěstounské péči, mají většinou invalidní důchod, to znamená, že opět nemusí do práce. Platí nájem za dva lidi, ale v bytě jich žije třikrát čtyřikrát víc. Naše legislativa i města a obce jsou na ně krátké. Vyhodíte je dveřmi, vrátí se oknem. Na úřadech si „vyřvou“ co je potřeba, protože se jich každý bojí. A nejde jen o Romy, jak by se mohlo zdát. Když už si vydělávají, tak je to načerno nebo různými nekalými kšefty.
A já se ptám, co vlastně tito lidé přinášejí společnosti? Vůbec nic. Naopak. Jsou pro společnost přítěží, finanční i společenskou. Žijí z našich daní a do očí se nám smějí, protože na ně nikdo nemůže.
A co my pracující? V práci trávíme minimálně třetinu života, snažíme se aby naše děti byly vychované, aby až vyrostou byly přínosem pro naší společnost. Aby mohly platit daně a z těchto daní živit tyto „vyžírky“. A pokud od státu něco potřebujete? Tak si to všechno zařiďte, oběhejte a pokud potřebujete na úřadu pomoc s byrokracií, máte smůlu, špatně jste se narodili.
Naproti tomu TI DRUZÍ mají na všechno asistenty, neziskovky, pomoc ze všech stran, včetně nevyžádané pomoci, protože co kdyby jí náhodou potřebovali.
Máme v naší společnosti hendikepované lidi, kteří chodí do práce, odmítají pomoc, jsou soběstační a jsou přínosem pro společnost i přes svůj hendikep. TI DRUZÍ jsou většinou schopni práce, pouze se jim nechce, a umí pouze natáhnout ruku a brát. A když nedostanou, tak křičí dokud dostanou. A svým chováním dávají příklad svým dětem, kteří budou žít stejně a stejně tak jejich děti a jejich děti. A proč by také ne, když jim to stát umožňuje.
Stát si neustále stěžuje, že není a nebude na důchody, ubírají peníze důchodcům, kteří celý život pracovali a poctivě odváděli státu daně, platili si celý život zdravotní pojištění, aby si nakonec museli péči hradit, pokud ovšem vůbec bude dostupná. Vláda přes všechny předvolební i povolební sliby zvyšuje daňové zatížení zaměstnanců i OSVČ.
Přitom by stačilo tak málo. Přestat podporovat tato „nemakačenka“. Lidi na dlouhodobé podpoře by měli pracovat, alespoň pár hodin denně. Jednak by nevyšli z pracovních návyků a jednak by si peníze od státu alespoň zasloužili. Podívejme se po městech, jak je všude nepořádek, na podzim listí, v zimě sníh, led. Proč se konečně nezmění legislativa a lidé na úřadu práce, kteří tam budou delší dobu bez snahy najít si zaměstnaní, by mohli tyto práce vykonávat. Zametat, uklízet sníh, listí, nepořádek. Města by ušetřila na těchto službách a byla by čistější, a myslím, že některé z lidí by to donutilo jít do práce, než být na podpoře a zametat chodník. Pokud by nepracovali, neměli by právo na nic. Odjakživa platilo, že bez práce nejsou koláče. Dnes začíná čím dál víc platit, že bez práce je nejvíc koláčů.
Není to spásná myšlenka, jen návrh toho, jak alespoň trochu omezit tyto příživníky, kteří společnosti nedávají vůbec nic. Jen jí zatěžují dávkami a plozením dětí. Třeba by takových lidí z ulic ubylo a my bychom si nemuseli dávat takové otázky. Jako třeba má vůbec smysl chodit do práce, plodit děti, vychovávat je ve slušném chování, když tito „dávkaři“ nemusí nic? Ostatní je živí a přispívají jim na jejich cigarety, alkohol a drogy? Jaký má smysl být slušný a pracovitý, když v dnešním světě mají největší zastání gauneři a nepřizpůsobiví?
Já vím, jsem hodně naivní a není to tak černobílé, jak to vypadá, nicméně pokud by se naši pohlaváři trochu zamysleli a začali myslet na lidi, kteří je živí, platí a volí, tak by určitě našli nějaké řešení, včetně změny zákonů. Od toho tam jsou, kvůli tomu jsou voleni.
