Článek
České zdravotnictví se potýká s dlouhodobým nedostatkem lékařů, a to se začíná projevovat v péči o pacienty.
Včera podle vyjádření záchranářů, přestala přijímat pacienty v kritickém stavu pražská nemocnice Bulovka, o měsíc dříve byly problémy ve Fakultní nemocnici v brněnských Bohunicích, kde byly protesty zapříčiněné změnou v Zákoníku práce a nesmyslným navýšením přesčasových hodin.
O co vlastně jde?
Poslanci odhlasovali změnu v Zákoníku práce, která lékařům umožňuje odpracovat legálně 832 hodin přesčasů, místo dosavadních 416 hodin. To znamená, pokud to převedeme na osmihodinové pracovní směny, že lékaři mohou legálně pracovat navíc 104 pracovních dnů! To je téměř třetina roku a nebo, chcete-li, téměř devět dnů přesčasů každý měsíc.
Měsíc má průměrně 22 pracovních dnů. Plus 9 dnů přesčasů a vyjde nám, že lékař může být legálně každý den v práci, bez řádné doby na odpočinek. Asi se nemusíme bavit o tom, že lékařské povolání je náročné jednak psychicky a také fyzicky, a že řádná doba na odpočinek je důležitá. Nehledě na to, že do toho nezapočítávám to, že lékaři mají partnery, děti, koníčky, přátele… na které už se času nedostává.
V Praze jde o to, že lékaři ARO a urgentního příjmu nesouhlasí se změnou na postu primáře, a také s vyhlášením nepřetržitého režimu na oddělení, přičemž si lékaři stěžují na to, že po službě nemají pacienty komu předat. Vedení nemocnice problémy popírá a tvrdí, že mají dostatek lékařů v záloze.
A co je vlastně základní příčinou všech těchto problémů, které se více či méně táhnou už několik desítek let? Především všemi vládami napříč slibovaná reforma zdravotnictví, která se ještě nikomu nepovedla, a hlavně citelný nedostatek lékařů. A také platy (nebo mzdy), které jsou nízké a lékaři raději odcházejí do zahraničí.
Tabulkové platy lékařů ve státním sektoru
Asi se shodneme na tom, že lékaři spolu se záchranáři a hasiči, zachraňují to nejcennější, a to jsou lidské životy. Když se podíváme na tabulku výše, tak mladý lékař bez atestace s nulovou nebo minimální praxí dostane nástupní plat 38 980 Kč hrubého. V soukromém sektoru může být mzda odlišná. To není málo, ale také to není mnoho, pokud si uvědomíme, kolik let lékař studuje, kolik toho musí znát, a také to, že se musí neustále dovzdělávat.
Takovou mzdu dnes není problém dostat třeba ve výrobním sektoru, kde „boucháte“ u pásu, odejdete domů s „čistou hlavou“, máte zodpovědnost pouze sami za sebe a většinou nepotřebujete ani nějaké lepší vzdělání. A přestavte si, že za vámi přijde každý týden váš nadřízený a nařídí vám, že musíte do práce ještě v sobotu i v neděli, a to každý víkend. Asi se s takovým zaměstnavatelem rychle rozloučíte.
Když si k tomu přidáme to, že lékaři mohou sloužit x hodin přesčasů navíc (většinou ve službách 15,5 nebo 24 hodin), už to není ani poslání, ale řehole. Nikdo z nás nechce přijít do nemocnice s úrazem a narazit na lékaře (sestru), který slouží x hodin bez odpočinku, je nevrlý, unavený a odbyde nás jen proto, že už jednoduše nemá energii. I lékaři jsou jen lidé.
Většina lékařů se samozřejmě snaží svou práci dělat svědomitě a řádně i za těchto podmínek, ale vše má svůj strop. Naši zákonodárci zřejmě také počítají s tím, že mladí lékaři nemají na vybranou (viz zdrojový článek níže). S navýšením přesčasových hodin souhlasí také někteří starší lékaři, protože přesčasové hodiny tvoří třetinu jejich platu. Jako vždy jsou peníze až na prvním místě. Navíc mladý čerstvě nastoupivší lékař si nemůže dovolit říct ne, protože potřebuje praxi a atestaci, aby se pohnul dál. Navíc pokud nebude souhlasit nebo přesčasy nepodepíše, nemocnice se ním rychle rozloučí.
Lékař by měl být dobře ohodnocen už v rámci normální pracovní doby. Veškeré přesčasy jsou prací navíc, která musí být jednak adekvátně ohodnocená a jednak hlídaná z hlediska množství přesčasových hodin. Není možné, aby si lékaři přivydělávali tím, že mají v průběhu měsíce pět, šest služeb. Po kterých navíc mnohdy ani nemohou jít domů.
Řešení problému má v rukách naše politická moc, která v tom ale již několik desítek let tápe a přešlapuje na místě. Zatím se nikomu nepodařilo udělat pořádnou reformu zdravotnictví, které potřebuje překopat od základů. Zejména navýšit počty lékařů a jejich platy.
Když budeme dodržovat daný počet hodin přesčasů, holt nebudou plně obsazené služby. Pokud bychom to chtěli dodržovat, museli bychom zdvojnásobit počet lékařů, nebo sloučit nemocnice. Ale to je politicky neprůchodné
Ministerstvo zdravotnictví řeší a zalepuje následky celého systému, nikoliv příčiny. Je to stejné jako kdyby vám lékař předepsal léky na vysoký tlak, ale zároveň neřešil jeho příčinu. Tak se vydá novela Zákoníku práce, kde se lékařům navýší počet legálních přesčasových hodin a je hotovo. Problém vyřešen. To si alespoň myslí ministerstvo nebo pan ministr Válek. Ale jak je vidno, tak to problém vůbec neřeší, pouze to přináší další a další navazující problémy.
Pokud máme ve státním sektoru prostředky na tisíce zbytečných úředníků, poradců, náměstků a pod. Najdeme peníze na migranty a vesměs zbytečné neziskovky, proč se nenajdou peníze na platy lékařů, abychom je u nás udrželi? Abychom navýšili jejich počet? Mnoho lékařů u nás vystuduje, protože naše vysoké školy jsou kvalitní, a pak se sebere a odejde do zahraničí.
Bylo by třeba aby se už konečně objevil ministr zdravotnictví a vlastně i celá vláda a poslanci, kteří se toho nebudou bát a pustí se do reformy z gruntu. Ale to je nejspíš utopie.
Zdroje:
