Pivo dělá hezká těla aneb zdražení piva národní tragédií?

Začněme čísly:

Češi jsou bezkonkurenčně na prvním místě na světě ve spotřebě piva na osobu. Za rok 2020 to dělalo téměř 182 litrů os/rok, na druhém místě jsou Rakušané se spotřebou 97 litrů piva os/rok a třetí místo drží Poláci se spotřebou 96 litrů piva os/rok (zdroj).

Z toho jasně vyplývá, že jsme nejen největší světoví pijani piva, ale že jsme jimi s téměř dvojnásobným náskokem před ostatními zeměmi!

30 tisíc lidí je v současnosti závislých na alkoholu a léčí se. Další desetitisíce nebo možná i statisíce jsou také závislí, ale neléčí se, nebo si to nepřipouštějí. Psychologové uvádějí, že jakýkoliv alkohol konzumovaný pravidelně denně už se dá označit za závislost. Netroufnu si odhadnout kolik lidí konzumuje pivo nebo jiný alkohol denně, ani kolik z nich je závislých.

Zkusme si tu spotřebu přepočítat. Podle údajů posledního sčítání lidu v roce 2021 je v České republice 6 684 359 lidí ve věku 15 - 64 let (zdroj ČSÚ). Pokud budeme předpokládat, že pivo pijí všichni z této kategorie (ideální údaj), tak nám vyjde celková spotřeba piva 1 216 553 338 litrů. To je obrovské číslo, více jak jedna miliarda litrů piva ročně. Pokud uvážíme, že (dejme tomu) třetina z těchto lidí jsou abstinenti, vychází nám spotřeba na osobu ještě daleko vyšší.

Dále musíme uvažovat, že mnoho lidí je závislých na víně, zejména ženy. Takže se nám počty závislých zase trochu rozrostou.

Možná v tom množství vypadá 30 tisíc lidí jako zanedbatelné, ale pokud si to představíte v jiném měřítku, tak je to jedno menší město, velké například jako Písek nebo Cheb, a nad tím se už rukou úplně mávnout nedá.

Hlavním důvodem je asi tradice. Máme tisíciletou tradici vaření piva. První zmínky jsou z roku 993 (zdroj).

Dalším důvodem je to, že pivo se u nás nepovažuje za „pravý“ alkohol. Setkávání u piva v hospodách, domlouvání kšeftů, řemeslníků, setkávání lidí po práci u piva, to vše nás provází věky a stalo se to fenoménem, který přetrvává. Ne nadarmo se říká, že nejlepší obchody a řemeslníci se domlouvají v hospodě.

Možná i díky této tradici a zvyku pivíčka po obědě, se s ním setkávají děti a mladiství v podstatě od malička v rodinách. Samozřejmě ho chtějí vyzkoušet a málokterý rodič svému potomkovi nikdy nenalil skleničku piva na ochutnání.

Jedním z dalších důvodů může být dostupnost a to nejen piva. Různé vietnamské večerky a obchůdky, s klidem prodají alkohol vč. piva mladistvým a ti se tak k němu dostávají velice lehce.

Říká se, že vláda, která zdraží pivo, tak padne. Zatím zdražila každá a každá padla. Jestli to bylo tím, že se za jejich vlády zdražilo pivo nebo jejich jinými výkony pro blaho obyvatel, to tady nebudeme posuzovat.

Jakékoliv zdražování lahodného zrzavého moku považují čeští obyvatelé za národní tragédii. Pokaždé, když tomu dojde, začnou se ozývat hlasy jak padnou hospody a restaurace. No ano, některé padnou, některé zůstanou a ve většině z nich zůstanou i štamgasti. A zejména v nich zůstanou lidé, kteří si dají pivo na chuť a žízeň jednou za čas.

Lidé, kteří jsou již závislí, se uchýlí do svých domovů k levnější alternativě - lahváčům. Neodpustí si ho, ani kdyby stálo dvojnásobek. Nemůžou. Potřebují ho k životu. Někteří z nich omezí konzumaci, někteří se zadluží, aby si ho mohli nadále dopřát a ošidí rodinu někde jinde.

Z jejich pohledu je zdražení piva národní tragédie. Z mého pohledu není. Nejsem abstinent, pivo si dám rád za horkých letních dnů, jedno dvě na žízeň. A při mé spotřebě neřeším cenu. Nekoupím si ho domů, ale zajdu si na točené.

Ač se na to každý dívá z jiného úhlu pohledu, neoddiskutovatelným faktem je, že konzumace piva ani jiného alkoholu (nebo cigaret) není základní lidskou potřebou a tudíž není národní tragédií, když se zdraží. I když při četbě diskuzí pod různými články se od lidí dozvídáte opak.

Máme prvenství ve světě, kterým se podle mého názoru nedá chlubit, naopak to o našem národu dost vypovídá.