Článek
Úvodem bych rád podotkl, že nechci na lékaře nasazovat, jejich práce a znalostí si vážím, nicméně i mezi lékaři je spousta výborných, ale také spousta špatných lékařů. Jako v každém oboru. Jenže pokud vám špatný instalatér opraví špatně vodu, tak maximálně vytopíte sousedy, ale pokud vás bude špatný lékař špatně léčit, může vás i zabít (v extrémním případě).
Nebudu se zde zabývat odbornými lékaři, lékaři sloužícími na poliklinikách a v nemocnicích a stomatology, ale chtěl bych se zaměřit právě na soukromé praktické lékaře a pediatry.
Finanční hledisko
Proč je u nás nedostatek lékařů? V podstatě nevím. Lékaři se odvolávají na platy, jenže ono to nebude tak horké, jak se může na první pohled zdát. Každý lékař dostává za registrovaného pacienta tzv. kapitační platbu. Tuto platbu dostává každý měsíc bez ohledu na to, zda ho pacient navštívil či nikoliv. V rámci objektivity je nutné dodat, že součástí této kapitační platby jsou některé základní úkony, za které již poté lékař nemůže požadovat platbu od pojišťovny.
Bohužel jsem nenašel aktuálnější údaje, takže vycházím ze starších, ale nejspíš se nebudou o moc lišit od současných, spíš si myslím, že čísla budou ještě vyšší. Tyto údaje jsou pouze od pojišťovny VZP (z roku 2008) a vychází z nich, že v průměru má praktický lékař v registraci 1100 pacientů, někteří až 1500. Do toho musíme započítat také pacienty, kteří jsou registrováni u jiné pojišťovny. Tyto počty se liší v závislosti na území, kraji apod. Čísla mohou být i dvojnásobná.
Minimální kapitační platba je 58 Kč za pacienta, pokud lékař splní požadavky na ordinační dobu, je tato platba ve výši 72 Kč. Tato částka se pak dále násobí koeficientem věku, takže například za dítě ve věku do 4 let je koeficient 4,1, tedy za tohoto pacienta dostane lékař od pojišťovny 295,20 Kč (72 × 4,1).
Takže pokud vezmeme lékaře s minimem registrovaných pacientů, který splní podmínky a dosáhne na vyšší kapitační platbu, dostaneme měsíční příjem z kapitačních plateb ve výši 79 200 Kč. U pediatra, který bude mít polovinu dětí mladších 15 let bude částka ještě vyšší. Uvědomme si, že se jedná opravdu jen o základní platbu. Lékaři mají zaregistrováno většinou mnohem víc pacientů. Mají další příjmy z nehrazených výkonů apod.
Pokud k tomu přičteme nabídky měst a obcí, které se snaží lékaře přilákat a nabízejí různé nástupní bonusy (občas v řádech statisíců), služební byty apod., musí nám nutně vyjít, že ve financích nejspíš zase takový problém nebude.
Samozřejmě musíme vzít také v potaz, zda je lékař ve svých prostorech, nebo zda musí platit nájem a další výdaje. Nicméně obce poslední dobou nabízejí například plně vybavené ordinace, minimální nájmy apod. a stejně na tyto pozice nemohou lékaře najít.
Lidské hledisko
V prvopočátcích lékaři skládali Hippokratovu přísahu. Ta se dnes přetvořila v lékařské sliby, které se v různých zemích liší a jsou dokonce odlišné i na mezi různými školami. Nicméně základní poselství zůstalo. Ve slibech se obecně uvádí respekt vůči učitelům, ochrana a předávání znalostí, ochrana pacientů před poškozením, zachování čistoty myšlení a povinnosti vůči pacientovi bez ohledu na jeho rasu, národnost či politické nebo sociální postoje. Naopak ve všech slibech chybí původní témata kolegiality mezi lékaři, bezplatné výuky, správné životosprávy pro pacienty, neprovádění chirurgických výkonů, vyhnutí se lékům k vyvolání potratu a sexuálním kontaktům s pacienty. (Zdroj).
Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakeiu a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat. Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou pro mne jako moji bratři. Pokud po znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího. Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné. Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu. Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění. Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny, a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí. Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co se nesmí sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti. Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.
Každý lékař by se měl tímto slibem řídit. Jestli tomu tak je nebo není, musí každý posoudit sám. A každý lékař by si měl sáhnout do svědomí, jestli jeho povolání bere opravdu jako poslání nebo pouze jako zdroj příjmu.
Však to každý z nás vidí sám. U dobrého lékaře jsou čekárny přeplněné, nové pacienty nepřijímá, a tak mnohým z nás nezbývá než vzít za vděk méně kvalitním lékařem. Ano, rozdíly mezi lékaři by neměly být, ale jako v každém oboru jsou horší a lepší a to jak z profesního, tak lidského hlediska. Arogantní lékař, který vás ani nevyslechne a ordinuje tzv. od stolu, vás od další návštěvy odradí.
Byrokracie
Příkladem budiž tento případ, kdy si lékař chtěl otevřít praxi v Merklíně, kde chyběl praktický lékař pro dospělé, resp. dva ordinující lékaři mají otevřeno jen pár hodin dva dny v týdnu.
Lékaře podpořila obec, kraj i občané, nicméně pojišťovna mu otevření praxe nedovolila a doporučila mu jinou obec, kde lékař ale nechybí.
Tento příklad ukazuje to, že ne vždy musí být problém na straně lékařů, ale stát a zejména pojišťovny (které jsou takovým samostatným státem ve státě) mohou být příčinou toho, že lékař ve vaší obci prostě nebude.
Pojišťovna rozhodne a nikdo s tím nedokáže nic udělat, bohužel, i takový je stav v naší republice.
Východisko?
Jak z tohoto ven? Starší generace lékařů postupně končí praxe a mladí lékaři nejsou. Nebo jsou? Podle údajů České lékařské komory, například v roce 2021 bylo absolventů všech lékařských komor celkem 1786, z toho jen 1319 bylo přijato do ČLK. Rozdíl 467 absolventů, kteří zmizeli neznámo kde. Další necelé čtyři stovky studentů absolvovaly studijní program v anglickém jazyce a ti rovněž v Česku nezůstali.
Jednou z cest, jak situaci postupně zlepšovat, by mohlo být navyšování počtu studentů na lékařských fakultách. S ohledem na nedostatek vyučujících i špatné prostorové zázemí i technické vybavení je však kapacita škol omezená. Nejsou prostě nafukovací a počty studentů nelze jen tak navyšovat bez rizika zhoršování kvality výuky. (zdroj)
Chápu absolventy, že nechtějí nastoupit do české nemocnice za českou mzdu a chápu i to, že každý z nich chce být věhlasný chirurg, ale otevřít si vlastní ordinaci praktického lékaře, i s přihlédnutím k nabízeným výhodám od obcí a krajů, není vůbec špatné. Ano, pokud studujete několik let na lékaře, asi se nechcete zahrabat někde na vesnici a léčit chřipku a odřená kolena (s nadsázkou), ale i tuto práci musí někdo dělat. Z lékařského povolání se stává postupně stroj na vydělávání peněz a poslání se vytrácí.
Možná by to chtělo, aby tento obor šlo studovat více srdcařů, kteří budou mít tuto práci a pacienty rádi, než spousta těch, kteří po absolvování zmizí do zahraničí za lepšími penězi.
Anketa
Zdroje:
