Státní hrad Karlštejn. Za mě docela zklamání

Vše začalo ještě před odjezdem při hledání vstupného a okruhů. Hrad nabízí několik okruhů.

Čtyři z nich se dají považovat za základní:

Na první a třetí okruh nemusíte mít rezervaci. Na další vesměs ano. To znamená, že když chcete vidět to nejkrásnější z Karlštejna, musíte si dopředu rezervovat místo. K mojí smůle dne, kdy jsem chtěl rezervovat místo na nějaký „lepší“ okruh, rezervace nefungovaly. Nu což, dáme si základní okruh a vyhlídku z velké věže, na které se dají koupit vstupenky na místě.

Máme to 200 kilometrů, takže vstávání brzy ráno, abychom tam byli kolem deváté, desáté, kdy ještě nebude tolik lidí. Dorazili jsme asi v půl desáté a na základním parkovišti byla ještě volná místa. Cena parkování 200 Kč za den. Na to jaký je tam frmol a auta se střídají, by klidně parkovné mohlo být nižší, ale hrad nějak musí vydělat, k tomu se dostaneme ještě později.

Prohlídku jsem naplánoval tak, že jsme se k hradu vydali přes vyhlídku, ze které je vidět celý hrad. Vyhlídka je sice na mapě značená, ale ve skutečnosti zjistíte, že se jedná pouze o louku, ze které je ale hrad vidět celý a zřejmě se jedná o nejhezčí pohled na něj. Ovšem musíte trochu sejít z cesty víc doprostřed louky, abyste měli výhled na hrad opravdu skoro celý.

Z vyhlídky jsme se vydali směrem k hradu. Od parkoviště k hradu přes vyhlídku je to příjemná procházka asi půl hodiny, podle toho jak jdete rychle.

Po příchodu na hrad jsme se vydali k pokladně, kde jsme narazili na krátkou frontu, která však postupovala rychle. Pokladna se nachází v Návštěvnickém centru, kde po zakoupení vstupenky vejdete do jakéhosi občerstvení. Ceny asi nebudu komentovat, zřejmě „vysokokarlštejnská“ přirážka.

Měli jsme zhruba hodinku čas do prvního okruhu, tak jsme se vydali na průzkum volně přístupných prostor hradu.

První jsme šli do Studniční věže, kde se nachází 78 m hluboká studna s rumpálem. Celý prostor u studny slouží jako prodejna suvenýrů, takže hned vedle studny máte pultík a pokladnu, nu což, hrad si na sebe musí nějak vydělat.

Další zastávkou byla Hodinová věž, kde se měl nacházet hodinový stroj. Po vstupu do věže vás uvítá - jak jinak - prodejna suvenýrů (nu což, hrad si na sebe musí nějak vydělat), ze které se lze krátkým schodištěm dostat do spodního patra, kde je uložen hradní zvon. Hodinový stroj jsme nenašli.

Následoval první okruh, resp. III. okruh - Vyhlídka z hradní věže. Okruhem nás provázela mladá průvodkyně a výklad v podstatě v pořádku. Co mě však zaujalo a provázelo celým hradem, je strohost všech prostor. Většinou skoro prázdné prostory s několika artefakty. Většina z toho za provazem, takže se nemůžete ani podívat zblízka. Na vrcholu věže je chvilku rozchod a můžete projít po podsebití a podívat z oken. Tím okruh končí. A vracíte se zpět.

Cestou zpět máte možnost podívat se do prostor bývalého vězení, kde vás čeká v předsálí několik vitrín s dobovými prvky, kováním apod. a  v hlavním „sále“ - jaké překvapení - prodejna se suvenýry (nu což, hrad si na sebe musí nějak vydělat), ve které se ale nedá platit kartou, protože tam prý není signál a nejde internet. Asi je moc velký problém natáhnout tam kousek kabelu s internetem, ale budiž. Takže prostory sice fajn, ale s vězením to má pramálo společného.

Následoval další okruh, základní - Císařská rezidence Karla IV. Tady už to bylo trochu zajímavější, nicméně prostory stále strohé a ne moc zařízené. Ale chápu, že se takhle dříve žilo. Všechno zajímavé opět vidíte zdálky za provazem. Dobové nádobí, šaty apod. Myslím, že tohle by si zasloužilo minimálně nějaké vitríny, alespoň na pár kousků, aby si je mohl člověk prohlédnout zblízka.

Dalším kamenem úrazu byl průvodce. Někomu se možná jeho styl výkladu mohl líbit, mně to bylo protivné. Vyzvídat na návštěvnících odkud přijeli, kam kdo chodí do školy (děti) a v neposlední řade jakési „kvízy“, jak to nazýval, které připomínaly zkoušení v hodinách dějepisu. Osobně tam jdu proto, abych se něco dozvěděl, ne aby mě někdo zkoušel.

Celkový dojem kazila také rychlost prohlídky, kdy jste ještě neskončili v jedné místnosti a už se na vás tlačila další skupina. Ale chápu, čím víc prohlídek, tím víc peněz, hrad si na sebe musí nějak vydělat.

A také jsme ve skupině chytili mladý pár s dvěma dětmi. Jedno batole, druhému klukovi mohlo být tak osm. Batole z toho samozřejmě moc nemělo a tak průvodce překřikoval neustále nějaký brekot a jekot. Nevím jaký má smysl takhle malé dítě tahat s sebou na hrad…

Celkově dojem z hradu takový rozpačitý. Při základních okruzích vidíte jen to obyčejné, běžné. Pokud chcete vidět něco víc - třeba hradní kapli, musíte si dost připlatit nebo si rezervovat celý okruh hradem, pokud tedy máte víc štěstí jak já, a rezervace fungují.

Výlet vylepšila návštěva Muzea voskových figurín, které z venku vypadá malé, ale uvnitř je velké a je v něm na šedesát postav historie. Návštěvu muzea doporučuji, opravdu krásně udělané, cena je přiměřená - 150 Kč dospělý.

Cestou zpátky jsme se zastavili ještě v Koněpruských jeskyních, které za mě také na jedničku. Ovšem jen pokud máte takové věci rádi a dovedete je ocenit.

Suma sumárum, hrad Karlštejn jako takový docela zklamání. Na každém rohu, v každé volné místnosti suvenýry. Možná bych zdražil vstupné na Velkou věž a do okruhu přidal návštěvu hradní kaple, která se nachází ve Velké věži a dalo by se to spojit do jednoho okruhu.

A nakonec trochu matematiky. I. okruh stojí 260 Kč, II. okruh stojí 560 Kč, III. okruh stojí 200 Kč, to máme dohromady 1020 Kč. Okruh celým hradem, který v podstatě zahrnuje všechny tři základní okruhy stojí 1600 Kč (??) Rozdíl je jen v tom, že skupina má maximálně šest osob a musíte si na něj místo rezervovat.

Co říci na konec? Výlet nás stál kromě cesty ještě dalších 1290 Kč za vstupné na hrad, 200 Kč parkovné, 400 Kč vstupné do Muzea voskových figurín a 590 Kč za vstupné do jeskyní. Celkově tedy 2480 Kč za tři lidi (dva dospělí a jeden student).

Na hradě mě velmi zklamalo, že místo historických artefaktů a výzdoby je každý volný kout a každá volná místnost nacpaná nějakým prodejem suvenýrů. Prodejny se suvenýry jsou nacpané i v rámci „placeného“ vstupu. Okruhy a vstupné by mohly být také trochu přívětivější. Můj celkový dojem je, že se na turistech prostě musí co nejvíc vydělat za co nejkratší dobu, kdy se vám při prohlídce na záda tlačí další skupina a ještě u toho zažijete přezkoušení z dějepisu.

Myslím, že mi to stačilo. Hrad jako takový je krásný a má národní hodnotu, jinak návštěvnicky nic moc přívětivé.

Kdo ještě nebyl, určitě se jeďte podívat a udělejte si obrázek sami.