Příběh Marty - Nevzdala to a dnes zase pěvně stojí na nohách

Nápad sepsat je přišel od jedné klientky: „Míšo, vy byste to měla napsat, ať to může inspirovat i ostatní.“ A měla pravdu. Klienti souhlasili – i když nechtějí ukazovat své tváře, chtějí dát naději dalším.

A co mají všechny příběhy společné? Že je život dovedl k EMS. A EMS jim změnil život.

„Když mi umřel manžel na leukémii, měla jsem pocit, že se mi zhroutil celý svět,“ vzpomíná Marta. Najednou byla sama – jen s dcerou, která ale měla už svůj život – a prázdnota ji stahovala dolů. „Bylo to jako spadnout do hluboké jámy. A já nevěděla, jak se z ní vyškrábat.“ Přiznává, že měla chvíle, kdy měla blízko k alkoholu. Byla to zoufalá snaha utéct před bolestí.

Naději jí vrátila dcera, když jí přinesla štěně zlatého retrívra. Najednou měla pro koho vstát, pro koho jít ven. Pes se stal jejím důvodem k životu. „Smála jsem se, potkávala lidi na cvičáku, měla jsem pocit, že se nadechuju.“ Jenže osud měl připravený další krutý zvrat. Jednoho večera, když se vraceli ze cvičáku, je cestou domů smetlo auto. Pes zemřel na místě, Marta skončila v příkopu se zlomeninami. Řidiče odsoudili, ale prázdno, které po tom všem zůstalo, bylo nekonečné.

„Když jsem se v nemocnici probrala a řekli mi, že můj pejsek nepřežil… měla jsem pocit, že mi zmizela i poslední naděje, že může být líp.“

Šest týdnů ležela Marta se sádrou, bez pohybu, bez síly. Svaly mizely, tělo sláblo. „Doktoři říkali, že musím začít posilovat, ale já… já jsem v životě necvičila. Neuměla jsem si představit, že půjdu do fitka a budu tam mezi těmi všemi mladými lidmi,“ přiznává. Cítila se stará, zbytečná, vyřazená ze hry.

Na rehabilitacích jí jedna sestřička pošeptala: „Zkuste EMS. Je to jemné, bezpečné, zvládnete to.“ Marta se bála, ale šla. „Říkala jsem si – co můžu ztratit?“

Co je to EMS? Více se dozvíte zde.

První lekce byly pro Martu těžké. Brnění, neznámé pocity, únava. „Byla jsem nejistá, měla jsem strach, že to nezvládnu. Ale zároveň jsem věděla – nemám jinou možnost. Buď to zkusím, nebo už zůstanu zlomená.“
A ona vydržela. Nevzdala to. Na její cestě ji pomohl trenér Ondra.

„Pamatuju si Martu na začátku – byla tichá, zamlklá, bez jiskry v očích. A pak jsem lekci po lekci sledoval, jak se mění. Jak se začala smát, víc mluvit, jak s každým tréninkem doslova rozkvétala. To je na téhle práci největší radost.“ – Pepa, trenér Body Express Pankrác

Dnes, po půl roce, Marta chodí vzpřímeně a bez kulhání. Její tělo se narovnalo, svaly se probudily. „Musela jsem vyměnit celý šatník i botník – moje chůze se změnila tak, že staré rozšmajdané boty mi prostě neseděly,“ směje se, a přitom se jí v očích lesknou slzy.

Ale největší proměna se stala uvnitř. „Když se dnes podívám do zrcadla, vidím ženu, která se nezlomila. Vidím sebe. A mám zase chuť žít.“

Pro Martu nebyl EMS jen trénink. Byl to nový začátek. Síla pro tělo – a ještě větší síla pro srdce.