Článek
Pan František je člověk, který miluje klid a pořádek. V důchodu tráví mnoho svého času čtením knih a poslechem klasické hudby. Jednou za čas však vyrazí na místní koupaliště, aby si zaplaval a trochu se osvěžil během horkých letních dnů. Koupaliště bylo obvykle příjemné místo s čistou vodou a dostatečným prostorem pro všechny. Ale jednoho horkého červencového dne, když pan František přišel, zůstal naprosto v šoku.
Jmenuji se František a už jsem nějaký ten rok v penzi. Miluji klid, četbu a plavání. Mám rád i děti, ale jak jsem zjistil jedno parné léto, vše má své meze. Byl to jeden z těch dnů, kdy se vše zdálo být dokonalé až do chvíle, kdy jsem přišel na naše místní koupaliště.
Děti by měly mít na koupališti zvláštní zónu za plotem
Nikdy předtím jsem neviděl tolik dětí na jednom místě. Běhaly z jedné strany na druhou, skákaly do vody a křičely tak, že by se po nich mohl ozývat i samotný Neptun. Přinesl jsem si svou oblíbenou knihu, ale brzy jsem zjistil, že čtení bude nemožné. Voda ve velkém bazénu se stala dětským bojištěm a klidný plavecký den se proměnil v nepřetržitý křik a smích. Nejprve jsem se snažil zachovat klid. Říkal jsem si, že to přeci jenom jsou děti a mají právo si užívat léto. Ale po několika hodinách byla moje trpělivost na bodu mrazu. Nejhorší je, když ležíte na dece a oni na vás cákají a běhají vám po ručníku.
Koupaliště se změnilo v chaos, děti za sebou zanechávaly obaly od svačin a plastové lahve. Všude byl nepořádek. Bylo to neskutečné, nic takového by nikdo neměl dovolit. Jak k tomu přijdou slušní lidé, kteří si zde chtějí odpočinout? Odešel jsem dříve, než obvykle, a doma jsem vzal do ruky pero a papír. Napsal jsem dopis správci koupaliště, ve kterém jsem navrhoval oddělenou zónu pro děti. Popsal jsem, jak by to mohlo vypadat.
To, co neustále dělají, se nedá vydržet
Dětský bazén s hracími prvky, obklopený plotem, kde by si děti mohly hrát bez toho, aby rušily nás, kteří hledáme trochu klidu a relaxace. Nebyl jsem si jistý, jak můj návrh dopadne, ale reakce přišla rychleji, než jsem očekával. Správce mi napsal zpět, že mnoho dalších návštěvníků vyjádřilo podobné pocity a že můj návrh zvažují. Doufám, že si konečně někdo uvědomí, že ačkoliv všichni děti milujeme, nelze se kolem k nim chovat, jakoby se nic nedělo. Prostě ruší a obtěžují a musí mít svou vlastní zónu.
Zdroje: autorský text a názor pana Františka
