Fronty protivných a spěchajících seniorů. Stravování v obchodech je zážitkem

Jednou za čas si dopřeji návštěvu obchodního centra, kde mají skvělou jídelnu s výborným jídlem. Tento kulinářský zážitek by mohl být téměř dokonalý, kdyby tam nebyly neustálé fronty protivných a spěchajících seniorů. Každá návštěva jídelny se tak stává nejen gastronomickým, ale i sociálním dobrodružstvím, protože dostat se pro jídlo, je někdy čistý boj.

Když se blížím k mé oblíbené restauraci v obchodním centru, vidím už z dálky dlouhou frontu, která se táhne téměř až ke vchodu. Většinu této fronty tvoří senioři. Jejich uspěchané a netrpělivé chování mě vždycky irituje a já se nestačím divit, proč tito lidé mají tak málo času, jak neustále tvrdí. S narůstajícím věkem by člověk čekal více klidu a rozvahy, ale tady to vypadá jako závod míru. Starší lidé se předbíhají, tlačí a často si nevšímají, že tím znepříjemňují život ostatním.

Když se konečně dostanu k pultu s jídlem, začíná další podívaná. Senioři si nandávají obrovské porce jídla. Není to jen o trochu víc, je to doslova nezkonzumovatelná hromada na talíři. Vždycky mě to překvapí, protože vím, že většina z nich to nemůže sníst, a navíc na to nemají peníze, jak někteří z nich tvrdí. A také nesní. Často vidím, jak odnášejí téměř plné talíře zpět do odkládacích boxů. Je to plýtvání, které mě štve, protože vím, jak dobré to jídlo je. A hlavně, co by za něho dali ostatní, kteří si něco takového nemohou dovolit.

Po celém tom boji se seniory si konečně sednu ke svému stolu a chci si v klidu vychutnat oběd, na který mám po celém pracovním dopoledni chuť. Doufám, že si ho vychutnám v klidu, ale ten podivný rozruch kolem mě pokračuje. Senioři, kteří evidentně mají dost času, neustále někam spěchají. Jedna paní se mě dokonce zeptala, jestli už nechci odejít, a to jen proto, že jsem si dala pauzu mezi hlavním chodem a vyřídila pracovní e-mail. Nestačila jsem se divit.

Nakonec, když konečně v klidu dojím svůj oběd a odcházím, mám v sobě podivné a smíšené pocity. Jídlo bylo opravdu výborné. Přemýšlím, jestli by nešlo něco udělat pro to, aby tato jídelna zůstala místem klidu a pohody, kde si každý může v klidu vychutnat své jídlo, aniž by musel bojovat s davem netrpělivých seniorů. A hlavně, aby tito lidé neplýtvali jídlem, které si mohl dát někdo jiný.