Článek
Jmenuji se Hela, je mi 53 let a poslední roky mého života byly všechno, jen ne jednoduché. Můj manžel Václav utrpěl před třemi lety těžkou mrtvici, která mu zásadně změnila život a s tím i naše společné soužití. Od té doby je na invalidním vozíku, nemluví a vyžaduje neustálou péči.
Manžel dostal mrtvici a já se o něj musím starat
Všechno, co jsme považovali za samozřejmost, se rázem změnilo. Péče o něj je náročná, a to nejen fyzicky, ale především emočně. Musím být stále připravená pomoci mu s každodenními aktivitami, od jídla až po osobní hygienu. Je to pro mě velká zátěž, ale snažím se dělat všechno, co je v mých silách. Považuji to jako samozřejmou věc, kterou by pro svého blízkého zajisté udělal každý.
To jsem ale netušila, že zásadní překážka, která se do našeho života vepíše, bude nedostatek financí. Protože jsem zůstala s manželem doma, přišla jsem o svůj příjem ze zaměstnání. Peníze na péči samozřejmě pobírám, ale to nám nepokryje veškeré měsíční náklady, které máme. Proto jsem se snažila manželovi vyřídit invalidní důchod, na který by měl dle mého názoru nárok. Ale na úřadě mi jasně dali najevo, že máme smůlu.
Invalidní důchod mu nikdo nedá
Přestože je jasné, že Václav je po mrtvici zcela závislý na pomoci druhých a už nikdy nebude samostatně fungovat, všechny mé pokusy získat pro něj invalidní důchod byly k ničemu a bez jasného výsledku. Naše žádosti byly opakovaně zamítnuty s odůvodněním, že jeho stav by se mohl zlepšit, nebo že nejsou dostatečné důkazy o jeho invaliditě. Každé zamítnutí je pro nás jako rána a znamená další měsíce nejistoty a finančního vypětí.
Naše úspory rychle ubývají, neboť většinu peněz musíme používat na léky, rehabilitace a úpravy bytu, které Václavův stav vyžaduje. Snažím se držet nad vodou a současně hledat jakoukoliv další pomoc, která by nám mohla být poskytnuta. Věřím, že se situace nakonec vyřeší a že justice a podpora, kterou potřebujeme, přijde. V těchto těžkých chvílích si připomínám, že láska a pevná vůle dokážou překonat i ty nejtěžší překážky. Stále jsme na to dva a já doufám, že si Venca uvědomuje, co pro něho dělám.
