Článek
Před nedávnou dobou jsem mluvila se svou kamarádkou, kterou jsem pár měsíců neviděla. Poslední informaci o ní jsem měla takovou, že pracuje sama na sebe. Je tedy OSVČ. Má maturitu a umí perfektně anglicky. Když jsme se setkaly po několika měsících, nestačila jsem se divit. Její život se obrátil vzhůru nohama a ona místo práce skončila na pracovním úřadě. Původně proto, že ztratila práci a potřebovala nějakou finanční podporu na dobu, než si něco najde.
Jenže jak týdny plynuly, ona si uvědomila, že nikam nespěchá. Když si prý všechno důkladně propočítala, zjistila, že se jí nevyplatí do konce roku nastoupit do práce. Její podpora v nezaměstnanosti činila 14 530 Kč. K tomu si požádala o příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení a dávky hmotné nouze, protože podpora byla malá a nedokázala by pokrýt náklady na bydlení. Celkem měsíčně od úřadu práce dostala 32 402 korun. Dokonce mi to ukázala na svém výpisu z účtu. Nestačila jsem se divit. Když jsem se zeptala, zda ji to baví, odvětila, že ano. Proč prý také ne, když nemusí nic dělat? Z toho si přivydělávala potají na dohodu o provedení práce a jela na dovolenou na Maledivy. Nechápu, že si někdo něco takového dovolí.
Běžná praxe
Bohužel jsem se hodně rychle probrala, když jsem zjistila, že lidé toto dělají běžně. Úředníci o tomto zneužívání dávek ví, ale nemají možnost na vše přijít hned. Vše se ale provalí. Sice za čas, ale ano. Přijde se na to. Zaujal mě případ pana Petra, kterému samozřejmě z taktických důvodů dávám přezdívku. Sám šel dobrovolně na úřad práce a požádal si o vše, co šlo. Dohromady pobíral dávky ve výši 40 000 měsíčně. K tomu u něho na tajno bydlela přítelkyně, jejíž čistý příjem byl přes 30 000 korun. Měli se opravdu dobře, a proto se rozhodli odjet na dvě dovolené do zahraničí. Jedna z dovolených byla Kapverdy, druhá Thajsko. Na někoho, kdo je veden na úřadu práce, bych si dovolila říct velký luxus.
Když jsem se na pana Petra podívala, vždy chodil elegantně oblékaný, měl oblek, sako a kravatu. Poslední setkání mě však překvapilo. Viděla jsem zaparkovat u obchodního domu luxusní SUV, ze kterého však vystoupil pán v roztrhaném oblečení. Na první pohled vypadal hodně zanedbaně. Když jsem se podívala blíže, zjistila jsem, že je to můj známý. Když jsem se ho zeptala, co to má na sobě, řekl mi, že se jde nahlásit na „pracák.“ Proto se také tak oblékl. Zůstala jsem v šoku. To prý, aby vypadal jako chudák. Auto nechal stát daleko a došel pěšky.
Na vše se přijde
Paradoxem je, že dnes pan Petr opravdu nemá peníze a úřadu práce splácí vše, co neprávem pobíral. Ono totiž na každého dojde, jak říká známé české pořekadlo. Úředníci zjistili, že společnou domácnost tvoří se svou partnerkou, což zatajil. Další problém byl, že potají podnikal, aniž by to někomu řekl. Dnes toho lituje, ale je prý rád, že si užil luxusní dovolenou. To, že pracovnímu úřadu nyní vrací téměř 300 000 korun, mu však nevadí. Osobně se domnívám, že něco takového za tak nepříjemný problém nestojí. Avšak také zde se říká - s poctivostí nejdál dojdeš. A toho bychom se měli všichni řídit. Jsou zde totiž lidé, kteří by sociální dávky mohli čerpat oprávněně, ale nepůjdou si pro ně.
A jak to doopravdy s dávkami a jejich pobíráním doopravdy je? Dle úřadu práce následovně: ,,V případě, že jste neměl nebo již nemáte nárok na výplatu podpory v nezaměstnanosti či je nízká máte možnost požádat si o dávky hmotné nouze. Pro možnost získání dávek hmotné nouze je zapotřebí být v evidenci Úřadu práce. Jako nezaměstnaný v evidenci úřadu práce máte svá práva a povinnosti.“
