Článek
Nemám ráda označení biomatka. Vnímám to jako hanlivé označení ženy, která chce dítěti dát to nejlepší. Ale většina matek chce pro své prvorozené přeci to nejlepší. Snaží se kojit, v první stravě volí bio potraviny, přemýšlí nad očkováním a podobné znaky, které jsou často přisuzovány jen alternativním matkám. Největší snahu vyvinula kamarádka, která převařovala i kojeneckou vodu. Jsou ženy, které nadšení pro dítě vydrží. Jsou na rodičovském příspěvku do čtyř let dítěte, volí lesní nebo Montessori školky, vaří poctivě doma, zakazují dětem cukr a ztužené tuky, zakazují mobil nebo tablet až do školního věku. Jednají tak v nejlepším zájmu dítěte, proto se jim ale nemusíme smát nebo obracet oči v sloup.
Patřím ke generaci devadesátých let, která vyrůstala na barevné televizi. Jako úplně malá na pohádkách ČT 1, později si pak pamatuji start televize Nova a Primy. Seděli jsme s bráchou u televize, jak jsme chtěli. Rodiče nás přes den neomezovali. Počet hodin u televize nikdo neřešil, u babičky dokonce běžela jako kulisa po celý den. Vsadila bych se, že odborníci té doby predikovali, jak děti s televizí špatně skončí. Dnes žiji bez televize. Nepotřebuji ji. České programy neshledávám nějak zábavné, navíc protkané reklamou. Závislost ale přišla až s počítači. První počítač domů přišel s pubertou a my na něm hráli hry do noci, někteří až do rána a déle. Dnes počítač nahradil tablet nebo mobil, u zdatnějších Playstation. Mnozí si na uvedeném vybudovali ukázkovou závislost, u některých s věkem opadla, někteří ji zatratili. Tehdy to byla totální fascinace něčím novým, neznámým, otevřel se druhý svět. A těžko se odolávalo.
Má výchova a přístup k dítěti je trochu benevolentní. Nebo by se taktéž dal použít pojem nevýchova. Chce-li dítě, umožním mu leccos. Ať si samo zjistí, co je dobré a co už ne. Svému batoleti pouštím na mobilu dětské písničky. Beru to jako takového pomocníčka v případě, kdy potřebuji splnit povinnosti, ujet určitou vzdálenost na cestách, ale také si chci na chvíli s někým popovídat, odfrknout si. A že nemám co odpočívat když hlídám dítě? Jsou prostě chvilky, kdy je to s dítětem fakt těžký a pět minut písniček zachová pohodu v domácnosti, načerpají se síly a jede se dál. Druhým faktem je, že i já koukám v průběhu dne několikrát do telefonu, přelítnu zprávy, pustím si hudbu. Dítě se pak po telefonu sápe. Jak by tedy k tomu přišlo, když maminka odpírá něco, do čeho kouká jak do lednice?
Zde se dostávám ke své základní tezi: Jestliže má generace brala televizi jako naprosto běžnou věc, která je stále dostupná, a v dospělosti ji to nějak závislostně nepoznamenalo, předpokládám, že dostupnost technologií od útlého dětství tyto děti do budoucna taktéž nepoznamená. Zde bych ale velmi tučně podtrhla dovětek, že dítěti je samozřejmě nutno ukázat i jiné podněty, poskytnout mu i jinou zábavu. Nespoléhala bych na to, že jednou batole odhodí mobil s tím, že je zcela internetem přesyceno. Stejně jako mě naučili rodiče chodit do lesa, na hřiště, jezdit na kole a starat se o pejska, tak i já se snažím tyto dovednosti dítěti předat. Protože to, co nás v raném dětství naučili, to si sebou neseme celý život. Byť v pubertě často zahazujeme jako trapným přežitek rodičů.
Jistě jsem si již poslechla názory starších generací, jak za jejich mládí stačilo dítěti polínko a provázek, které podpořily jejich fantazii. Jak stačilo batoleti otevřít šuplík, aby mohlo hrabat ve věcech. To mnohé děti baví doteď a třeba v mém případě tato zábava není odpírána. Otázkou ale tady je, jak jinak děti naučit rozumné míře používání technologií?
A co vy? Povolujete dětem mobil? A kdy jste začali? Je odmítavý postoj označením alternativních matek? A souhlasíte s ním?
