Článek
Konečně přijde zlom! Je pondělí dopoledne a nájemnice volá, že opouští byt. Mám neskutečnou radost a do života se mi vnoří nová dávka optimismu. Hned přemýšlím nad malováním, nábytkem, nad hlídáním. Čas je najednou plný plánů.
Radost mi ale nevydrží dlouho. Odpoledne téhož dne vybírám poštovní schránku, v ní najdu pozvánku na sociálku. V tu chvíli mi ujedou nervy, veškerý pocit hněvu se vrátí, vzteky úplně vařím. Neudržím to. Zavolám pracovnici a chci změnit termín, zároveň ji naschvál říkám svou životní situaci. Muž mě vyhodil s dcerou z bytu, musíme teď bydlet v jiném kraji u mé matky. Potřebuji změnit termín neboť o dva dny dříve přijíždím na dceřino očkování. Chci proto spojit tyto dvě povinnosti na jeden den. Vztek je ukojen, vlk se nažral. Bonzla jsem jeho chování vůči nám. Popojdu o kus dál a už mi reje v hlavě, jak moc zbytečný tohle gesto bylo. Sociální pracovnice je na výlevy vzteku beztak zvyklá, myslím, že na ně i přímo čeká. Ale že se nemá štvát sociálka proti sobě, to je známá věc. A já štěkna se musela ozvat. Komu jsem teď pomohla? Říkám si.
Zároveň přijde i obsílka k soudu. Je to rychlejší než co jsem našla na internetu. Mám neuvěřitelný strach. Co když mi ji vezme již na tyto Vánoce? Panikařím. Z hlubin mého já se ozve: A tak by ji prostě měl a život by šel dál!
„Hlavu vzhůru, přijela bys na Vánoce za mnou, já bych koupil pět litrů vína a byly by to krásný Vánoce!“ Snaží se mě utěšit do telefonu můj táta. Ale sám se trochu zajíkne při představě mé řvoucí osamocené osoby pod stromečkem.
Mediaci do termínu již nestihneme. V návrhu péče o dítě nejsme úplně za jedno. Dosud jsem s advokátkou řešila výživné, stěhování, postupný návykový režim spaní dcery u otce. Pravda, to nám spolklo neskutečně mnoho času. On tvrdí, že z návrhu trochu ustoupí, pokud mu sociálka doporučí něco jiného. Co jiného by mu taky zbylo? A k čemu teda má ten návrh péče, když se chce rozhodnout až po sezení se sociální pracovnicí? Dobrovolně svěřil naše dítě do opatrovnictví nějaké naprosto cizí ženě. Nedochází mu to. Nebo je mu to jedno. Co řekne sociální odbor, k tomu se prý většinou přiklání i soud. Pro sociálku je to vlastně hrozná pravomoc. Zvěsti praví, že sociálka si vhodnějšího rodiče vybírá podle slušného chování a prvního dojmu. Bude to teda přehlídka vlezlosti a slušnosti. V našem případě zas o tolik nejde, ale kolik dětí takhle skončilo třeba v nevhodné péči protože se jeden uměl ovládnout a druhý ne? Jestli jsou zvěsti o sociálce pravda, se bohužel dovím v příští dnech na vlastní kůži.
