Článek
Svatý Václav, patron Českých zemí, sládků, vězňů, ministrantů, prahy, Polska… Syn českého knížete Vratislava I. a Drahomíry, vnuk svaté Ludmily, která ho vychovávala a která byla zavražděna svou snachou uškrcením, aby nemohla být svatořečena. O jeho životě se nedochovalo příliš mnoho písemných záznamů. Většina pramenů, které nám ho dokládají, jsou spíše legendy, ty ale nebyly sepsány, aby věrně zachytily život mladého knížete.
Po korunovaci je popisován jako přespříliš zbožný, až asketický kníže, který se nesnažil rozšiřovat své území, ale spíše se snažil upevňovat svou pozici, což je doloženo například tím, že i když porazil kuřimského knížete, ponechal mu vládu. Dále měl vykupovat otroky a starat se o chudé a nemocné.
Vzhledem k tomu, že za jeho života můžeme bezpečně říci, že na českém území nebylo křesťanství zdaleka tak dominantní, jen v Praze nechal vystavět tři kostely. Na druhou stranu však také proslul kácením šibenic a ničením pohanských svatyní.
Mezi nejvýznamnější čin na poli zahraniční politiky můžeme bezesporu zařadit poddání se Jindřichu Ptáčníkovi, kterému platil „výpalné“, tedy jakousi daň výměnou za mír. I to je ovšem poměrně sporné, neboť Čechy platily daň za mír různým německým knížectvím už dříve.
Vražda svatého Václava
Dnes se už nedozvíme, jak to doopravdy bylo. Z pochopitelných důvodů se nám dochovaly pouze legendy, kdy každá vypráví něco trochu jiného, byť se stejným nebo podobným začátkem, kdy Boleslav pozval bratra na hostinu, a se stejným koncem, tedy Václavovou smrtí.
První staroslověnská legenda popisuje vraždu následovně: V noci po hostině se spiklenci poradili s Boleslavem, ve dvorci jednoho z nich, Hněvsy, jak vraždu provedou. Po ranním střetu obou bratrů, který se měl odehrát v bráně, přispěchal nejdřív Tuža a ťal Václava do paže. Václav se utíkal schovat do kostela. U dveří chrámu, které byly nejspíš zavřené, jej Tira a Česta ubili a Hněvsa probodl mečem. Kněz Krastěj tělo přikryl, pak jej Drahomíra odnesla do knězova domu, ošetřila a odnesla do chrámu. Pobožnost nechal vykonat Boleslav, povolal k tomu kněze Pavla (zřejmě hlavní pražský kněz již od časů Ludmily). Pronásledováni a zabíjeni byli i Václavovi stoupenci včetně urozeného muže Mstiny.
Český historik Dušan Třeštík však zastával teorii, že nemuselo jít o plánovanou vraždu, ale o nešťastnou náhodu: Onoho rána v pondělí 28. září při cestě do kostela potkal Václav svého bratra. Tehdy se mladší Boleslav rozlítil, protože měl s bratrem spory. Tasil meč a vrhl se na Václava. Kníže ho však odzbrojil a povalil na zem. Na Boleslavovo volání o pomoc přiběhli jeho družiníci. Viděli Václava, jak s mečem v ruce stojí nad ležícím bratrem. Vrhli se svému pánovi na pomoc a knížete, který se nestačil ukrýt v kostele, kam prchal, ubili. Zastánci této teorie obvykle poukazují na otázky smyslu Boleslavovy cesty za bratrem s cílem zabít ho vlastníma rukama, přičemž připomínají, že jeho bojovníci se nejprve skrývali.
Zázraky
Hned za života svatého Václava se měly udát dva zázraky. První zázrak souvisí s pokořením kuřimského knížete, kdy ten měl při osobním souboji vidět na Václavově čele zářící kříž se dvěma anděly, a proto se mu v bitvě zdát. Druhý zázrak se měl odehrát na královském dvoře Jindřicha Ptáčníka. Ten se rozhněval, že Václav nedorazil na sněm včas, a tak přikázal, aby mu nikdo z přítomných neprojevil úctu. Když ale Václav dorazil, král se postavil a pozdravil se s ním, protože nad ním uviděl znamení ve tvaru kříže a po jeho bohu dva anděly, kteří mu hrozili. Po skončení sněmu otevřel královskou pokladnici a nabídl mu dar podle výběru. Václav si vzal relikviář s ostatkem ruky sv. Víta, pro který dal postavit rotundu sv. Víta. Vysvětlení zázraku bylo hledáno ve zlatém nánosníku ve tvaru kříže na jeho přilbě, který je však zřejmě mladšího původu.
Další zázraky měly nastat až po Václavově smrti. Mezi nejzásadnější patří přenesení jeho ostatků přes rozvodněnou řeku a zhojené rány při převozu do Prahy.
Pochybnosti o existenci Václava
Vzhledem k podobnosti jména Václav i Boleslav se objevují domněnky, že jde o jednoho a toho samého člověka. Jméno Václav i Boleslav totiž mají stejný význam (více slav). Navíc Boleslav je polská varianta českého jména Václav.
Podle Miroslava Houšky byl Boleslav zbožný člověk, což dokládá fakt, že jeho dceru Mladu přijal papež Jan XIII. a později se stala abatyší kláštera svatého Jiří. Dále tuto teorii podporuje faktem, že pokud by Boleslav byl bratrovrahem, jeho dcera by se nemohla setkat s papežem ani zastávat takto významnou funkci.
Antropolog profesor Emanuel Vlček ve svém výzkumu určil, že lebka, která je vydávána za lebku svatého Václava, patří čtyřicetiletému muži. Kníže Václav zemřel před dovršením věku 30 let. Kristiánova legenda uvádí, že Václavova sestra nechala odebrat čelist, ze které pak rozdávala části jako relikvie. Lebka, která je prezentována jako lebka knížete Václava, má čelisti kompletní.
Rodinný život
Václav byl pravděpodobně ženatý, avšak nedochoval se žádný záznam o tom, že by se svou manželkou měl syna (manželství bylo bezdětné, nebo se jim narodily pouze dcery). Podle jedné z teorií měl však syna Zbraslava, kterého zplodil se svou „souložnicí“. O synovi se však příliš informací nedochovalo a není tak zřejmé ani kdy zemřel.
Zdroj:
Svatý Václav - Wikipedie. Online. In: Wikipedia: the free encyclopedia. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2024. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_V%C3%A1clav. [cit. 2024-09-26].
