Článek
Nejprve ale musíme začít několika předpoklady. Za prvé, všichni se zdárně dožili konce války a nijak zvlášť se během ní nezměnily jejich poměry. Nevím, jak v knize, ale v seriálu se několikrát zmiňuje, že je hospodářská „kríze“ a že kluci chodí do třetí třídy. Tedy by jim mohlo být řekněme v roce 1930 8 let. Při troše štěstí se tedy mohli vyhnout totálnímu nasazení a prožít válku bez větších úhon.
Petr Bajza
Petr Bajza, syn majitele obchodu se smíšeným zbožím. Šikovný, chytrý a hodný chlapec. Vystudoval gymnázium, ale protože jeho otec vlastnil obchod, byl tak z buržoazních poměrů. Během války naštěstí podporovali tuzemský odboj a tak mu komunistický režim dovolil studovat na univerzitě obor filmová režie a poté nastoupil k pomocným technickým praporům a jeho postavou se inspiroval Miloslav Švandrlík a stvořil postavu vojína Kefalína ve své knize Černí baroni. Po skončení služby se věnoval filmové režii, ale jeho filmy se nedochovaly.
Antonín Bejval
Antonín to měl chudák po válce těžké. Jelikož jeho otec vlastnil povoznictví a obchod s uhlím, komunisté si na něj po válce došlápli a znárodnili jim veškerý majetek. Aby toho nebylo málo, i Tonda skončil u PTP. Po skončení vojenské služby se pokusil utéci z Československa a tak ho komunisté uvěznili v jáchymovském pracovním táboře. Jeho další osudy nejsou známé.
Čeněk Jirsák
Syn kloboučníka a papučáře. Svůj koníček, kdy sbíral hříchy, aby se z nich následně mohl vyzpovídat, přeměnil ve sbírání informací a donášení pro StB. Za to se s ním kluci odmítli bavit a nepromluví s ním do smrti smrťoucí. A když bude dolézat, tak se zapřísáhli, že řeknou, ať nedolézá. Nicméně, jeho nový koníček mu přivál i nové kamarády a tak budoval kariéru na ústředí StB, kde mimo jiné školil další donašeče.
Éda Kemlink
Hodný syn úředníka berního úřadu. Jelikož byl až příliš nenápadný, nedochovaly se nám o něm žádné informace.
Josef Zilvar
Tento zanedbaný kluk to dotáhl nejdál. Sice nevychodil ani celou základní školu, ale protože měl dobrý kádrový posudek, byl protřelý a výřečný, režim z něj udělal dokonce ředitele Karosy ve Vysokém Mýtě. Díky tomu měl dostatečně velký plat a tak jeho otec už nikdy nemusel žebrat o pivo a kořalku.
Otakárek Soumarů
Jeho otec za války kolaboroval s Němci a dokonce přestavěl továrnu a začal v ní vyrábět munici do německých tanků. Během událostí v roce 1945 tedy jeho otce zastřelili příslušníci rudé gardy za dezerci. Oťásek Vocásek se však naštěstí schoval a následně emigroval do Francie, kde pod různými pseudonymy psal ne úplně úspěšné knížky na motivy svých oblíbených autorů.
Na závěr se sluší doplnit, že samozřejmě vše je jen fikce a výmysl, jak to asi mohlo pokračovat dál s oblíbenými hrdiny a nic z toho se ve skutečnosti nestalo.
Zdroje:
POLÁČEK, Karel. Bylo nás pět. V nakladatelství Fortuna Libri vydání první. V Praze: Fortuna Libri, 2016. ISBN 978-80-7546-038-7.
