Článek
Podívejme se tedy stručně, jaké zářezy si Ministerstvo kultury pod vedením Oty Klempíře (Motoristé sobě) za poslední dny připsalo a jak se mu „daří“ přestavět kulturní svět k obrazu vládní koalice.
Hektické období odstartovala změna dotačních podmínek, které ministerstvo na příští rok vyhlásilo v pondělí v desítkách výzev. Podle české pobočky Mezinárodního divadelního ústavu (ITI) se změny týkají především dvou ustanovení. První zakazuje při čerpání dotace a ve výstupech projektu hanobení určitých skupin osob a podněcování k nenávisti či násilí. Druhé zakazuje využití dotace k politickým a volebním kampaním. Podmínky podle ČTK navíc omezují politická vystoupení na podpořených akcích.
Resort zdůrazňuje, že samotný politický nebo hodnotový obsah uměleckého díla tuto podmínku neporušuje. Jenže právě v tom je v dokumentu zmatek. Tato výjimka je výslovně uvedena u ustanovení o politických kampaních, zatímco u zákazu hanobení žádné obdobné vysvětlení chybí. Podmínky tak otevírají otázku, kdo a podle jakých pravidel bude obsah děl posuzovat. Kritici proto žádají vypuštění obou ustanovení: o zákonnosti má podle nich rozhodovat právo, nikoli výklad dotačních podmínek. K výzvě o vypuštění sporných pasáží se připojily i Asociace nezávislých divadel a Svaz českých knihkupců a nakladatelů. Klempíř odmítá, že by šlo o cenzuru či omezování svobody tvorby.
Změna přitom nekončí u podmínek, sahá i do dotačních komisí. Resort ji prezentuje jako boj proti střetu zájmů: kdo je součástí projektu nebo zastupuje žadatele, nemá zároveň sedět v komisi, která o penězích rozhoduje. Jenže česká kultura je malý rybník: komise tvoří i aktivní umělci a pořadatelé, bez nich by se odborné komise nedaly sestavit. Dosud to fungovalo tak, že člen, kterého se žádost týkala, z hlasování odešel a rozhodovali ostatní. Nová pravidla mají takové lidi z komisí vyřadit úplně. Profesní organizace proto upozorňují, že se očekává změna složení komisí a že zcela nezávislých odborníků je v Česku málo. Pod hlavičkou střetu zájmů tak hrozí, že odbornost půjde stranou.
Kontraproduktivní se ukázalo i odmítnutí dotace na oslavy 17. listopadu na Národní třídě. Podle ministra projekt nesplňuje podmínky dotační výzvy. Loni ministerstvo přispělo 700 tisíci korun. Po oznámení, že letos na dotaci nárok není, se ve veřejné sbírce vybralo přes 9 milionů korun. Ministr tak paradoxně možná dopřál největší oslavy za poslední roky.
Obrazu ministerstva, a zejména ministra, nepomáhají ani mimořádné kontroly u čtyř členů Asociace nezávislých divadel (AND), která kroky ministerstva v poslední době odborně kritizuje. Klempíř je zdůvodňuje pochybnostmi o oprávněnosti vykázaných nákladů a tvrdí, že výběr nevycházel z členství v asociaci. Jeden ze zasažených, Jakub Vedral, ale nevylučuje, že se ministerstvu prostě nelíbí výroky asociace či jejích členů.
K dalším ministrovým nápadům patřilo osekání rozpočtu Státního fondu audiovize údajně až o miliardu korun. Proti se zvedla další vlna nevole mezi odborníky i veřejností. Klempíř 27. října oznámil, že předsedu představenstva fondu Petra Dvořáka odvolá, a to kvůli rozdílným názorům na hospodaření fondu a nedostatečné součinnosti při hledání úspor. Jak slíbil, tak ministr udělal a ve středu 28. bývalého ředitele České televize odvolal z funkce. Fond se dál vůči plánům ministra ohrazuje zatímco Klempíř hrozí, že bez platné dohody do konce roku může od ledna fond fungovat v rozpočtovém provizoriu, což by mohlo ohrozit dotační programy a nové investice během příštího roku.
Pokračují také potíže kolem výběrového řízení na ředitele Národní galerie. Po zrušení prvního řízení přišlo druhé, ale ani to neprobíhá hladce. Složení komise kritizují odborníci a dva její členové z ní 15. října odstoupili. Zájem o Národní galerii připomíná situaci na Slovensku, kde ministryně kultury Martina Šimkovičová v srpnu 2024 odvolala ředitelku Slovenské národní galerie Alexandru Kusou.
Paralely se Slovenskem tu ovšem nekončí. Největším tématem je nepochybně snaha změnit financování České televize a Českého rozhlasu, a to zákonem, který představil právě ministr Klempíř. Koalice ho ve sněmovně v noci z pátku 23. na sobotu 24. října protlačila v prvním čtení. Předem přitom prosadila pevný čas hlasování ve 4:36 ráno a omezila tím prostor pro opoziční poslance. Na podporu veřejnoprávních médií proběhly demonstrace a je vidět, že boj o média teprve začíná. Do stávkové pohotovosti vstoupili mimo jiné členové činohry Národního divadla a studenti uměleckých škol. V příštích týdnech se očekává ještě rozsáhlejší vlna stávek, jíž se hodlají účastnit některé vysoké i střední školy. Vše může vyvrcholit demonstrací Milionu chvilek pro demokracii na Letné 15. listopadu a v dalším týdnu při oslavách 17. listopadu. Zdá se tak, že zlověstné zrušení koncesionářských poplatků se může stát další zbraní, která se obrátí proti vládě v podobě robustní a uvědomělé občanské společnosti.
Shrňme si tedy skóre ministra kultury. Podařilo se mu leccos: zařídil možná největší oslavy 17. listopadu, alespoň po finanční stránce, a Prahu prošpikoval kulturními akcemi a demonstracemi na podporu médií a na protest proti způsobu, jakým je ministerstvo vedeno. Demonstracemi proti jeho krokům „vyprodal“ Malostranské i Staroměstské náměstí a vypadá to, že Letná půjde stejnou cestou. Žádný z jeho kroků se nevyvíjí tak, jak by si přál, tlak sílí a nic nenasvědčuje tomu, že by měl brzy povolit. Toto vítězství občanské společnosti má však svůj háček.
Letošní oslavy mohou být mimořádné právě díky vlně solidarity, ale takové sbírky se nedají opakovat každý rok. Příští rok se na oslavy už tolik peněz nevybere, a pokud se zachovají nové dotační podmínky, upravené komise i osekané rozpočty, může být zásah ministerstva opravdu znát. Slovensko ukazuje, že podobné změny se do kulturní scény propisují postupně. Otázkou tedy není, zda se ministrovi podařilo kulturní svět rozhýbat, ale co z něj zbude, až emoce opadnou a stav české kultury bude opět reflektovat nastavení jejího systému. Existují zde však pochyby, zda bude na nejvyšší pozici ministerstva stále Oto Klempíř. Bystřejším postupně musí docházet, že je tato pozice pro textaře a autora reklamních sloganů patrně příliš velkým soustem.
autoři: Jonáš Jan Vedral a Martin Sobotka
