Článek
České hospody (a to není řeč o současných věhlasných restauračních zařízeních) si získaly oblibu lidí především jako kontaktní místo, kde člověk našel společnost, mohl posedět, odreagovat se, domluvit si obchod, zeptat se přátel na zdraví a odpočinout si.
Hospoda jako centrum vesnického života
Vesnické hospody byly velice specifickou záležitostí. Dokázaly se uživit v každé malé vesnici, přestože pivo bylo za pár korun a kuchyně ve většině případů nebyla to, co drželo podnik nad vodou.
Postarší pánové si pravidelně chodili zahrát desetníkový mariáš, a to dokonce i v době, kdy už desetníky nebyly platnou měnou. Mámy od rodin si chodily odpoledne na kafíčko, kdy si mohly nerušeně posedět s kamarádkami a děti se zabavily zmrzlinou. V neděli si dokonce celé rodiny po svátečním obědě mohly zajít na pivko, děti se zabavily s jinými dětmi, dospělí si postěžovali na drahotu nebo na špatné počasí.
Pro zábavu i praktické využití
Vesnická hospoda byla srdcem vesnice. Občas se zde konal třeba turnaj v Člověče nezlob se nebo v mariáši. Oblíbené byly i vepřové hody nebo vesnické tancovačky a obecní schůze občanů.
Likvidace jednoho z posledních symbolů našeho venkova začala pozvolna, ale intenzivně. Dnes už je vesnická hospoda spíše raritou, stejně jako malé vesnické obchody. Lidé tak přišli o místa, kde se potkávali a mohli komunikovat.
točené pivo
Konec nejen básníků v Čechách
Stát usoudil, že majitelé hospod jsou nepoctiví, okrádají stát a potřebují dozor. Hospody tak nezvládly nároky, které si stát stanovil. Lidé, kteří provozovali podnikání spíše jako pokračování tradic, postupně své pozice začali opouštět. Práci jim stále více stěžovaly opakované kontroly státních institucí, které se kvůli pohodlí a pro vykazování aktivity soustředily na malé vesnické živnostníky. Ceny točeného piva už přesáhly únosnou mez a lidé si spočítali, že si za jedno točené pivo koupí tři lahvová v akci nebo petce.
Stát nad venkovem vyhrál. Lidé se tak schází v klubovnách vesnických spolků, pokud patří mezi ty šťastnější a mají tu možnost. Stát přišel o daně majitelů hospod, obce přišly často o nájmy z prostor. To je ta lepší varianta. V mnoha případech ustal klasický vesnický život. Lidé se už neschází. Nemají kde. Ženy, které se potkávaly při nákupu v obchodě, už se nevidí. Chlapi si nezajdou na jedno, nemají kam. Chalupáři tráví volno doma, s místními se moc nedruží, nemají kde. Kartón piva na grilovačku si koupí cestou. Dříve si chodili do džbánku pro točené.
Vesnické hospody, které provázely lidi celý život, zmizely. Zapíjelo se v nic narození dětí, všechny významné rodinné události. Fotbalisté v nich oslavovali vítězné zápasy i prohry, hasiči se v nich osvěžovali po akci, mládenci se tam loučili se svobodou, často se v nich pořádaly svatební hostiny. Dokonce i po pohřbu se v nich lidé scházeli, aby si připili na nebožtíkovu památku. To vše je pryč.
