Článek
Zprávy hovoří o velmi dobré sklizni – a přesto v regálech supermarketů nacházíme často jablka ze Španělska, Itálie nebo Polska. Proč tomu tak je? Kam se poděla ta naše česká, která mají tradici, chuť a vůni? A jak se v tom má spotřebitel vyznat?
Kam mizí česká jablka
Paradoxně většina českých jablek vůbec neskončí v regálech obchodních řetězců. Podle údajů z pěstitelských svazů jde značná část úrody rovnou do průmyslového zpracování – na mošty, džusy, pyré či sušené ovoce. To jsou plody, které nesplní přísná kritéria řetězců na velikost, vzhled a balení. Ne že by nebyla chutná, jen nemají „ideální“ kulatý tvar nebo jsou menší.
Další část produkce putuje na export, typicky do Německa či Polska, kde je zpracovávána nebo znovu prodávána. Někteří pěstitelé své ovoce raději prodají zahraničnímu velkoobchodu než se pokoušet proniknout do tuzemských řetězců, protože požadavky na objemy, certifikace a balení jsou nastavené velmi vysoko.
Na pultech supermarketů se proto domácí jablko prosazuje těžko. O to víc tam přicházejí dovozci s velkým kapitálem, moderními sklady a schopností dodat najednou stovky tun jednotného ovoce.
Proč na pultech vítězí dovoz
Na první pohled by se zdálo, že logicky by mělo být levnější a jednodušší prodávat jablka z Kutné Hory než z Piemonte. Jenže realita je složitější. Důvodů je hned několik:
- Řetězce chtějí stabilitu a objemy. Velké obchodní domy preferují dodavatele, kteří jim dokážou zaručit obrovské množství stejného zboží po celý rok. Menší český sadař s deseti hektary sadů prostě nemá šanci konkurovat italskému družstvu s tisíci tunami a moderní balírnou.
- Cena hraje hlavní roli. Polská a španělská jablka jsou často levnější díky větším dotacím, rozsahu výroby i nižším nákladům. Český pěstitel se do cenové soutěže zapojuje jen těžko, pokud má zároveň investovat do údržby sadů, postřiků či skladování.
- Loňská slabá úroda. Rok 2024 byl špatný a dovozci si v té době „otevřeli dveře“ do řetězců. A protože obchodní kontrakty běží dlouhodobě, zůstávají regály plné zahraničních jablek i v roce, kdy je domácí úroda dobrá.
Ekologie a etika dovozu
Dovoz ovoce má i svou ekologickou stopu. Přeprava kamiony přes půl Evropy znamená emise, které by se daly ušetřit, kdybychom jedli jablka ze sousední obce. Dalším tématem jsou pesticidy. České sady jsou pod přísným dohledem Státní zemědělské a potravinářské inspekce, zatímco zahraniční ovoce může vykazovat vyšší rezidua chemikálií. Nezávislé testy často upozorňují, že právě v jižních státech Evropy jsou postřiky používány častěji a intenzivněji. Čeští brigádníci, kteří jezdí na sklizeň třeba do Itálie, sami popisují, jak v sadech během sezóny projíždějí postřikovací vozy, a to i v době, kdy už se ovoce sklízí.
Otázkou je i etika práce. Zahraniční ovocnářství spoléhá na levnou pracovní sílu, často migranty, kteří pracují v těžkých podmínkách. Nákupem českých jablek tedy podporujeme nejen vlastní krajinu, ale i férovější pracovní standardy.
„Hlas z českého sadu“
Josef Šimek, sadař z Podřipska
Když se letos dívám na stromy, je to radost. Po loňských mrazech máme konečně dobrou úrodu. Jenže když se pak zajdu podívat do supermarketu, jablka z mých stromů tam nenajdu. Ne proto, že bych je neměl – ale proto, že nemám vlastní balírnu a nemůžu dodat tisíce beden najednou. Přitom lidé si pořád stěžují, že na regálech jsou jenom španělská nebo polská. Proto prodávám hlavně na samosběru a na farmářských trzích. Přijde rodina, děti si natrhají košík jablek, ochutnají rovnou v sadu. Všichni pak říkají, že tak dobrá jablka v obchodě nesehnali. To je pro mě ta nejlepší odměna. Jen kdyby se spotřebitelé naučili víc hledat místní ovoce a nebáli se sáhnout po tom, co není „jako z katalogu“. Křivější jablko je pořád lepší než dovoz, který cestoval tisíce kilometrů.
Proč dát přednost českému jablku
Kromě menší ekologické stopy má české jablko ještě několik dalších předností:
- Chuť a čerstvost. Ovoce putuje ze sadu na stůl během několika dnů, zatímco dovoz může trvat týdny. To se projeví na vůni i šťavnatosti.
- Podpora místních producentů. Každý nákup je hlas pro to, aby sady v Česku nezmizely. Bez odbytových možností hrozí, že pěstitelé své sady vykácí a krajina přijde o důležitý prvek.
- Tradice a rozmanitost. České odrůdy, jako jsou rubín, bohemia nebo ontário, nabízejí pestrou paletu chutí, kterou v supermarketu často nenajdete.
Jak česká jablka poznat a kde je koupit
Dobrá zpráva je, že česká jablka se stále dají sehnat, jen je potřeba trochu hledat:
- Sledujte etikety v obchodech. U ovoce musí být uvedena země původu. Pokud na regále vidíte „ČR“, berte ho!
- Farmářské trhy a sady. Většina větších sadů pořádá podzimní samosběry nebo má vlastní prodejny. Tam koupíte jablka často levněji a přímo od pěstitele.
- Menší prodejny a farmářské koutky. Některé obchody už dnes spolupracují přímo s lokálními sadaři.
- Prodej přímo z auta. Na venkově na podzim probíhá prodej z aut, kterým se drobní pěstitelé, kteří nemají dostatečnou kapacitu pro dlouhodobé skladování, snaží prodat své ovoce. Většina z nich prodává navíc i mošty, med a podobné regionální produkty. Běžně lze jablka i ochutnat. Prodejci mají své trasy, takže není problém si nakupovat u ověřeného prodejce.
Co by se mělo změnit?
Dlouhodobě by pomohlo, kdyby čeští sadaři více spolupracovali a vytvořili silná odbytová družstva. Ta by mohla vyjednat lepší pozice u řetězců, nabídnout stabilní objemy a kvalitní balení. Potřebné jsou také investice do skladů, aby česká jablka vydržela déle čerstvá. A nakonec, i stát by mohl obchodní řetězce více motivovat k odběru domácí produkce, například formou kvót nebo pobídek.
Volba spotřebitele má váhu
Při nákupu v obchodě se může zdát, že je jedno, po jakém jablku sáhneme. Ale ve skutečnosti to rozhoduje o tom, zda české sady budou dál existovat, nebo jestli dáme přednost anonymnímu ovoci z dovozu. Letos máme šanci, úroda je dobrá, sadaři nabízejí své plody, a tak je na nás, zda je podpoříme.
České jablko není jen ovoce. Je to kus tradice, krajiny a poctivé práce. A hlavně je to jablko, které chutná tak, jak má.
