Článek
Chléb má ve Francii zvláštní postavení. Jen málo citátů je tak známých jako ten od Marie Antoinetty „nechte je jíst koláč“, když bylo řečeno, že rolníci nemají chleba. Victor Hugo v Les Misérables dává chlebu až morální status, když je Jean Valjean zatčen a uvržen do vězení za krádež bochníku chleba. Pro mnoho lidí ve Francii je bageta něco jako základní jídlo a je to skutečný symbol Francie.
Země je rájem milovníků pekařských delikates
Pro většinu turistů není výlet do Francie bez ochutnání bagety a máslového croissantu vůbec možný. Navíc, pekárny zvou na ochutnávky svých dobrot na každém rohu. Zajímavé je, že každé pekařství má své specifické pečivo a jen těžko by se našly dvě bagety od dvou pekařů, které by chutnaly stejně.
Historie bagety
Téměř do roku 1800 jedli podle thegoodlifefrance francouzští rolníci chléb vyrobený z pšenice, žita nebo pohanky. Pekaři často přidávali různé druhy materiálů jako plnivo, protože šetřili s moukou. Do mouky se často přimíchávaly piliny, hodilo se i seno, a dokonce také hlína. Chudí lidé měli často chléb jako jediné jídlo a dospělý muž za den snědl i 1,5 kg chleba.
Nepokoje kvůli nedostatku obilí a hladu byly až do francouzské revoluce extrémně běžné a někdy se rozšířily po celých regionech. Ty největší vyústily v pád Bastily 14. července 1789. A přišla francouzská revoluce, která úplně změnila chod země.
Pařížští rolníci měli oprávněné podezření, že došlo k hromadění obilí v očekávání vyšších cen. Kvůli chlebu vyšli na protest do ulic a nová vláda musela rychle reagovat na stížnosti, protože hrozilo, že nepokoje budou stále radikálnější.
dlouhá bageta
Jak se z bochníků staly bagety
Dlouhé široké bochníky existovali od dob Ludvíka XIV. a ke změně tvaru došlo až v polovině 18. století. Bagety však byly mnohem delší, než je běžné dnes. Po ránu tak byly ulice plné hospodyněk, které spěchaly z pekařství s dlouhými „hůlkami“, které připomínaly páčidlo.
Příznivé ceny obilí umožnili konečně v 19. století dostat kvalitní bílé pečivo i do chudých domácností. Vývoj parních pecí zhruba ve stejné době umožnil péct bochníky s křupavou kůrkou a bílým vzdušným středem, jako jsou dnešní bagety.
V roce 1920 byl přijat zákon, který zakazoval pracovníkům začít pracovat před čtvrtou hodinou ranní, což znemožnilo pekařům péct bochníky chleba dostatečně rychle, aby byly připravené pro dělníky k snídani. Právě to byla doba, kdy se tenké a dlouhé pečivo masivně rozšířilo po celé Francii, přestože bylo známé už sto let.
Bagety bylo možné připravit za tři hodiny, aby při otevření obchodu bylo čerstvé pečivo k dispozici. V této době si získalo i název bageta, které pochází z latinského baculum, které přešlo do italštiny jako baccheta - hůl.
Podle foodicles bylo uzákoněno, že pečivo označené jako bageta musí být vyrobeno pouze z mouky, soli, vody a droždí. Musí být minimálně 65 cm dlouhé. Pekařství však nabízí i metrové bagety. A pečivo se musí péct v prostorách, kde se prodává.
Zdroj: foodicles.com, thegoodlifefrance.com, vienna.je
