Mandlové mléko: mýty, fakta a dobře odvedená reklama

Hlavně kvůli akcím obchodníků si rostlinná mléka vyzkouší celá řada zákazníků, kteří se potom rozhodují, zda má rostlinné mléko v jejich kuchyni místo. Reklama pro zdravou variantu mléka v lidech vyvolává dojem, že odmítnutím kravského mléka (krávy jsou zodpovědné za změnu klimatu atd.) zachrání planetu. Ale je to tak opravdu?

Kolem roku 2018 se mandlové mléko stalo rostlinným mlékem č. 1 a svou pozici si drží. Podle Reader’s Digest v roce 2021 byl objem prodaného mléka z mandlí asi dvojnásobný, oproti dalším rostlinným produktům (ovesné, sójové). Rostlinné varianty mléka jsou hlavně spojovány s pojmy jako udržitelnost, životní prostředí, šetrná varianta, snížení produkce oxidu uhličitého.

Výroba mandlového mléka není složitá. Mandle se rozmixují, smíchají s vodou a přecedí. Komerčně vyrobená mléka jsou obohacena dalšími vitamíny, minerály, cukrem, zahušťovadly, příchutěmi nebo konzervanty a rozhodně se vyplatí si pozorně přečíst informace na obalu.

Mandlové mléko má řidší konzistenci než třeba mléko ovesné. Spíš, než do krémové konzistence kávy se hodí třeba k cereáliím nebo k přípravě horké čokolády a kakaa. Dobře se pije i jako ovocný mléčný koktejl.

Mandlové mléko neobsahuje nasycené tuky a výrobci do něj přidávají prospěšné živiny jako vápním a vitamín D.

Problémem číslo jedna je množství vody, které je třeba k pěstování mandloní. To ve srovnání s ovsem pro ovesné mléko, nevychází pro mandle dobře. Ale ten opravdu závažný problém je jinde.

Osmdesát procent světové produkce mandlí pochází ze zemědělských kolonií na mega farmách v úrodném kalifornském Central Valley. Právě sem míří miliony komerčních včelstev. Pro včelaře to znamená mnohem lepší živnost, než produkovat med a včelí vosk. Má to však svou odvrácenou stranu.

Komerční včelaři, kteří posílají své úly na mandlové farmy, vidí jejich včely umírat v rekordních počtech a zdá se, že nic, co udělají, tomu nezabrání.

Včelaři připisovali vysokou úmrtnost expozici pesticidů, chorobám způsobeným parazity a ztrátě přirozeného prostředí. Ekologové a ekologičtí včelaři však tvrdí, že skutečným viníkem je americká závislost na průmyslových zemědělských metodách.

Včelám se daří v biologicky rozmanité krajině. Kalifornský mandlový průmysl je však umisťuje do monokultur a spolu se způsobem produkce mandlí tak v USA zemře každý rok více včel, než je velikost skupiny hospodářských zvířat chovaných na porážku.

Vysoká úmrtnost včelstev je tak smutným obchodním modelem „těch nejlepších mandlí z Kalifornie“.

Kalifornský mandlový průmysl podle The Guardian za 11 miliard dolarů roste mimořádným tempem. V roce 2000 zabíraly mandlové sady 500 000 akrů, které produkovaly milion tun mandlí prodaných do celého světa a rozloha sadů se každoročně zvyšuje.

Prodej mandlového mléka se v USA za posledních pět let zvýšil o 250 % a dosáhl 1,2 miliardy dolarů, což je více než čtyřnásobek prodeje jakéhokoli jiného rostlinného mléka. To je tak dobrý obchod, že se o změnách neuvažuje.

Během 19. a 20 století představovalo včelařství skromné živobytí pro přistěhovalce z Evropy. Proto se nikdo nebránil dohodám o dodávání včelstev pro farmy pěstující mandle. Díky dovozu levného medu z Ukrajiny v 80. letech to pro mnoho včelařů byla jedinečná možnost pro zajištění slušného zisku.

Zatímco v 80. letech včelaři počítali s roční ztrátou včelstev kolem 5 %, na farmách s monokulturou mandloní je to často i 100 %. Problémem jsou roztoči, ale také chemické ošetření stromů. Pro včelaře se tak stává problémem zajistit množství včelstev, které mají dané smlouvou. Včelaři doslova mluví o chemické polévce, kterou včely nezvládnou přežít.

Pesticidy se používají pro všechny druhy plodin v celém státě, ale mandle v množství chemického ošetření předčí všechny ostatní pěstované plodiny. Základním pesticidem pro mandloňové sady je AKA Roundup, který je spojován s rakovinou u lidí a pro včely je fatální. Samozřejmě že výrobci se brání množstvím použité látky, která je v doporučeném množství „neškodná“. Americké soudy však řeší stovky případů, kdy je výraz „neškodné“ zpochybněn.

Opylování mandlí je pro včely jedinečně náročné, protože včelstva se probouzejí ze zimního klidu asi o jeden až dva měsíce dříve, než je přirozené. Pouhé množství potřebných úlů daleko převyšuje množství pro jiné plodiny, jako jsou třeba jablka – druhá největší opylovací plodina v Americe, která využívají pouze desetinu počtu včel. A včely jsou zároveň soustředěny v jedné zeměpisné oblasti, což exponenciálně zvyšuje riziko šíření nemocí.

Včelaři však dostávají 200 dolarů za úl a to je dost silný motiv, aby ve výnosném byznysu zůstali.

Jak neoficiálně včelaři uvádí, běžně ztrácí více než 30 % včelstev. Ta jsou v USA vedena jako hospodářská zvířata. Kdyby v takovém množství došlo ke ztrátám jiných hospodářských zvířat, věc by se řešila. V případě včel jsou to zvířata doslova vykořisťovaná a nerespektovaná.

Pokud se tedy podíváme na „zdravé mandlové mléko“ z jiného úhlu, nebude to ta zdravější alternativa pro naši planetu. Jasné statistiky ztěžuje také skutečnost, že některé včely přežijí chemický koktejl, ale umírají během zimy. Nelze tedy prokázat přímou spojitost s opylováním na farmách zabývajících se produkcí mandlí.

Odborníci tvrdí, že pouhé řešení problému s pesticidy nestačí a že samotné zemědělství se musí od základů změnit.

Zdroj: Reader’s Digest, The Guardian.com