Článek
Další výpravy za hledáním pokladů
Málo už se píše o jeho dalších výpravách pod španělskou vlajkou, které uskutečnil v letech 1493, 1498 a 1502. Všechna dobrodružství, která ho zavedla na místa jako Kuba, Panama nebo Venezuela, dokázal využít.
Kryštof Kolumbus dobře věděl, že soupeřící portugalští průzkumníci dosáhli Asie již v roce 1420 plavbou na jih podél západoafrického pobřeží kolem Mysu Dobré naděje a vrátili se s hromadou zlata, perel a koření. Byl však odhodlán najít přímou vodní cestu na západ z Evropy do Asie. Místo toho náhodou narazil na Ameriku. Jeho lodě sice občas dopluly úplně jinam, než zamýšlel, ale položil základy pro kolonizaci velké části Ameriky.
Kolumbus našel mnohem více, než hledal
Ve své posedlosti se plavil z ostrova na ostrov v oblasti, kterou dnes známe jako Karibik a hledal pro své „sponzory“ ze španělského trůnu perly, drahé kameny, zlato, stříbro a vzácné koření. To, co nakonec přivezl, byl „poklad“ mnohem větší ceny – potraviny Nového světa.
Kolumbus projevil velký zájem o tyto potraviny Nového světa. Udělal si četné záznamy, které popisovaly, jak se z neznámých potravin připravují domácí jídla, podrobně popsal chutě a srovnal je s nudnou evropskou stravou té doby. I když renesance podporovala kulturní a ekonomické osvícení na celém kontinentu, Evropa stále pěstovala pouze 16 rostlin jako potraviny.
Kolumbus naložil Niňu a Pintu širokým vzorkem karibských potravin a domorodými otroky a 16. ledna 1493 vypluli domů.
Velká část nákladu samozřejmě podlehla zkáze a během dlouhé dvouměsíční plavby se změnila v kaši. Semena však přežila a brzy byla vysazena v zahradách po celém jižním Španělsku.
Evropu čekala zásadní změna ve stravování
Vzhledem k teplému středomořskému klimatu v regionu, v kombinaci se zemědělskými pokroky zavedenými dřívějšími maurskými nájezdníky, Evropa rychle pěstovala své vlastní potraviny Nového světa.
Nové stravovací možnosti byly doslova senzací a většina exotického jídla končila v žaludcích těch nejbohatších a nejmocnějších lidí starého kontinentu.
Paprika našla všestranné využité
Ačkoli se portugalští průzkumníci vrátili z Asie v polovině 15. století s černým pepřem (který byl mletý pro použití jako koření), byl extrémně vzácný a drahý. Několik druhů sladké a pálivé papriky, které Kolumbus dovezl, nejenže dodalo evropské kuchyni skutečný šmrnc, ale našlo také nové využití. Například papriky byly plněny masem, rýží a dalšími náplněmi, aby se staly oblíbenými jako hlavní jídla vznikající ve španělské, francouzské, italské a východoevropské kuchyni. Netrvalo dlouho a bylo objeveno, že feferonky mohou být účinné i v krémech jako lék vedoucí k úlevě od bolesti kloubů.
V hlavní roli brambory
Brambory
Škrobový brambor se stal oblíbenou alternativou k tuřínu jako základnímu sacharidu v evropské stravě. První nezdařené pokusy s konzumací jedovatých částí rostliny sice trochu snížily nadšení, ale jakmile se lidé naučili jíst samotnou hlízu, brambory stoupaly v oblibě.
Přestože je s bramborami spojovaný Kolumbus, byli to španělští dobyvatelé v čele s Franciscem Pizzarem, kdo přivezl brambory do Evropy z Peru po vítězství nad národem Inků. Pizzaro využil odolnou hlízu, aby nakrmil svou armádu během svého pozdějšího pobytu v Mexiku a brambory následně posloužily jako velice praktická strava pro armády po celém světě.
Brambory však přinesly i nouzi. Například Irsko se stalo zcela závislé na pěstování brambor, a protože pěstování monokultury zapříčinilo množení plísně bramborové, v letech 1845 až 1852 zemřelo v zemi milion lidí hlady.
Dnes se brambory po celém světě používají nejen pro lidskou potřebu, ale slouží i ke krmení hospodářských zvířat. Jsou ukázkovým příkladem toho, jak něco tak malého a obyčejného, jako je bramborová hlíza, může drastickým způsobem změnit svět.
Jako světová potravina jsou brambory v lidské spotřebě na druhém místě po rýži. Bramborové lupínky jsou celosvětově nejprodávanější svačinkou.
Voňavá a chutná čokoláda pro mlsné jazýčky
Jedním z Columbusových nejoblíbenějších objevů byla čokoláda. Poprvé se s ní setkal v roce 1502, během své čtvrté cesty, která ho zavedla na severní pobřeží Jižní Ameriky.
Aztékové si kakaové boby cenili. Opražili a rozemleli je a poté smíchali s vodou a medem, aby vytvořili povzbuzující nápoj, kterému říkali „čokoláda“. Kakao obsahuje theobromin, stimulant podobný kofeinu, takže šlo v podstatě o jeden z prvních energetických nápojů na světě. Horká čokoláda se brzy stala národním nápojem Španělska.
Španělsko po desetiletí žárlivě zakazovalo export čokolády do jiných zemí, ale jeho evropští sousedé nakonec začali dovážet kakaové boby ze svých tropických kolonií a spotřeba čokolády se rozšířila po celém kontinentu.
Byli to Holanďané, kteří v polovině 18. století vyvinuli lis na extrakci tukové složky z bobů za účelem výroby kakaového másla. To smíchali s práškovým kakaem (čokoládou) a svět spatřila první tabulka pevné čokolády.
Ananas jako královské ovoce
Mezi všemi potravinami Nového světa, které Kolumbus představil, žádná nevyvolala větší rozruch než ananas. Španělský král Ferdinand II byl z ovoce náležitě ohromen a poznamenal: „Jeho chuť vyniká nad všemi ostatními druhy ovoce.“
Královský vyslanec v Panamě, Gonzalo Valdes, napsal: „Je to nejkrásnější ze všech plodů, které jsem viděl, nepředpokládám, že by na celém světě bylo nějaké jiné ovoce tak nádherného a krásného vzhledu.“
Renesanční Evropa byla v podstatě zbavena běžných sladkostí. Cukr rafinovaný z třtiny byl vzácným a drahým zbožím a ovoce bylo sezónní záležitostí, a tak zbýval jen med. Ananas se stal tou nejchutnější věcí, kterou kdy kdo jedl.
Královští zahradníci utratili jmění za pokus o pěstování této tropické rostliny. Čínský výrobci vyráběli nádobí s ananasovou tématikou pro vyšší třídu. Kamenné ananasy se objevovaly na podstavcích před velkolepými panskými domy a na zahradních zdech a sklenících jako symboly přivítání a pohostinnosti.
Po celá staletí zůstal ananas v Evropě synonymem vznešenosti, bohatství a dobrého vkusu.
