Stručná historie nejkvalitnějšího hovězího masa z Argentiny

Češi byli v minulosti hrdí na své sklo, porcelán, ocel a pivo. Moc už nám z hrdosti nezůstalo, ale jsou země, které si svůj poklad umí chránit, a právě to by se dalo tvrdit o Argentině, kde se na otevřených pláních s pampou, ideálním klimatem a úrodnou půdou prohání podle Tasteatlas kolem 55 milionů kusů hovězího dobytka.

Původ chovu krav sahá do začátku 16. století, kdy do země vtrhli španělští dobyvatelé. Historie zmiňuje španělský skot Turdetano, který byl v Argentině ještě před založením hlavního města Buenos Aires. Dobytek se na šťavnatých loukách porostlých pampou neuvěřitelně rychle rozmnožil a už počátkem 18. století bylo v zemi kolem 40 milionů kusů hovězího dobytka. O to vše se postarala pouze příroda a ideální podmínky k rozmnožování skotu.

V následujícím století se do země dostala britská plemena skotu (Angus, Hereford a Shorthorn). Dobytek se divoce množil tak rychle, že si dříve chudá země mohla dle libosti dopřát šťavnaté hovězí velice levně a někdy i zdarma.

V neorganizované době dokonce pastevci poráželi dobytek jako zdroj potravy k obědu, vybrali si jen několik kusů masa, které si v ten den opekli na ohni, a kromě tuku a kůže nechali zbytek masa mrchožroutům. Právě tento pravidelný rituál položil základy k přípravě masa, která se označuje asado, a do Argentiny se kvůli možnosti ochutnat pravé asado sjíždí miliony lidí ročně.

Ovšem i Argentinci brzy pochopili, že se jim vyplatí zpracovat celé zvíře, a tak vznikl zpracovatelský průmysl, který je dodnes hnacím motorem argentinské ekonomiky.

Argentina si musela projít i bolestným obdobím, špatnými obchodními smlouvami s Velkou Británií i střelbou na zasedání Národního kongresu v minulém století ve spojitosti s chovem hovězího. Ani v novodobé historii se země nevyhnula problémům. Nakonec si však své zájmy uhájila. S roční spotřebou téměř 60 kg hovězího (a téměř 120 kg všeho masa) na hlavu je jasné, že móda vegetariánství v této zemi moc příznivců nemá.

Zajímavé však je, že zatímco turisté prahnou po národní specialitě asado, místní se trochu od populárních grilovaček uchylují v posledních letech k milánskému řízku, což je obdoba našeho vepřového řízku v trojobalu, jen Argentinci si ho dělají z mladého hovězího.

Moderní Argentina současnosti je na své hovězí maso náležitě hrdá, protože jejich maso má stále označení toho nejlepšího z nejlepších. Argentina nepodlehla žádným trendům laciného velkochovu a zvířata rostou s patřičnou péčí a s respektem.

Travnaté pláně Pampy jsou domovem rozesetých rančů, kde se chová dobytek na velkých pastvinách. Krmení je složeno pouze z trávy a obilí pěstovaného udržitelným způsobem. Zvířata během růstu nedostávají žádné hormony ani antibiotika a většina produkce hovězího pochází z rodinných farem, které mají už po generace ke zvířatům dobrý vztah založený na filozofii, že to nejlepší maso pochází od zvířat, která žijí spokojeným životem. Do 18 měsíců jsou zvířata krmená jen trávou a poté se jim další tři měsíce podává i obilí, které pomáhá spolu s volným pohybem růstu svaloviny.

Porážka nastane v době, kdy má zvíře asi 450 kg. Maso je díky kontrolované stravě nejen chutnější, ale i bohatší na vitamíny a minerály. Argentinské hovězí maso je vysoce kvalitní, jemné a šťavnaté. K dochucení mu stačí jen sůl a pepř.

Zdroj: turismo.buenosaires.gob.ar, tasteatlas.com,