Článek
Konzumaci tohoto masa, zařazeného do skupiny masa z divokých zvířat, nahrávají zajímavé faktory:
· Veverka popelavá je v Evropě považovaná za invazivní druh, který nemá přirozeného nepřítele, rychle se množí a vytlačuje naší zrzavou veverku obecnou.
· Veverčí maso je dnes označované za udržitelnou variantu masa. Nemá prakticky žádnou uhlíkovou stopu a módní trendy v gastronomii směřují i ke konzumaci libového masa z přírody, kdy zvíře neprožilo stresující život ve velkochovu.
Británie bojuje s přemnoženými veverkami po svém
Maso z veverek není na talíři žádnou novinkou a bylo v minulosti hlavním zdrojem živočišných bílkovin pro osadníky v Severní Americe. I v amerických kuchařkách z dvacátého století se najdou recepty pro přípravu pokrmů z tohoto masa. V Evropě bylo třeba v Británii za časů královny Viktorie veverčí maso součástí slavnostních hostin, a dokonce i královna si na něm ráda pochutnala.
Postupem času se však veverky začaly spojovat s chudými venkovskými komunitami a jejich oblíbenost upadla v zapomnění. Na konci minulého století byli lidé od pojídání divokých zvířat odrazováni nepodloženými zdravotními riziky.
Situace se však mění, a právě Británie dnes ve velkém propaguje lov veverek popelavých a využití jejich masa v kuchyni. Jde o přirozený způsob, jak zachránit mizející populaci veverky obecné. Finedining Lovers uvádí informaci, že na 150 tisíc veverek obecných připadá 5 milionů veverek popelavých. Ty úplně vytlačují původní druh z jejich stanovišť. Ani organizace hlásající ochranu volně žijících zvířat nemají v tomto případě moc argumentů.
Kvalitní a dostupné maso
Profesionální kuchaři uvádí, že se jde o velice libové maso, které chutí připomíná králíka. Samozřejmě se nedoporučuje pro přípravu delikates v syrovém stavu (třeba carpaccio), ale je ideální pro dušení a pomalé vaření. V britských restauracích se běžně prodává maso vařené 6 až 8 hodin. Využití nachází při přípravě ragú, kterým se plní zapečené lasagne, do různých zeleninových směsí a také jako náplň do slaných koláčů.
Veverkám na talíři se věnuje i list The Guardian, který uvádí, že je logické, aby zvířata, která se kvůli přemnožení ve volné přírodě loví, člověk dokázal nějak využít. Dokonce i král Karel III. je podle novin dlouhodobým propagátorem vymýcení invazního druhu veverek.
Předsudky a fakta
Pokud jde o etiku pojídání těchto volně žijících zvířat, je ovlivněná také tím, že roztomilé veverky jsou často součástí ilustrovaných dětských knih. V reálném životě je však zřejmě jediným skutečným argumentem ochránců zvířat to, že Británie povoluje odstřel celoročně a je tedy možné, že se na mušku dostanou i kojící veverky, které mají někde mláďata a ta potom nepřežijí. Více je však slyšet hlas lesníků a zahrádkářů, kteří mají důkazy o tom, jak tato zvířata poškozují mladé stromky, které potom uhynou. Lesníci mluví o „ekologické katastrofě na čtyřech nohách“.
Zdroj: finedininglovers.com, theguardian.com