Deziluze premiéra Fialy aneb 5 důvodů, proč SPOLU prohraje volby

Poněkud překvapivě bylo rozhodnuto o tom, že do letošních voleb do Evropského parlamentu budou ODS, TOP09 a KDU-ČSL kandidovat společně. To vše za situace, kdy jejich kandidáti mají dost rozdílné pohledy na evropskou politiku, což se samozřejmě projevilo ve volbě frakcí, do kterých europoslanci následně zamířili. Místo úspěchu se ale dostavilo jasné vítězství hnutí ANO, které v těchto volbách posledně spíše tápalo. Letos k volbám přilákalo o více než 270 000 víc voličů než před 4 lety a volby tak s přehledem ovládlo. Značka SPOLU tak nenaplnila své předsevzetí - být jedinou silou, která může hnutí konkurovat na prvním místě. Proč? Mimo nespokojenosti s vládou je to právě nečitelná prezentace programu kandidátů, kteří se pro dosažení kompromisu museli vzdát toho, čím se vzájemně odlišují a oslovují voliče. Ale o tom dále. Je tedy vidět, že pouhá značka SPOLU opravdu nezvládne oslovit dostatek voličů ani ve volbách, kde je účast nižší.

Vzhledem k tomu, že SPOLU do sněmovních voleb půjde z vládní pozice, nevyhne se účtování a obhajování svých výsledků před voliči. Těch jasných úspěchů a přinesených změn je však trestuhodně pomálu. Kromě zahraniční politiky a obrany se vláda nemůže pochlubit znatelnými výsledky, které občanům pomohly v každodenním životě. SPOLU se ani nebude moci spoléhat na úspěšné pokračování programu „anti-Babiš“, ačkoliv na to nepochybně stále značná část společnosti slyší, nemůže to být jediný důvod pro volbu tohoto subjektu. Širší voličská základna, kterou SPOLU nutně potřebuje, neřeší, co bylo v minulém období, neřeší potrhlé vystupování představitelů ANO na sociálních sítích, nesmyslné monology ve sněmovně nebo bezpečnostní rizika. Pokud vláda „nenabídne“ něco jasného a hmatatelného navíc, nemá šanci uspět. Uvědomují si však tohle vládní strany? Při každém horším průzkumu, volebních výsledcích nebo konfrontování představitelů slyšíme jediný přípustný prostor ke změně - „Musíme lépe komunikovat své výsledky.“ To je moc pěkné, ale prvně je potřeba nějaké výsledky opravdu mít. Zároveň také nejde zapomenout na to, že lepší komunikace byla jedna z vládních priorit, která očividně (i přes videa z německého supermarketu) moc nedopadla. Možná by to chtělo se více zamyslet a poslouchat voliče, kteří dávají jasně najevo, co jim vadí.

Často ve veřejném prostoru slýcháme, že vláda je pravicová. To je však potřeba zásadně odmítnout. K pravici se oficiálně z 5 dosavadních vládních stran hlásí pouze ODS a TOP09, jejichž představa o pravicové politice je často také značně pokřivená. Do toho tu máme rozhodnutí typu daňových výjimek na tiché víno, dotací na dům po babičce, prohlášení typu „nenecháme nikoho padnout“ nebo štědrý nárůst důchodů. Nehledě na to, že přidávání důchodcům je politický nesmysl, neboť této skupině nadále kraluje Andrej Babiš, takže zvýšený schodek nepřinese vládě reálně ani žádné hlasy navíc. Jasně vidíme, že vláda pokračuje v dotační politice, kterou slibovala drasticky omezit, udržuje nefunkční společnosti při životě a nesmyslně zvýhodňuje skupiny společnosti, které to potřebují nejméně. Jen se pak diví, že ekonomika stagnuje, že přidaná hodnota práce je nízká, a že mzdy nedohání ty západní. Vláda navíc neudělala vůbec nic pro mladé, kteří tvořili její voliče podstatně více (ano, zvýšil se rodičovský příspěvek, což ale reálně neřeší největší problémy mladých rodin), sebevražedně se zaměřila na důchodce a ještě se bude divit, že ji stejně nevolí. Přitom při pohledu na alarmující demografickou křivku se jedná o mnohem větší problém než diskuze o důchodové „reformě“, která se stejně omezila jen na otázku zvýšení důchodového věku. Flexibilita rodičů na pracovním trhu, úpravy dohod mimo pracovní poměr, dostupnost bydlení, dostupnost školek a škol, tohle nejsou problémy posledního roku, vše se řešilo už dlouho před rokem 2021. Co se změnilo k lepšímu? Důchody se přiblížily průměrné mzdě , na ty ale stejně nemohou mladší ročníky reálně pomýšlet. Hlavně, že vládní představitelé rádi sdělí, že mají odvahu činit nepopulární rozhodnutí. Vracím se tak na začátek tohoto bodu - když se strany dohodnou na kompromisním programu před volbami, obrousí tím své „hrany“ - body, kterými se profilovaly, a díky kterým se jim dařilo oslovovat voliče. Když se tato část umaže, tak voliči uvidí, že jejich zájmům daný program odpovídá méně a logicky se tak k volbám nepohrnou, nebo budou hledat alternativu. To, co mělo dělat SPOLU silné, je nyní jeho koulí na noze. Tyto volby nevyhraje alternativa k ANO, ale program a naděje, ty ale tento bezpohlavní „slepenec“ ze své podstaty nemůže nabídnout. Pokud by strany šly do voleb odděleně, podpořilo by to jejich snahu „o přežití“, motivovalo by je to vystoupit z komfortní koaliční zóny a snažit se o najití cesty zpět k jejich voličům, což by ve výsledku dalo právě voličům více možností výběru, potažmo spokojenosti s učiněnou volbou, a tak i možnost „rozdat karty“ lépe než u předčasné koalice. Ty mají vznikat především po volbách a na základě jejich výsledku, kompromisy před volbami nikoho nenalákají.

Vydávání senátních (resp. i krajských) voleb za vítězství je trochu krátkozraké. Že vládní bašta nebude jednoznačná napořád bylo snad zřejmé, zvlášť když přičteme vyvažování aktuální síly ve sněmovně. Přesto volby jasně ukázaly jeden trend, především ODS se v několika obvodech nepovedlo zaktivizovat skalní voliče, kteří byli vždy hlavní silou ve volbách s nižší účastí. Pokud tedy ODS, případně SPOLU, přichází o tyto voliče, je to obrovským varováním. K úspěchu v nadcházejících volbách totiž nepotřebuje nezbytně jenom tyto, ale i další nevyhraněné voliče, které ale stěží zvládne oslovit, když k ní mají takové výhrady i voliči skalní. A nebyl by to takový problém, pokud by potenciální voliči viděli, že to premiér bere vážně a uvědomuje si takovou zpětnou vazbu. Když ale označí volby za vládní úspěch, jen tím podpoří dojem o jeho odtržení od reality. Náskok hnutí ANO je enormní a reflexe nulová, což je ve výsledku mnohem horší než výsledek voleb a pro voliče jasná zpráva. Ti vidí realitu a nepotřebují, aby jí premiér „lakoval na růžovo.“ Není špatné říci, že zde je problém, se kterým je potřeba něco dělat. To je první krok k jeho vyřešení. Pokud ale Petr Fiala působí pocitem, že si ho neuvědomuje a odtrhává se od reality, těžko ho může vyřešit a být pokládán za adekvátního lídra.

Je nepochybné, že Petr Fiala spojil svou politickou kariéru s projektem SPOLU. Ten sice přinesl úspěch v posledních volbách do sněmovny, ale zdá se, že premiérovi uniká podstatná změna kontextu. SPOLU už se nebude ucházet o přízeň z pozice opozice a jako změna politiky oproti vládě Andreje Babiše. Naopak bude muset obhájit svou dosavadní práci, ta příliš ocenění ale nesklízí. Zásadní reformy se protahují, nedostavily se, nebo jsou přinejmenším rozporuplné. Je jasné, že Petr Fiala stále věří v jeho životaschopnost. Ta je však dost složitá bez silných a výrazných lídrů, pojících témat a ochoty voličů smířit se s volbou dalších dvou stran, které jim nemusí být tak blízké. SPOLU je nepochybně výhodné pro KDU-ČSL a TOP09, které se tak nemusí bát o překročení hranice 5 %, zároveň však chybí reálné ověření jejich síly, které by mohlo podpořit vnistrostranický očistný efekt. Z ODS zaznívají hlasy o samostatné kandidatuře čím dál více, neboť upadá šance na zisk premiérského postu, v koalici především s lidovci zcela nefunguje slibovaná pravicová politika a přínosy pro stranu se tak rapidně snižují. Nelze opomenout ani praktické dopady kandidující koalice. V posledních sněmovních volbách hrozilo, že systém přepočtu odevzdaných hlasů na poslanecké mandáty znovu zvýhodní velké subjekty - tedy hnutí ANO (které v předchozím období díky okolnostem potřebovalo k zisku jednoho mandátu jen polovinu hlasů oproti hnutí STAN), tuto situaci ale vyřešil Ústavní soud a změna formule výpočtu, tudíž takové nepoměrné výsledky se znovu nedostaví. Udržování SPOLU je tak čistě politickým rozhodnutím, kterému jde především o možnost konkurovat na prvním místě hnutí ANO. To je však v současné situaci stejně téměř nepředstavitelné. Petr Fiala by se tak na měl podívat na realitu, ve které žije, s větším odstupem a neudržovat tuto koalici za každou cenu, protože tady s nehraje jen o jeho pokračování v čele strany.