Článek
Nemám nic proti kritice EU či západu, naopak ji považuji za nejlepší cestu, jak se zlepšovat. Tu ale nejde zaměňovat se snahou o popření hodnot moderního evropského společenství. Chápu kritiku víček, přístupu k energetice nebo třeba greendealu, nic z toho ale není ani na moment argumentem k tomu, aby se směřování země otočilo východním směrem, k fascinaci autoritářskými režimy a rozvratu společnosti. Je sice možné, že někdo cení, jak v Rusku byla vyřešena třeba otázka sexuálních menšin, nemůže ale přece nevidět nefunkční stát, ekonomiku na úrovni země třetího světa nebo popření i těch nejzákladnějších práv a svobod. Fakt je tohle ten ráj na zemi, kde by chtěl někdo žít? Proč se Rusko vůbec zajímá o Evropu, když je tak skvělé a nepotřebuje nikoho dalšího?
Kdyby snad tohle nestačilo, Fico si vybral k vystoupení s nádechem ruského narativu pohledu na válku (paradoxně se dvěma vlajkami EU v pozadí) právě propagandistický pořad ruské státní televize, kde docela běžně zaznívá volání po zničení evropských metropolí včetně Prahy jadernými zbraněmi. Je tohle za neutralita, kterou chtějí tyto proudy zastávat? Vážně se budeme tvářit, že je nám blíží postoj někoho, kdo ani neskrývá odhodlání k tomu nás zničit? Tak moc tu zaznívalo údajné vazalství k Bruselu, až zcela nepokrytě vlezeme do pozadí Moskvy, jako by to bylo vlastně úplně v pohodě. Slovensko opravdu nebude druhé Švýcarsko. K něčemu takovému se navíc nesnížily ani státy, které dlouhodobě udržovaly s Ruskem vřelejší vazby, ať už jde o Turecko nebo do nedávna Izrael. V obou případech je navíc dobře viditelná značná vojenská síla, kterou Slovensko samo nemá.
Každý rozumně myslící Evropan musí takové tendence odmítnout. Pokud odmítneme mezinárodní právo a vše, co bylo po druhé světové válce budováno, můžeme být velmi překvapeni tím, jak rychle se mohou věci zhoršit. Člověk by čekal, že po československých zkušenostech z minulého století nebude potřeba takové věci vůbec připomínat, protože si je v sobě každý ponese sám jako elementární pud sebezáchovy. Ale, minimálně u některých slovenských sousedů, nebyla zřejmě tato historická zkušenost s hitlerovským Německem tak špatná a obdoba politiky Jozefa Tisa by byla užitečná i v současnosti.
Pojďme si, prosím, uvědomit jednu věc. Ač můžeme být rozdělení v politických názorech, tak primárně jsme Češi, nebo Slováci. Náležitost k národu by mělo být to, co nás nad ostatní rozdíly aspoň v něčem spojuje. Máme přeci společný zájem - zachování svobodného státu, zachování sebe sama. Proto, ať už jsme z jednoho, nebo druhého tábora, odsuďme každého, kdo tuto základní myšlenku popírá, kdo překročil politické rozdíly a ukázal, že má jiný zájem. Proto doufám, že i když, my Češi, nadáváme buď na Fialu, nebo na Babiše, tak se shodneme na tom, že máme jednu věc společnou, kterou musí všichni naši politici dodržovat - chceme to nejlepší pro nás stát, pro sebe a mít co nejlepší svět, ve kterém budeme moct fungovat dál.
Ve stejném duchu je, myslím, potřeba apelovat i na Slováky. Odliv mladých a inteligence do ČR je evidentní, což ale zároveň může být slovenskou zkázou. Ač plně rozumím jejich důvodům, musím věřit, že situace na Slovensku ještě není ztracená. Ale je potřeba zasadit se o změnu, která musí přijít právě od Slováků samotných, nikdo jiný to nemůže udělat. Nastavme tak, nejen na Slovensku, jednu normu - směřování k právnímu státu s respektem k lidským právům, demokracii, i s vědomím jejích nedostatků, a hlavně s respektem sami k sobě, protože jediná alternativa, kterou momentálně představuje Rusko, objektivně nemůže přinést nic dobrého.
