Diskriminace cestujících metra pod taktovkou DPP. Kdo musí trpět reklamu?

Člověk je už asi tak zvyklý, že si toho často už ani nevšimne a neřeší je, přesto by se na ně nemělo zapomínat. Asi nikoho nepřekvapí, že si můžete odnést z cest MHD zcela rozdílné zážitky, pomineme teď nejrůznější projevy spolucestujících a zaměříme se čistě na kvalitu vozidel a prostorů MHD sloužících.

A že je zde rozdílů habaděj. A nutno dodat – některé jsou racionální a pochopitelné. Na některých trasách můžete využít rychlejších, pohodlnějších či klimatizovaných prostředků, kdežto jinde se musíte spokojit s něčím, co se obsahu těchto slov nepřibližuje ani zdaleka. Ne všude jsou koleje, někde musíte jezdit po hrbolaté silnici přeplněným, hlučným, houpajícím až skákajícím autobusem, jinde si můžete užívat pohodlnější a prostornější tramvaje. Ani to však není absolutní, pokud máte smůlu na trasu, tak máte jistotu, že celý rok nepotkáte jedinou klimatizovanou tramvaj či autobus. Ale v pořádku, to má své provozní, infrastrukturní či politické důvody, které mohou ztěžovat sjednocení úrovně kvality dopravy v celém systému a zkrátka nejdou moc porovnávat.

Mnohem horší je však jeden typ dopravy, který jde porovnávat docela dobře a měl by poskytovat stejnou kvalitu v rámci celého svého systému – metro. V zásadě by neměl být kvalitativní rozdíl mezi dvěma náhodnými stanicemi. Pominu i úroveň estetického zpracování stanic či vybavenost eskalátory a výtahy, i tam se dají možnosti, resp. limity, racionálně zdůvodnit.

Co však vysvětlit nejde, je reklama, resp. její rozmístění mezi jednotlivými stanicemi metra. Díky tomu si můžete z cesty metrem odnést absolutně rozdílné dojmy. Pokud máte štěstí, bydlíte a pracujete na správném místě, s reklamou v metru nemusíte téměř setkat. Pokud je však vaše pravidelná cesta trochu jiná, může vás potkat obrovské množství často značně agresivní reklamy. Jeden příklad za všechny, u stanice Jiřího z Poděbrad se po rekonstrukci a tlaku veřejnosti rozhodlo, že se reklama nevrátí a design zůstane očištěný. To je samozřejmě záslužný výsledek, pokud by vzápětí nepřišlo „ale“. To totiž dodal ve svém řešení DPP, který se s inzerentem dohodl, že se uspokojí v jiných prostorech. Smůla pro vás, co bydlíte jinde, vy si to vyžerete, budete koukat na hnusnou reklamu, aby pravidelní cestující ve stanici Jiřího z Poděbrad mohli žasnout nad jejím neposkvrněným vzhledem. A ne, to není volání po návratu reklamy i tam, naopak.

Pak tu máme cestující, kteří denně nastupují ve stanici, kde jsou eskalátory oblepené reklamou, přestupují na Florenci chodbou, kde je reklama pro změnu od podlahy až ke stropu, mezi jednotlivými schody schodiště či dokonale zakrývající opláštění tunelu i eskalátoru (výsostné postavení RegioJetu a jeho nabídky spojů na Ukrajinu). A pokud patříte mezi ty úplně nejúspěšnější, tak vaše cesta metrem zahrnuje trasu linky A od Dejvic směrem na Nemocnici Motol, kde vás těší navíc ještě to, že reklama ve vozech metra není jen u stropu a u dveří, ale i za oknem v kdysi dávno tmavém tunelu. Hezky na vás zasvítí a doprovodí na kus cesty, abyste náhodou neunikli aktuální neodolatelné nabídce. Potom jako cestující asi těžko budete sdílet stejný dojem z cesty metrem jako ten, který cestuje z Jiřího z Poděbrad třeba na Staroměstskou.

V čem se ale jejich cesta liší? Máme všichni bydlet na Jiřího z Poděbrad? Proč diskriminuje cestující bydlící v jiné lokalitě a denně je vystavujeme neúměrně vyššímu reklamnímu smogu bez racionálního ospravedlnění? Očividně to není otázka historické hodnoty stanic, když s tou si DPP dlouhodobě hlavu příliš neláme. Mnozí možná podotknou, že je důležitý příjem z reklam, ty asi také zklamu, neboť ten netvoří ani 1 % rozpočtu DPP[1], je tedy zcela marginální, ačkoliv zabírá zcela dominantní část zdejšího prostoru.

Pojďme se jednou shodnout, udělejme stejná pravidla pro reklamu u všech stanic. Ať na reklamu při jízdě na eskalátorech nemusíme koukat ani na Národní třídě, Andělu, Hloubětíně či všude jinde stejně jako na Jiřího z Poděbrad. Metro poskytuje stejnou službu všem a za stejnou cenu, tak nevytvářejme umělé a úplně nahodilé rozdíly podle jednotlivých lokalit, je to nedůstojné, trapné, a hlavně úplně zbytečné. A předně zapovězme světelnou reklamu v tunelech – vzhledem k ohromnému objemu veřejných prostředků, které do metra byly a budou investovány, snad můžeme mít kus společného prostoru, kde nás nebude odevšad bombardovat vtíravá reklama. Je to až směšně levné. Nebo jinak, je až směšně hloupé všechny ty investované prostředky zalepit něčím tak laciným bez adekvátní protihodnoty. A na těch pečlivě vybraných místech, kde reklama zůstane, tak zvedněme dostatečně její cenu, ať z toho nejsou jenom drobné. Čisté metro je dosažitelné překvapivě jednoduše (oproti třeba reklamě u silnic) a ve výsledku nebude znamenat ani negativní změnu v příjmech. Stačí se rozhodnout.

Zdroje:

[1] https://denikn.cz/1281033/zalepit-architekturu-papirem-zrekonstruovany-jirak-rozviril-debatu-o-reklame-v-metru/