Článek
Je zcela evidentní, že nejlepší způsob, jak vyřešit nevyhnutelný kolaps důchodového systému, je až paradoxně jednoduchý, a přesto ho politici nevidí – motivovat mladé lidi, aby měli více dětí. Přesně tak, přátelé, důchodová reforma století se neskrývá v minimalistickém upravování důchodových vzorců, tabulek nebo dokonce navýšení věku odchodu do důchodu - ale ve školkách, na hřištích a ve spoustě plenek.
Zvýšení porodnosti by znamenalo větší základnu pracujících do budoucnosti. A na důchody přece budou platit právě ty malé děti, které si dnes zabalíme do dětských kočárků a později vypustíme na pracovní trh! Stačí se podívat do historie: po válce, kdy stát podporoval mladé rodiny k vlastním domovům, školkám a levným obědům, porodnost rostla a společnost vzkvétala. Proč si z funkčních historických řešení nevezme dnes příklad? Husákovy děti jsou toho zářným příkladem.
Ano, jistě, můžeme jen zvyšovat (resp. klopýtavě dohánět inflaci s nulovým dopadem) rodičovský příspěvek, ale ruku na srdce, kdo si myslí, že těch pár korun navíc zázračně přiměje rodinu k rozhodnutí: „Tak jo, pořiďme si (další) dítě!“ Rodina, to je závazek na desítky let, a pokud jim stát nedokáže nabídnout nějakou jistotu, víc než drobné, sotva to nějakou zásadní změnu přinese. Naopak, kdybychom se inspirovali starými časy a nabídli mladým lidem podporu ve formě vlastního bydlení, nejenže bychom zlepšili jejich životní úroveň, zmírnili bytovou krizi, ale zároveň bychom je motivovali k tomu, aby si založili rodinu, případně tu rodinu trochu rozšířili. Když se mladí nebudou muset strachovat o to, jestli a kde budou za půl roku bydlet, hned se bude rodina zakládat snaze. A přitom to není žádný obrovský požadavek, naopak jen snaha o nějakou rozumnou existenci a státu to přinese 1000× víc než stovky kilometrů dálnic nebo přihlouplé podpory na opravy domů po babičce.
Dovedete si představit tu scénu? „Máme pro vás byt, pokud uvažujete o dítěti!“ – s touhle nabídkou by se to přece jen trochu lépe plánovalo. Podobné bonusy se nám nevrátí jen za pár let, ale budou generovat výnosy po celé generace. Stejně se jedná o problém, který budeme muset řešit - současný vývoj demografické křivky je alarmující. Vyšší porodnost znamená budoucí generaci daňových poplatníků, což zajišťuje, že budoucí důchodový systém bude mít z čeho čerpat. Každá investovaná koruna by se tak za několik let násobně vrátila, čímž by stát přímo sponzoroval vlastní výdaje pro důchodovou pokladnu, které jsou již dnes bezkonkurenčně největší položkou státního rozpočtu, která bude dále znatelně růst, aniž by se zvyšoval příjem - počet produktivních pracujících. A abychom byli konkrétní, zatímco obyčejný příspěvek se okamžitě rozplyne v nájmech a složenkách, vlastní bydlení je jistota – a s jistotou přichází stabilita.
Můžeme tedy udělat to, co všechny předešlé vlády – naoko zvyšovat příspěvky, složitě hloubat nad důchodovými reformami a donekonečna se ujišťovat, že to určitě jednou začne fungovat, nebo že se spíše jen aspoň trochu zmírní negativní trendy. Anebo zvolit řešení, které (pohledem pouhé dekády) není vůbec tak drahé, ale přináší dlouhodobé výsledky. Sice tím neuděláme rychlou politickou kariéru, protože všechny výsledky uvidíme až za dvacet třicet let, ale právě to je přesně ta udržitelnost, po které každý volá. Navíc první výsledky budou hned, co se byty postaví. Takže – podpořme mladé rodiny, a tím si zajistíme funkční důchodový systém, který nám jednou přinese… no, možná dokonce i ty slíbené včasné a slušné výplaty důchodů i pro následující generace!
