Článek
Není novinkou, že dost lidí nelibě nese anonymitu, kterou internet nabízí. Člověk na to už byl celkem zvyklý třeba u poslanců z různých táborů, kteří v honbě v boji proti „udavačům“ měli celou řadu irelevantních připomínek třeba v debatě o zákonu o ochraně oznamovatelů. Nepřekvapivě (ač trochu paradoxně) byste našli široké zastoupení u poslanců hnutí ANO, ale pozadu se ctí nezůstala ani třeba ODS. Argumenty vesměs byly, že když si někdo nestojí za svým názorem dostatečně a musí skrývat svou identitu, tak bychom neměli takovým lidem dávat prostor a brát je v potaz. Co naplat, že mohou třeba upozornit na masivní úniky veřejných prostředků.
Tento trend se ale dost rozmáhá i na sociálních sítích a nabírá nové zastánce i v řadách těch, kteří se vydávají za zastánce demokracie a dalších ctných hodnot. Posledně třeba Michael Žantovský označil anonymní účty na internetu za zlo a názory, za kterými si nikdo (vlastním jménem) nestojí, za postrádající hodnotu.
Anonymní účty jsou zlo internetu a neměly by existovat. Pokud si někdo není ochoten stát za svým názorem svým jménem, nemá jeho názor žádnou hodnotu.
— Michael Zantovsky (@zantov) September 8, 2024
Pojďme si teda stručně a pomaleji vysvětlit, proč je takový přístup mimořádně hloupý.
- Internet je od svého vzniku a ze své podstaty anonymní platforma. Může se nám to nelíbit, ale je celkem nemoudré proti realitě marně bojovat. Nikdy nevíme jistě, kdo za klávesnicí sedí.
- Ten, kdo hodnotu názoru odvozuje od osoby autora a nikoliv od obsahu, pouze prokazuje, že není schopen argumentace, či že snad trpí nedostatkem intelektu k jeho pochopení bez toho, aniž by si prvně udělal názor na osobu. Ne nadarmo je takový požadavek často znakem toho, že někdo chce útočit na osobu autora namísto dospělé argumentace. Pochopitelně je to jako argument ad hominem nejběžnější argumentační faul.
- Anonymita má své dobré důvody a její benefity jednoznačně převyšují její nevýhody. Kdo tvrdí opak, tak je buď naprostý ignorant, nebo někdo, kdo chce pouze zneužít informace o autorovi. A nemusí jít zrovna o obavu z toho, zda si váš názor přečte nadřízený nebo příbuzný. Historie či kultura nabízí mnoho případů osob či hrdinů, kteří z dobrých důvodů zůstali v anonymitě. Ať už jde o literární autory, které postihoval vládnoucí režim, příslušníky odboje, snaha podpořit ratifikaci Ústavy USA ztělesněná v Listech Federalistů, či z populární stránky třeba maskování hrdinové typu Spider-man či Batman. Vážně řekneme, že jejich názory a činy nemají hodnotu, protože se u toho dotyční neprostituovali svým jménem?
- Pokud by snad toto nebylo dostatečné, můžeme si nesmyslnost ukázat přes technické provedení. Zmíněný výrok padl na platformě x/Twitter. Jak přesně dotyční sympatizanti poznají, jaký profil je „skutečný“, a jaký je anonymní? Profil Liška Bystrouška asi zařadíme, ale co když se někdo vypočítavě na síti pojmenuje jako Jan Novák, ačkoliv se tak vůbec nejmenuje? Vždyť ani Rudé právo nezachytilo přání pro Ferdinanda Vaňka. Teď babo raď! Možná bude požadavek, aby každý komentář obsahoval autorovu fotku s aktuálním vydáním tištěných novin a čitelnou občankou odpovídající názvu profilu. Nebo si prostě přiznáme, že to je nesmysl.
- Důsledky. Jasně, „hrdinové“ tohoto typu vám řeknou, že nejste dost chlap na to, abyste si stál za svými názory. Ale jak vám asi pořadí každý střízlivý expert na kyberbezpečnost, není úplně hrdinské jít vždy naproti tomu, že si jednou v noci k vám/vaší manželce/dětem domů přijde nějaká zájmová skupina ten názor „vyříkat“.
- Postavení. Samozřejmě je správné stát si za svými názory. Ale přiznejme si, že často záleží třeba na zaměstnání. Pokud budu miliardář, určitě pro mě bude jednodušší kritizovat ministra než pokud budu uklízeč na ministerstvu. Stejně tak kritizovat třeba severokorejský režim je podstatně méně hrdinské z bezpečí Evropy než pro tamější obyvatele. Ono to hrdinství má často také své limity.
Pokud tedy stále existují ti, kteří by články Federalistů spálili, Batmana odsuzovali, že se zločinem bojoval schovaný za maskou, a odbojářům řekli, že se měli nacistům postavit s transparentem na Václaváku, tak je asi marné vysvětlovat, že každý má různé důvody a motivace, a že různé cesty jsou různě efektivní.
Jestli ono to nakonec, v hlavách těchto „hrdinů“ bojujících proti anonymitě, nebude spíše jen o tom, že anonymní účty v zásadě vadí až ve chvíli, kdy přestanou mít stejný názor. Kvalita argumentů a diskuze opravdu nestojí na tom, co má kdo v občance. On ani ten ruský troll není vždycky nutně anonymní. Zkusme tedy, prosím, zapojit větší jednotky mozkových buněk a zamyslet se nad věcmi hlouběji. Třeba zjistíme, že ta anonymita má někdy svůj důvod, třeba jako když Michael Žantovský vydal svou knihu pod pseudonymem Daniel Wolf.
