Článek
Krajina ve střední Evropě po poslední době ledové byla poměrně pestrá. Příchod člověka na jedné straně znamenal vyhubení velký spásačů (tzv. megaherbivorů) , ale na druhé straně člověk tuto pestrost ještě zvýšil tím, že žďářil, pásl, vytvářel otevřené prostory, kde polařil a zase je opouštěl. Tato tekutá mozaika různých ekosystémů vytvářela základní podmínky pro vysokou biologickou rozmanitost všech typů. Whittaker (1972) popsal tři termíny pro hodnocení biologické rozmanitosti v prostorových měřítcích: alfa, beta a gama rozmanitost. Alfa rozmanitost označuje rozmanitost v ekosystému a je obvykle vyjádřena počtem druhů (tj. druhová bohatost) v daném ekosystému. Pokud zkoumáme změnu druhové diverzity mezi těmito ekosystémy, měříme beta diverzitu. Počítáme celkový počet druhů, které jsou jedinečné pro každý porovnávaný ekosystém a počet druhů, které jsou pro tyto ekosystémy společné. Diverzita beta nám tedy umožňuje porovnávat rozmanitost mezi ekosystémy. Diverzita gama je měřítkem celkové rozmanitosti všech ekosystémů v regionu. Na omezení celkové biodiverzity v naší krajině (tedy gama diverzity) se podepsali dva základní zlomy: stabilní katastr a průmyslové (socialistické) zemědělství.
Stabilní katastr byl soubor údajů o veškerém půdním fondu Rakouského později Rakousko-Uherského císařství. Pořízen byl v první polovině 19. století za účelem získání dostatečně přesného měřického podkladu pro stanovování pozemkové daně. Měl to být trvalý registr, a proto byl nazván „stabilní“. Tím se zafixovali různé kultury jako les, louka, vinice, sad, zahrada a podobně. Změny ve využívaní půdy byly už důvodu placení daní považovány za nežádoucí. Tekutá mozaika se změnila na mozaiku stabilní. Přesto uvnitř těchto kultur (nebo chcete li ekosystémů) byla velká pestrost. Na poli se střídaly kultury, byl zde meze, solitérní stromy, úhory, stohy slámy a podobně.
Další zlom přišel v padesátých letech dvacátého století, kdy došlo ke kolektivizaci a zprůmyslnění zemědělství. Pole byla sdružena do velkých bloků, v lesích se ještě více prohloubilo smrkové hospodářství a zrušilo se výmladkové hospodaření. A to dohromady vedlo k velkému zjednodušení krajinné struktury a zvětření zrna ekosystémové mozaiky. Vytvářely se velké půdní bloky, stavěly se velké přehrady. Tak například v oblasti dnešních Novomlýnských nádrží bylo dle katastru ještě v roce 1968 toto složení : orná půda 454 ha, sady a zahrady 2 ha, trvalé travní porosty 1170 ha, lesy 905 ha. zastavěné plochy 23 ha, vodní plochy 219 ha, trvale zamokřené louky 324 ha, ostatní 3 ha. Dnes je vše vodní plocha.
Navíc přechodové biotopy, které nejsou tak úplně lesem, ale ani tak úplně polem, ani tak úplně loukou téměř zmizely. Při velkém zjednodušovaní krajiny tak zůstaly zahrádky (nikoliv velké produkční zahrady) jednou z mála ploch (z hlediska katastru - kulturou), kde je vysoká vnitřní pestrost prostředí. Pestrá zahrada rovná se prosperující zahrada - je li vše v rovnováze, vzniká fungující ekosystém, který se dokáže o sebe sám postarat a minimalizovány jsou mimo jiné i problémy se škůdci. Žel - i do zahrádek se začínala v šedesátých letech dvacátého století vkrádat chemie a mechanizace a co se nepovedlo totalitnímu režimu, podařilo se reklamě a trhu v devadesátých letech. Drobní zahrádkáři začali kupovat hnojiva, pesticidy a mechanizaci. Naneštěstí se proti tomu zdvihl protiproud přírodních zahrad. Hnutí podporující zahrádkaření bez chemie a s minimem mechanizace. Tento proud byl motivován nejen produkcí zdravých potravin, ale také (někdy i především) snahou o udržení či zlepšení biologické rozmanitosti. Po omezení chemizace a mechanizace se snaha takto orientovaných zahrádkářů zaměřila zejména na trávníky, živé ploty , jezírka a poskytnutí potravy a úkrytů divoce žijícím živočichům.
Trávník je neoddělitelnou součástí každé zahrady. Ekologické trávníky se skládají ze směsi semen nízkých travních odrůd odolných vůči suchu. Často je jejich součástí i plazivý jetel, pro svou schopnost zadržovat vláhu. Objevují se také bylinné trávníky, které obsahují rozmanité druhy vytrvalých, velmi často i léčivých bylin (např. řepík lékařský, třezalka tečkovaná nebo máta dlouholistá). Tyto dvouděložné rostliny zvyšují odolnost trávníku vůči suchu, ale i sešlapu, zjednodušují práci na zahradě, protože vyžadují seč podstatně méně často než „golfová trávníček“. Trendem posledních let jsou i okrasné louky. Pro jejich zakládání se používají směsi s obsahem polních květů, které přitáhnou pozornost včel. Výhoda takových luk (trávníků) spočívá v jejich malé náročnosti na údržbu. Seč je obvykle prováděna pouze dvakrát za rok a nepotřebují hnojit. Goulson (2019) popisuje, jaké je to mít na zahradě louku, a podtrhuje šestnáct oblíbených rostlin pro opylovače, které je vhodné v takové louce mít.
Jezírka či rybníky nejsou v zahradách budovány jako estetický doplněk, ale jako součást funkčního celku. Biotopová jezírka poskytují prostor k životu velkého množství mikroorganizmů, rostlin a živočichů. Pokud má mít jezírko samočisticí funkcí, je třeba pro něj vyhradit alespoň padesát metrů čtverečních. Do menších jezírek je většinou potřeba pořídit čerpadlo a filtrační zařízení. Důležité je, aby byla jezírka budována na místě, které je osluněno aspoň několik hodin denně. Vhodné je také vybudovat úkryty v okolí vodní plochy – kameny, kusy dřeva apod.
Ptáky je možno atrahovat výsadbou vhodných živých plotů. Keře či stromy s bobulovitými plody jim poskytnou útočiště i potravu. Jejich zahnízdění pak můžete napomoci i rozmístěním budek. Hmyz do zahrady lze přilákat pomocí hmyzích domečků. Jde o soubor materiálů s dutinami, umístěný na suché, slunečné a klidné místo.
Vnést pestrost do užitkové zahrady lze také výsadbou různých druhů zeleniny vedle sebe. Druhová pestrost zamezuje rychlému vyčerpávání půdy. Různé druhy zeleniny potřebují různé množství a druhy živin, liší se také délka jejich kořenů a délka růstu rostliny. Na kraji zeleninového záhonu je možno vysadit i okrasné květiny. Nejen, že dobře vypadají, ale mnohé z nich přirozeně odpuzují nechtěné živočichy a to bez chemie: lichořeřišnice odpuzuje mšice, křen nevoní mandelince bramborové, kopr působí proti běláskovi zelnému. Pestré pásy medonosných druhů květin je možno vysadit i do ovocných zahrad. Nalákáte opylovače a podpoříte stromy v tvorbě plodů.
Zdroje:
Whittaker, R.H., 1972: Evolution and measurement of species diversity. Taxon, 21, 213-251. doi:10.2307/1218190
Goulson D., 2019 : Divočina v zahradě , Kazda, Brno
Vlašínová, H., 2014: Zdravá zahrada, Brno, Ekologický institut Veronica
Zasadil, P. (editor), 2001: Ptačí budky a další způsoby zvyšování
hnízdních možností ptáků, Praha, Český svaz ochránců přírody.
