Článek
Podle výsledků průzkumu, které zveřejnila firma CVVM považuje 95 % našich občanů hromadění odpadů za velmi závažný či dosti závažný problém. Dokonce žádný z 1 038 respondentů neodpověděl, že to není vůbec problém. Každý z nás vyprodukuje za rok (dle různých zdrojů) asi 200 – 350 kg odpadů. Skladba domovního odpadu podle oficiálních statistik je zhruba tato: 22 % papír, 13 % plasty, 9 % sklo, 3 % kovy, 18 % bioodpad, 3 % nebezpečný odpad, 32 % zbytek. Přitom k řešení může přispět každý. Především je třeba důsledně separovat ty složky, které jsou využitelné a sbírají se dnes prakticky všude (kovy, sklo, papír, plasty). Kompostovat může více či méně téměř každý (na zahradě, na balkoně, v práci), záleží na tom, jak velkou prioritu tomu dává. Skutečnost je ale jiná. U nás se materiálově využívá zhruba 30 % odpadů.
Je dlouho a notoricky známo, že zálohované a opakovaně použitelné nápojové obaly se vrací k novému využití téměř všechny a bez problémů. Není tomu tak ale u nápojových obalů na jedno použití, ať už jsou vyrobeny ze skla, hliníku, nebo PET. Pokud se označí přízviskem obalový odpad, pak se s nimi také tak zachází. Jsou předmětem nákladných „ekologických“ vzdělávacích akcí. Přesvědčují se děti i dospělí, kam by odpad měli odevzdat. Největší přínos z tohoto stavu mají firmy, které se likvidací odpadů zabývají. Přitom zákony o zálohování jsou osvědčená, právně obhajitelná metoda pro zachycení nápojových lahví a plechovek k recyklaci. Refundovaná hodnota nádoby (v USA obvykle 5 nebo 10 centů) poskytuje peněžní motivaci k vrácení nádoby na její recyklaci. Zákony o zálohování existují již 40 let a v USA jsou závazné v 11 státech. V žádném státě nebyl zákon zrušen!
Samostatným problémem jsou nebezpečné odpady - tyto odpady mají vlastnosti, pro které se nesmí vyhazovat do běžné popelnice, např.: léky, zářivky, výbojky, akumulátory, galvanické články (baterky), barvy, lepidla, oleje a nádoby jimi znečištěné atd. Pro usnadnění separovaného sběru nebezpečného odpadu se vytvářejí stále lepší právní i faktické podmínky. Tak například podle zákona o odpadech, musí každý prodejce, který má baterie ve své nabídce nebo prodává zboží na baterie, fungovat jako místo zpětného odběru. Výjimkou jsou jen hotely, drogerie a čerpací stanice. U těch čerpacích stanic je to podle mne naprosto špatně, protože právě ty by se měly (tak jak je tom u například ve Skandinávii) stát centry sběru nebezpečného odpadu. Je celkem jasné, že zářivky, výbojky, akumulátory, barvy, lepidla, oleje - to jsou přesně věci, které se nejčastěji vyskytují v garáži či dílně a při výjezdu k pumpě se dají naskládat do auta a odevzdat.
