Článek
K naší české a moravské krajině neodmyslitelně patří také aleje podél cest. Můžeme se s nimi zřídka setkat i jinde v Evropě, ale málokde mají pro charakter krajiny tak velký význam jako u nás. Je doloženo, že aleje podél císařských silnic byly sázeny na základě patentu Marie Terezie a povinnost zajisti výsadbu měli starostové místně příslušných obcí. Vypraví se, že pokuty za nevysazené aleje, které byly českým starostům ukládány císařským dvorem zhusta zaplatili starostové z obecního rozpočtu a nic si z toho nedělali. Císařovna tak prosadila drobnou změnu: za nevysazenou alej – dvacet ran holí. To už nešlo na vrub obecního rozpočtu. Od té doby rostly aleje jak houby po dešti. Další popud pak bylo vysazovaní za první republiky především díky aktivitám okrašlovacích spolků. Bohužel staré aleje v posledních letech z mnoha míst mizí.
Tak například stoletá lipová alej u Svárova má být skácena kvůli plánovanému rozšíření silnice. Téměř 50 stromů z celkového počtu 80 lip bylo plánováno pokácet. Stromy byly vysazeny zřejmě v roce 1920 v rámci celonárodní výsadby stromů svobody. Alej je dlouhá 600 metrů a vytváří významnou krajinnou dominantu. Je zelenou svatyní uprostřed polí a vymýcených lesů. Je jednou z posledních velkých alejí na Boskovicku. Svárovská alej určitě stojí za záchranu a za zpomalení aut! Momentálně je vedeno řízení ve věci zásahu do krajinného rázu. Pokud boskovický městský úřad vydá souhlasné stanovisko, odpadne poslední administrativní překážka pro kácení lip ve Svárovské aleji. A to přesto, že alej byl v celostátní soutěži prohlášena za Alej roku 2021.Na podporu zachování aleje vznikla v minulosti i petice, kterou mimo jiné podepsal i Jan Grolich (KDU-ČSL), nyní jihomoravský hejtman, v době vzniku petice starosta Velatic. A připojil komentář, že zdravé stromy se nemají kácet a věří, že oprava silnice půjde provést jinak.
Zákon o ochraně přírody jasně říká, že dřeviny jsou chráněny před poškozováním a ničením. Péče o dřeviny pak je povinností všech vlastníků. Jestliže tedy silničáři tvrdí, že ve Svárovské aleji padají na auta suché větve, poukazují na svoje vlastní selhání. Ne, staleté lípy za to nemohou, prosychání větví je v určité míře normálním jevem, život i smrt se v přírodě vzájemně doplňují.
Neobstojí ani tvrzení silničářů, že silnice u Svárova je páteřní komunikací, která je nezbytná pro dopravní obslužnost regionu. Jedná se o silnici druhé třídy na hranici kraje, po které jezdí autobusy jen jediné linky. Že je silnice II/372 zneužívána kamionovou dopravou pro zkracování cesty z Moravské Třebové do Letovic, není důvod pro její rozšíření v úseku Svárov – Chlum. Jde přece o soukromý zájem na ušetření mýtného pro nákladní dopravu na silnicích I. třídy v úseku Moravská Třebová – Svitavy – Letovice, nikoliv o zájem veřejný.
Vyhláška o ochraně dřevin a povolování jejich kácení definuje jejich společenské funkce: dřeviny ovlivňují životní prostředí člověka snižováním prašnosti, tlumením hluku či zlepšováním mikroklimatu. Mezi další funkce pak patří funkce estetická, včetně vytváření krajinného rázu. Silničáři tvrdí, že aleje se nejen sázely, ale i kácely. A že za vykácené stromy vysadí další. Souhlasím! Ať tedy silničáři vysadí vedle existujících stromů nové a za sto let se můžeme bavit o kácení těch původních.
Psáno pro Právo v roce 2022 a stále to platí.
