Článek
Operace Oluja a následná kapitulace krajinských srbských sil ukazují, že moderní balkánské konflikty nebyly pouze střetem států, ale především střetem národních identit, historických narativů a politických projektů založených na etnickém principu. V tomto smyslu se válka v Chorvatsku stala pokračováním rozpadu jugoslávského prostoru, v němž se státnost odvozovala od etnicko-národního sebeurčení.
Z monarchistické perspektivy je zde patrný zásadní problém moderního nacionalismu: stát přestává být nadnárodní instituce a stává se nástrojem jedné národní identity. Tím se konflikt nevyhnutelně posouvá od politického sporu k otázce „kdo má právo na území“, což vede k radikalizaci a k logice vylučování.
Oluja tak není pouze vojenským vítězstvím Chorvatska, ale i potvrzením, že v post-jugoslávském prostoru se prosadil model státu, který stojí na národním exkluzivismu. Tento model sice umožnil stabilizaci hranic, ale zároveň zanechal hluboké paměťové konflikty, protože poražená strana nebyla integrována, nýbrž vytlačena z politického prostoru.
Z tohoto pohledu je klíčové, že obě strany konfliktu operovaly s představou historického nároku, který měl morální přednost před pluralitní občanskou koncepcí státu. Výsledkem je dodnes přetrvávající dualita paměti, v níž se vítězství jedné strany nutně jeví druhé jako trauma.
Čtyři roky války
Kapitulaci předcházely čtyři roky bojů, etnického násilí a nucených přesunů obyvatelstva. Po rozpadu Jugoslávie a vyhlášení chorvatské nezávislosti vznikla na části mezinárodně uznaného chorvatského území samozvaná Republika Srbská Krajina. Jejím politickým centrem byl Knin a její vedení odmítalo podřídit ovládané oblasti vládě v Záhřebu.
Krajinské vedení se snažilo udržet územní celek obývaný převážně chorvatskými Srby a politicky jej oddělit od vznikajícího chorvatského státu. Válku doprovázelo vyhánění obyvatel, násilí vůči civilistům, ničení obcí a snaha vytvořit etnicky homogenní území.
Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii později v rozsudku nad Milanem Martićem konstatoval, že násilí, pronásledování a zastrašování chorvatského a dalšího nesrbského obyvatelstva vedly k jeho rozsáhlému odchodu z oblastí ovládaných krajinskými Srby.
Čtyři dny, které rozhodly válku
Dne 4. srpna 1995 zahájila chorvatská armáda společně s policií rozsáhlou vojenskou a policejní operaci Oluja – Bouře. Jejím deklarovaným cílem bylo obnovit kontrolu Záhřebu nad většinou území ovládaného Republikou Srbská Krajina a otevřít pozemní spojení s oblastí Bihaće v sousední Bosně a Hercegovině.
Chorvatské jednotky postupovaly rychle. Již 5. srpna vstoupily do Kninu, politického a symbolického centra samozvaného státní entity Srbská Krajina. Na kninské pevnosti byla vztyčena chorvatská vlajka a vláda prezidenta Franja Tuđmana mohla oznámit rozhodující vojenské vítězství.
Pád Kninu prakticky znemožnil další existenci Republiky Srbská Krajina jako organizovaného státního útvaru. Její politické vedení ustoupilo a značná část armády se rozpadla nebo odešla společně s civilním obyvatelstvem směrem do Bosny a Hercegoviny a Srbska.
Operace však neobnovila chorvatskou svrchovanost nad celým územím země. Východní Slavonie, Baranja a západní Srem zůstaly pod srbskou kontrolou. Do chorvatské správy byly začleněny až pokojnou reintegrací pod dohledem Organizace spojených národů, která byla dokončena v lednu 1998.
Vstup chorvatských jednotek do Kninu se stal hlavním symbolem vítězství ve válce za nezávislost. Chorvatsko proto každoročně 5. srpna slaví státní svátek nazvaný Dan pobjede i domovinske zahvalnosti i Dan hrvatskih branitelja – Den vítězství a vlastenecké vděčnosti a Den chorvatských obránců.
Svátek připomíná vítězství v operaci Oluja, obnovení chorvatské kontroly nad většinou území země a vojáky, policisty i další účastníky války. Hlavní státní oslavy se tradičně konají právě v Kninu.
Pro chorvatskou společnost představuje Oluja završení zápasu o státní nezávislost a územní celistvost. V chorvatské národní paměti nejde pouze o vojenskou operaci, ale o okamžik, kdy se nově vzniklý stát dokázal vlastní silou vypořádat s dlouhodobou okupací části svého území.
Kapitulace na Kordunu
Kapitulace 21. kordunského sboru následovala tři dny po pádu Kninu. Srbské jednotky se v oblasti Kordunu ocitly obklíčené chorvatskými silami a bez reálné možnosti pokračovat v organizovaném odporu.
Dohoda podepsaná 8. srpna 1995 v Glině stanovila podmínky kapitulace. Sbor měl chorvatské armádě odevzdat zbraně, munici, vozidla a další vojenské vybavení. Dokument současně upravoval odchod příslušníků sboru a civilního obyvatelstva z oblasti.
Setkání obou velitelů mělo výrazně vojenský charakter. Srbský velitel plukovník Čedomir Bulat před generálem Petrem Stipetićem vystoupil jako velitel poraženého sboru, který uznává výsledek boje a předává své jednotky vítězi. Právě dodržení tradiční vojenské formy dodalo celé scéně mimořádnou symboliku.
Generál Stipetić později patřil k nejrespektovanějším velitelům chorvatské armády. Bulat naopak vešel do dějin jako důstojník, který formálně uzavřel bojovou činnost jedné z posledních organizovaných částí armády Republiky Srbská Krajina.
Vítězství a exodus
Oluja má ovšem také tragickou stránku, kterou nelze z historického obrazu operace vypustit. Během bojů a bezprostředně po nich uprchlo nebo bylo vysídleno více než 200 000 chorvatských Srbů. Rozsáhlé kolony civilistů směřovaly přes Bosnu a Hercegovinu do Srbska a dalších oblastí ovládaných srbskými silami.
Část obyvatel odešla na základě evakuačních pokynů krajinského vedení, další prchali před postupující chorvatskou armádou a z obavy před odvetou. Proti části srbských civilistů, kteří ve svých domovech zůstali, byly spáchány vraždy, rabování, žhářství a další násilné činy. Docházelo také k systematickému ničení opuštěného majetku, které mělo komplikovat návrat jeho původních obyvatel.
Chorvatské vojenské vítězství proto nelze oddělit od následného exodu srbského obyvatelstva. Skutečnost, že operace obnovila svrchovanost Chorvatska nad jeho mezinárodně uznaným územím, nezbavuje chorvatský stát odpovědnosti za vyšetřování zločinů spáchaných na civilistech ani za ochranu práv uprchlíků a navrátilců.
Stejně tak utrpení chorvatských Srbů nemůže zakrýt předchozí vyhánění Chorvatů a dalších nesrbských obyvatel na územích kontrolovaných srbskými ozbrojenými formacemi. Válka v Chorvatsku nebyla jednoduchým příběhem nevinné a vinné strany, ale sledem politických rozhodnutí, ozbrojeného násilí, etnických čistek a odvet, jejichž důsledky nesli především civilisté obou zúčastněných stran.
Použité zdroje
AGREEMENT ON THE SURRENDER OF THE 21ST CORPS (1995) Glina, 8 August 1995. PA-X Peace Agreements Database [online]. Dostupné z: https://www.peaceagreements.org/media/documents/ag1468_57430caab1e3c.pdf [cit. 6. 8. 2026].
AMBROSO, Guido (2006) The Balkans at a crossroads: Progress and challenges in finding durable solutions for refugees and displaced persons from the wars in the former Yugoslavia. New Issues in Refugee Research, Research Paper No. 133. Geneva: United Nations High Commissioner for Refugees [online]. Dostupné z: https://www.unhcr.org/my/sites/en-my/files/legacy-pdf/4552f2182.pdf [cit. 6. 8. 2026].
INTERNATIONAL CRIMINAL TRIBUNAL FOR THE FORMER YUGOSLAVIA (2007) Prosecutor v. Milan Martić: Judgement. Case No. IT-95-11-T, 12 June 2007. The Hague: ICTY [online]. Dostupné z: https://www.icty.org/x/cases/martic/tjug/en/070612.pdf [cit. 6. 8. 2026].
MINISTARSTVO HRVATSKIH BRANITELJA REPUBLIKE HRVATSKE (2025) „U Kninu svečano obilježena 30. obljetnica Vojno-redarstvene operacije Oluja“. 5 August 2025 [online]. Dostupné z: https://branitelji.gov.hr/vijesti/u-kninu-svecano-obiljezena-30-obljetnica-vojno-redarstvene-operacije-oluja/5015 [cit. 6. 8. 2026].
MINISTARSTVO VANJSKIH I EUROPSKIH POSLOVA REPUBLIKE HRVATSKE (bez data) Blagdani / Neradni dani [online]. Dostupné z: hhttps://mvep.gov.hr/popis-blagdana-i-neradnih-dana-veleposlanstva/277427 [cit. 6. 8. 2026].
