Článek
V tomto krátkém, ale podnětném zamyšlení navazuje Honza Drnek na úvahy Josefa Štogra o privilegovaném postavení člověka před Bohem a rozvíjí je osobním pohledem i praktickou zkušeností. Zamýšlí se nad tím, co vlastně znamená být „výsadní“: zda jde o privilegium, které člověk dostává jako dar, nebo o výsadu, jež vyrůstá z jeho jedinečnosti, schopností a životního povolání. Ukazuje, že víra není pouze souborem přesvědčení, ale živým vztahem, který se promítá do každodenních rozhodnutí, služby druhým i způsobu, jakým přijímáme vlastní životní úkoly. V centru jeho úvahy stojí vděčnost – ne jako pouhý pocit, ale jako postoj, který proměňuje pohled na sebe, na druhé i na Boží působení v našem životě. Každé privilegium je podle něj zároveň darem i závazkem. Čtenáře proto zve, aby rozpoznali své obdarování, přijali své povolání jako Boží dar a s pokorou i radostí žili z vděčnosti za vše, čím byli obdarováni.
