Hlavně ať to projde. Sněmovna přehlasovala Senát a stavební experiment míří k prezidentovi

Když jsem v červenci psal článek Hlavně ať to nespadne pod stůl, věnoval jsem se především větrným elektrárnám, akceleračním oblastem a jedné pozoruhodné vlastnosti české legislativy: čím rozsáhlejší změna se připravuje, tím naléhavěji jako by bylo třeba nejprve ji schválit a teprve potom důkladně zkoumat, co všechno vlastně přinese.

Vymezování akceleračních oblastí jsem tehdy přirovnal ke stavbě nádraží, u něhož se veřejnosti trpělivě vysvětluje, že položení kolejí přece ještě neznamená příjezd vlaku. Samozřejmě neznamená. Poněkud obtížněji se však vysvětluje, proč jsme kvůli vlaku, který možná nikdy nepřijede, stavěli nádraží, kreslili koleje a měnili jízdní řád.

Vedle legislativy urychlující výstavbu obnovitelných zdrojů se už tehdy rýsoval zásah podstatně rozsáhlejší: sněmovní tisk 67, tedy novela stavebního zákona. V dalším textu jsem upozorňoval, že nejde o pouhou technickou opravu povolovacích procesů. Reforma mění samotnou institucionální architekturu stavební správy, protože převádí obecní a krajské stavební úřady do státní soustavy. Obcím má současně zůstat významná role při územním plánování.

Výsledný paradox lze shrnout poměrně jednoduše: obec bude kreslit mapu, zatímco volant dostane stát.

Horní komora se 20. srpna proti novele postavila způsobem, který jen stěží odpovídá obrazu běžné koaličně-opoziční přestřelky. Pro zamítnutí hlasovalo 55 ze 66 přítomných senátorů a kriticky se k předloze předtím postavily také všechny tři senátní výbory, které ji projednávaly.

Výhrady se týkaly centralizace stavební správy, začleňování části dotčených orgánů do nové struktury, pravidel pro dodatečné povolování nepovolených staveb i samotného způsobu vzniku reformy. Z původního poslaneckého návrhu totiž během legislativního procesu vyrostl mnohem širší zásah do právního řádu, doprovázený komplexním pozměňovacím návrhem o více než tisíci stranách.

Právě způsob projednávání je pro celý spor stejně důležitý jako jednotlivá ustanovení. Sotva lze popírat, že české stavební řízení změnu potřebuje. Dlouhé lhůty, roztříštěná odpovědnost, problémy s digitalizací i putování dokumentace mezi úřady představují reálné překážky pro stavebníky, občany i veřejnou správu.

Otázka proto nestojí tak, zda systém reformovat, nýbrž jak jej reformovat a kam při tom přesunout rozhodovací pravomoci. Senát dospěl k závěru, že předložená odpověď jde příliš daleko směrem k centralizaci.

Poslanecká sněmovna se rozhodla jeho varování nevyslyšet.

Dne 9. září se novela vrátila poslancům. K přehlasování Senátu byla zapotřebí ústavní většina nejméně 101 poslanců. Podle oficiálního sněmovního protokolu bylo přítomno 168 zákonodárců, z nichž 105 hlasovalo pro setrvání na původním znění zákona, 52 bylo proti a jedenáct se zdrželo.

Sněmovna tak senátní veto překonala a předloha pokračuje k prezidentovi Petru Pavlovi.

Epoch Times ve své bezprostřední zprávě uvedly výsledek 104 hlasů pro a 53 proti. Rozdíl souvisí s následným vystoupením poslance Michala Kučery, který upozornil na nesoulad mezi zaznamenaným hlasem a svou skutečnou vůlí. Hlasování ovšem nezpochybnil, takže z právního hlediska zůstává směrodatný oficiální výsledek 105 ku 52.

Samotná podstata události je tím nedotčena. Senát reformu odmítl mimořádně výraznou většinou a Poslanecká sněmovna naopak shromáždila dostatek hlasů, aby jeho stanovisko obešla.

Zastánci novely přitom předkládají argumenty, které nelze jednoduše smést ze stolu. Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová zdůrazňuje potřebu odstranit nekoordinované postupy, nejasnou odpovědnost a opakované vracení dokumentace. Hospodářská komora upozorňuje, že státní stavební správa sama o sobě nemusí znamenat omezení samosprávy, zatímco energetický sektor očekává rychlejší povolování klíčové infrastruktury.

Právě zde však začíná zásadní spor o charakter veřejné správy.

Sebelepší územní plán nevytváří město sám o sobě. Skutečná podoba obce vzniká prostřednictvím tisíců jednotlivých rozhodnutí o domech, přístavbách, demolicích, změnách využití území, dopravní infrastruktuře nebo zásazích do veřejného prostoru.

Stavební úřady vykonávají státní správu v přenesené působnosti a jejich rozhodování podléhá zákonu, nikoli politickým přáním radnice. Z toho však ještě neplyne, že je institucionálně lhostejné, zda je stavební agenda součástí místní veřejné správy, nebo článkem celostátní hierarchie řízené směrem shora.

Subsidiarita totiž není položka v kolonce „adresa pracoviště“. Úředník může sedět ve stejné budově, dívat se ze stejného okna a každé ráno potkávat stejné sousedy. Přesto může být součástí zcela jiné organizační struktury, podléhat jinému vedení a fungovat podle odlišné logiky odpovědnosti.

Proto nestačí říci, že obcím zůstane územní plánování. Politický vliv na koncepci území a institucionální vazba na každodenní rozhodování stavební správy jsou dvě rozdílné věci.

Obec dostane mapu. Stát si ponechá volant.

Do této vážné debaty vstoupila také jedna drobná parlamentní groteska.

Bylo by lákavé vykreslit scénu, v níž Andrejko vezme Filípka (myšleno Filipa Turka) za ruku, přivede jej do sněmovny, posadí do lavice a trpělivě mu ukáže, které tlačítko má zmáčknout. Takovou scénu však dostupné podklady nepotvrzují a není důvod realitu přikrašlovat, když je dostatečně půvabná sama o sobě.

Andrej Babiš byl při rozhodujícím hlasování 9. září omluven. Filip Turek přítomen byl a pro přehlasování Senátu hlasoval. Andrejkovu osobní asistenci tedy nepotřeboval.

Nešlo navíc o jeho první setkání s touto předlohou. Už 10. července hlasoval Filip Turek pro novelu jako celek. Po zásahu Senátu dostal možnost svůj postoj znovu zvážit, tentokrát už s vědomím rozsáhlých výhrad horní komory, a 9. září stiskl stejné tlačítko podruhé.

Pohádku o Andrejkovi, který musel Filípka násilím dovléct do lavice, tedy archiv sněmovního hlasování nepotvrzuje. Skutečnost je pro satirika téměř pohodlnější: Andrejko měl omluvenku, Filípek přišel a novela měla 105 hlasů.

Ještě zajímavější kapitolu napsal předseda Svobodných Libor Vondráček.

Jeho strana dlouhodobě staví svou identitu na omezování státní moci, decentralizaci, odporu k přebujelé byrokracii a důrazu na rozhodování co nejblíže občanům. Politický program Svobodných přitom výslovně spojuje obecné ideové principy s praktickým rozhodováním zákonodárců při hlasování o konkrétních návrzích.

Samotná příslušnost ke Svobodným samozřejmě neznamená povinnost odmítnout každou institucionální změnu, při níž se objeví slovo „stát“. O jednotlivých zákonech je třeba rozhodovat podle jejich celkových důsledků. U stavební novely se však rozpor mezi deklarovanými zásadami a skutečným hlasováním stává obtížně přehlédnutelným.

Vondráček přitom během červencového projednávání sám předložil pozměňovací návrh, který měl rozšířit prostor pro místní referendum v souvislosti s plánovacími smlouvami. Sněmovna jej výraznou většinou odmítla. V tomto okamžiku byl jeho postoj s politickou filosofií Svobodných dobře čitelný: pokud má rozhodnutí zásadní dopad na konkrétní obec, mají mít místní obyvatelé odpovídající prostor do něj zasáhnout.

Potom však následovalo hlasování o celém balíku.

Dne 10. července Libor Vondráček hlasoval pro.

Po drtivém odmítnutí novely Senátem dostal 9. září druhou příležitost rozhodnout, zda převáží argumenty ve prospěch centralizované stavební správy, nebo zásady, na nichž jeho vlastní strana dlouhodobě staví svou politickou značku.

Hlasoval pro znovu.

Jedno takové rozhodnutí lze vysvětlovat kompromisem, součtem výhod a nevýhod nebo přesvědčením, že pozitivní části zákona převážily jeho nedostatky. Opakované hlasování však už nelze odbýt jako náhodné uklouznutí.

Z pohledu dlouhodobě deklarovaných zásad Svobodných jde o politickou zradu vlastních principů. Strana, která se profiluje odporem ke koncentraci státní moci a zdůrazňuje rozhodování co nejblíže občanům, má v čele poslance, jenž dvakrát podpořil reformu přesouvající významnou část stavební správy z komunálního prostředí do státní hierarchie.

Lze tomu říkat pragmatismus, koaliční kompromis nebo převážení jednoho principu nad druhým. V takovém případě by ovšem bylo korektní přiznat, že svobodnická decentralizace má své meze právě tam, kde začíná pohodlí sněmovní většiny.

Decentralizaci prodávat po kilech a centralizaci odhlasovávat po kusech není příliš přesvědčivý způsob, jak hájit politickou konzistenci. A když se stejné tlačítko stiskne podruhé, výmluva na nepozornost už působí poněkud unaveně.

Celý příběh se tím vrací k tématu, jímž začal: k větrným elektrárnám, akceleračním oblastem a obecnější české fascinaci legislativní rychlostí.

Rychlé povolování elektrického vedení, bytových domů, továren nebo železnic může být legitimním veřejným zájmem. Stát, který není schopen rozhodovat v předvídatelných lhůtách, poškozuje investory, občany i vlastní důvěryhodnost. Stejně tak není žádným veřejným statkem nekonečné obíhání mezi několika institucemi, z nichž každá čeká na vyjádření té další.

Z toho však nevyplývá, že každé zrychlení automaticky znamená zlepšení a že centralizace je přirozeným synonymem jednoduchosti.

České stavební právo má za sebou dlouhé období permanentních zásahů. Jednotlivé vlády systém měnily, opravovaly, odkládaly, digitalizovaly a následně znovu reorganizovaly. Nyní přichází další institucionální přestavba s příslibem, že právě ona konečně odstraní problémy, jejichž řešení slibovaly už reformy předchozí.

Možná se tento předpoklad naplní. Stejně dobře se však za několik let můžeme znovu dozvědět, že správná myšlenka pouze nebyla správně provedena a že stavební právo potřebuje další zásadní zásah.

Česká stavební správa přitom nepotřebuje permanentní revoluci. Potřebuje předvídatelná pravidla, dostatek odborníků, funkční digitalizaci, srozumitelně rozdělenou odpovědnost a respekt k tomu, že města, obce a krajina nejsou prázdnou administrativní plochou, do níž lze shora promítat jednotlivé stavební záměry.

Senát na tyto pochybnosti upozornil 55 hlasy. Poslanecká sněmovna odpověděla většinou 105 poslanců a novelu poslala dál.

Rozhodující slovo nyní čeká prezidenta.

Autor: Martin Cikán

CIKÁN, Martin (2026a). Hlavně ať to nespadne pod stůl. Monarchistické noviny – Médium.cz. [online]. [cit. 10. 9. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-hlavne-at-to-nespadne-pod-stul-292812

CIKÁN, Martin (2026b). Stavební zákon proti principu místní samosprávy. Monarchistické noviny – Médium.cz. [online]. [cit. 10. 9. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-stavebni-zakon-proti-principu-mistni-samospravy-306335

CIKÁN, Martin (2026c). Senát odmítl stavební experiment. Novela se vrací do Sněmovny. Monarchistické noviny – Médium.cz. [online]. [cit. 10. 9. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-senat-odmitl-stavebni-experiment-novela-se-vraci-do-snemovny-312685

MONAGHAN, Isabella Amelie (2026). Senátu navzdory. Koaliční poslanci přehlasovali veto novely stavebního zákona. Epoch Times Česko, 9. září 2026. [online]. [cit. 10. 9. 2026]. Dostupné z: https://www.epochtimes.cz/2026/09/09/senatu-navzdory-koalicni-poslanci-prehlasovali-veto-novely-stavebniho-zakona/

POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY (2026a). Stenografický zápis 27. schůze Poslanecké sněmovny, 10. července 2026. Sněmovní tisk 67 – novela stavebního zákona, třetí čtení. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. [online]. [cit. 10. 9. 2026]. Dostupné z: https://www.psp.cz/eknih/2025ps/stenprot/027schuz/s027025.htm

POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY (2026b). Hlasování č. 117, 27. schůze Poslanecké sněmovny, 10. července 2026, 13:04. Novela stavebního zákona. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. [online]. [cit. 10. 9. 2026]. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=88252

POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY (2026c). Stenografický zápis 30. schůze Poslanecké sněmovny, 9. září 2026. Sněmovní tisk 67/14 – novela stavebního zákona zamítnutá Senátem. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. [online]. [cit. 10. 9. 2026]. Dostupné z: https://www.psp.cz/eknih/2025ps/stenprot/030schuz/s030090.htm

POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY (2026d). Hlasování č. 36, 30. schůze Poslanecké sněmovny, 9. září 2026, 18:47. Novela stavebního zákona. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. [online]. [cit. 10. 9. 2026]. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=88454