Článek
Je to celkem zřejmé a mohl si toho všimnout každý, kdo nepodléhá zoufalé aktualitě okamžiku či dne vytržené z celkového dění, kdo si uchovává alespoň nějaký odstup, snaží se jednotlivá dění a informace uvádět do souvislostí a kontextů a snaží se především hledat nějaký smysl toho všeho. Něco se děje jaksi náhle, od určité doby, zatímco před tím se jakoby nic nedělo, před tím vše pokojně spalo v dostatku, v zabezpečení před dějinami, v poklidné degeneraci a pozvolného upadání.
Ale teď se to dění zrychluje a začínáme jím být přímo zavaleni. Začalo to před pár lety zjevně organizovaným přílivem migrantů z cizích nekompatibilních kultur a již se to nezastavilo. Agresívní Rusko, agresívní Čína, problémy na Ukrajině, pandemie covidu, která ne a ne ustat, která se stále obnovuje novými a novými mutacemi, jakmile se zdá, že nebezpečí již pomíjí. EU, ještě nedávno nejagilnější zastánce lidských a občanských práv je náhle v první linii nátlaku na rezignaci na tato práva, prosazuje a podporuje výjimečné stavy, lockdowny, povinná očkování, zavírání a ničení středního a malého podnikání. Evropa jako by zešílela panikou ze zkázy světa ničením přírody a klimatu, jako by náhle ze dne na den hodlala direktivně zarazit jakoukoliv činnost kdekoliv a kohokoliv. Zavřít továrny a firmy, elektrárny, zakázat topit uhlím a dělat ohýnky, a to i za cenu totálního energetického kolapsu a zničení civilizace. Každou chvíli lze čekat výzvu k vyhlazení celého lidstva, k hromadné sebevraždě, protože člověk je viníkem všeho a kořenem zla, člověk je příčinou zkažení jakési velké a hypotetické čistoty. Nejrůznější sebemrskačské iniciativy a ideologie dělají z každého jednotlivého člověka rasistu, otrokáře a vůbec zločince. K očištění je třeba zavrhnout celé naše dějiny, zbavit se kultury, všech struktur, pochybné morálky. Vše je třeba relativizovat. Nejrůznější bůhví odkud financované nadace, iniciativy a hnutí zahájily fanatické tažení za absolutní rovnostářství kohokoliv s kýmkoliv a čehokoliv a čímkoliv. Je třeba obětí a nejspíš i lidských obětí, abychom se očistili – ale před kým vlastně a proč, když Bůh není? Vlny zadlužení a uměle vyvolávané inflace drtí státní rozpočty a vysávají veškeré úspory. Nikde nelze nastřádat žádné prostředky v jakémkoliv státním i nestátním fondu, aby je někdo ihned nevytuneloval a neukradl. Se známými miliardáři padají vrtulníky a letadla (Kellner, Dessod aj.). Novináři, PR agentury a mediální mágové se jako na povel probudili ze svých okurkových sezón a začali děsit obyvatelstvo velkým umíráním na nemoci, na kolaps klimatu, na pád asteroidu, na jadernou válku apod.
Již asi před 20 lety jsem dospěl k nevyhnutelnému závěru ohledně vývoje světové demokracie a politiky.
1. kapitalismus a volná podnikatelská soutěž jsou cestou ke globální absolutní moci a diktatuře. Pokud jsou peníze a majetky nositeli moci, jedná se jen o rvačku, na jejímž konci nutně zbude jeden nejsilnější hráč, který shromáždí veškerý majetek a moc světa.
2. socialismus a regulovaná soutěž nebo přímo komunistická monopolizace a distribuce jsou cestou ke globální absolutní moci a diktatuře. Zde se jedná o rvačku regulátorů, na jejímž konci nutně zbude jeden globální regulátor s mocí regulovat vše, i život každého jedince.
Globalizace a rozvoj digitálních technologií vše urychlí a přivede kontrolu i manipulaci do posledního nejzastrčenějšího koutku světa, ať již bude technologie a sítě ovládat největší žralok nebo největší regulátor.
V roce 1989 a nejspíš již o něco dříve porazily peníze ideologické regulátory. Peníze ovšem ani ideologie ani regulaci nezničily, ale převzaly je jako své nástroje. Moci peněz se otevřely celé další části světa, například střední a východní Evropa. Bývalí ideologičtí regulátoři dostali možnost přidat se k soupeření ve světě moci peněz a majetků. Jejich zločineckým tlupám bylo povoleno a umožněno vytunelovat a rozkrást celé státy, v nichž kdysi působili a regulovali. Bylo zničeno a rozkradeno místní podnikání a tím globálním oligarchům zanikla konkurence. Trosky mohli za babku skoupit a místní zločince zapojit do svých zájmových sítí. Všem podobám zločinu a kradení svítila zelená, protože šlo také o zničení všeho národního a státního. Zdevastované území bylo obsazeno globálními podnikatelskými řetězci, média umlčena nebo koupena a ovládnuta. Byla zničena jakákoliv možnost vlastní národní zahraniční politiky a celá dobytá oblast uváděna do nejrůznějších druhů závislostí na zahraničních centrech.
Zločinecké bandy, které se na oblastech osvobozených z područí ideologie napakovaly, odevzdaly svůj lup vyšším patrům větších a silnějších vlků a zajistily, aby většina hodnot, které na daném území vznikají, odcházela tamtéž. Z dobytých oblastí se staly kolonie s nízkými příjmy, nízkou životní úrovní, s klesající vzdělaností, s upadající zákonností, s totálně korumpovatelnými politiky a satrapy. Tyto kolonie měly pomáhat živit vysokou životní úroveň a blahobyt osvoboditelů.
Po divokých devadesátkách to chvíli vypadalo, že vlci se již nažrali a bude klid, že se postupně život země normalizuje a každý bude žít alespoň nějak slušně, zůstane svoboda projevu a jistá občanská práva. Jenže náhle se začalo něco dít. Proč?
Největší žraloci kapitalismu, staré rody, které zbohatly a tuto cestu nastoupily již někdy za napoleonských válek nebo v 19. století, měly dost času propracovat a promyslet svoji cestu k absolutní kontrole. Nejprve použily své peníze a ideologie ke zničení tradičních monarchií s jejich privilegovanými elitami, pak zničily své zbytnělé nástroje, nacionalismus a některé ideologie, nyní likvidují státy, státnost, kulty a kultury. Jejich nástroji se stali místní zločinci, mafie, zaprodané a korumpované politické strany. Ti všichni udělají mravenčí práci, svými malými lokálními vysavači vysají vše, co v místě za vysátí stálo. Poté jsou vysláni lokální oligarchové, aby zničili a vysáli většími vysavači ty malé místní zločince. Nu, a nakonec nastane, již možná nastává čas, aby i s lokálními oligarchy začaly padat vrtulníky a aby nastoupily ty skutečně velké a výkonné globální vysavače. Tak se veškeré bohatství a tím i veškerá moc světa postupně deleguje vzhůru k nejvyšším centrům. Je třeba konsolidovat území a nahromadit prostředky k závěrečnému boji o absolutní moc mezi globálními oligarchy.
Ještě bude možná třeba zničit a ovládnout poslední enklávy, které si zachovávají něco jako státnost, například Rusko. Bude třeba ještě vysát tamní hodnoty a bohatství, a zapojit vše do služby toho či onoho centra, v němž se plánuje světovláda. Předlužená ekonomika již stejně žádnou ekonomikou není, blíží se konec volně směnitelné měny, protože to by tak hrálo, aby si každý investoval a nakupoval podle své vůle. Je třeba přinutit všechny, aby nakupovali a utráceli jen tam, kde jim to bude povoleno a přikázáno, kde to ponese zisky tomu či onomu oligarchovi.
Ano, asi se právě nacházíme v poslední fázi intenzívního vysávání. Státní a další fondy byly vysáty včetně důchodových, sociálních, včetně zdravotních pojišťoven aj. Fungující podniky byly zprivatizovány a vytunelovány. Státní rozpočty již směřují přes prostředníky, neprůhledné zakázky a dotace jinam. Začíná povinné státní i soukromé utrácení přikázané buďto zelenou ideologií nebo černým strachem z nemocí a pandemií. Utrácení za vakcíny, testy, za nové topení, nové elektromobily apod. Začala cílená likvidace malého a středního podnikání, například jejich zavíráním odůvodněným nemocí (zatímco nadnárodní řetězce jedou vesele dál bez ohledu na nemoc). Kde jsou ještě peníze? Uměle vyvolaná inflace vysaje úspory všem, kdo je ještě mají, zničí hodnotu volných peněz v bankách i i ve slamnících doma. Pak dojde na nemovitosti lidí, na domy a pozemky. Jen ať pěkně bydlí všichni v pronájmu a platí a platí, ať si pronajímají vše, co k životu potřebují, hlavně ať nic nevlastní, ať o ničem nemohou rozhodovat sami podle své vůle.
Nu, a pak, až jedno nebo několik center budou mít všechno, až ovládnou veškerou výrobu i veškerý prodej, až budou přikazovat nevolníkům dole, za co smí utrácet onu almužnu, kterou jim poskytnou v číslech na kreditní kartu, až budou všechno kontrolovat a o všem sami rozhodovat, nepochybně se jim začne zdát, že těch nevolníků dole je nějak moc, že jejich udržování při životě, stavění bytů, infrastruktury, distribuce energií a další náklady představují zbytečnou zátěž. Pro výrobu v době automatizovaných linek a digitalizovaných robotů tolik lidí vůbec není třeba, a kdyby jich bylo méně, klesly by náklady, ubyla by starost s jejich ovládáním a hlídáním, kleslo by nebezpečí sociálního konfliktu a vůbec by to bylo jednodušší. Novému božstvu – globálnímu oligarchovi, by stačil jen malý počet sluhů, údržbářů a ozbrojenců. Ti ostatní jsou vlastně přebyteční, spotřebovávají zdroje, vydýchávají vzduch, vypíjejí vodu, všude se rozlézají a překáží. Co bude jednodušší? Zařídit, aby se podřezali navzájem, nebo vyvolat válku, nebo zatelefonovat do laboratoře, aby vypustili ten dávno připravený virus?
A pak nastane tanec. To bude poslední fáze. My jsme možná právě vstoupili do té předposlední. Co s tím? Jak se bránit? To bychom museli hromadně odmítnout moc majetků a peněz, na které celá ta pyramida moci stojí. Všichni a všude. A na tom se asi nedokážeme domluvit. Museli bychom žít tak, aby se nikdo nedal podplatit. Zkuste například někoho podplatit láskou, přátelstvím, obětavostí, ochotou dělit se, starostí o druhé a tak podobně. Na tom se asi také nedomluvíme, ale můžeme alespoň pochopit, proč je pro ďábla nyní tím největším nebezpečím a aktuálním soupeřem církev a křesťanství. Muselo by dojít k nové explozi víry a spiritualismu, a to v oblasti toho náboženství, které považuje Boha za samotnou lásku. Muselo by být pochopeno, že ten, kdo jakékoliv světské zisky, majetky, moc nebo i světovládu vymění za možnost života věčného, není žádný obchodník, ale je blázen. Budeš si střádat majetky v nebi, ne na zemi.
Pokud to nepochopíme, pak můžeme jen čekat, až bude v mocenské a majetkové celosvětové soutěži dokonáno a až se nás zbaví, jako se pavouk zbavuje vyschlé tělesné schránky mouchy, kterou před tím vysál, aby mu nepřekážela v pavučině. Dlouho to trvat nebude, protože se něco začalo dít a jde to pěkným fofrem.
Ale vítr vane, kudy chce, když někdo plánuje, Bůh se směje a žádný strom neroste do nebe. Nemáme se ptát, jak se zajistit, ale jak dobře sloužit.
Autor: Jan Drnek
