Otto von Habsburg: Odkaz státníka a titulárního českého krále

JCKV Franz Joseph Otto Robert Maria Anton Karl Max Heinrich Sixtus Xaver Felix Renatus Ludwig Gaetan Pius Ignatius von Habsburg-Lothringen se narodil 20. listopadu 1912 do rodiny arcivévody Karla a princezny Zity. JCKV Otto se den po svých čtvrtých narozeninách stal korunním princem celé Rakousko-uherské monarchie, tedy i českým korunním princem. Po smrti císaře Františka Josefa I. usedl na trůn Ottův otec jako císař Karel I.

V roce 1918 zanikla Rakousko-uherská monarchie a v roce 1922 zemřel v exilu na ostrově Madeira císař a král Karel I., Ottův otec.

Po smrti otce císařovna Zita převzala veškerou starost za výchovu a udělala vše, aby JCKV Otto obdržel vzdělání hodné panovníka Rakousko-uherské monarchie. Vzdělával se ve všech jazycích bývalé monarchie včetně češtiny. 20. listopadu 1930 dosáhl plnoletosti a převzal odpovědnost jako hlava habsbursko-lotrinské dynastie, velmistr Řádu zlatého rouna a titulární císař rakouský i král český. Své studium celkově zakončil roku 1935 ziskem doktorátu na Katolické univerzitě v Lovani v oborech sociálních a politických věd.

JCKV Otto von Habsburg byl jako jiní Habsburkové již od začátku odpůrcem nacistické ideologie a jejího režimu.

V Rakousku měl JCKV Otto podporu u konzervativních a monarchistických kruhů, proto krátce před anexí Rakouska Německem požádal rakouského kancléře Kurta von Schuschnigg, aby na něj převedl úřad kancléře, aby mohl vést ozbrojený odpor proti nacistickému Německu. Tento návrh von Schuschnigg odmítl, Rakousko bylo anektováno Německem.

Pro JCKV Ottu to ale neznamenal konec boje, jeho příznivci v Rakousku byli posláni do koncentračních táborů a na něho a jeho rodinu byl vydán zatykač za velezradu, Německu také propadl všechen habsburský majetek. 19. května 1940 zástupce vůdce Rudolf Heß při invazi do Belgie nařídil, aby Ottu von Habsburg a jeho rodinu vojáci bez soudu zastřelili. Jenže se mu s pomocí portugalského konzula v Bordeaux Aristida de Sousa Mendes povedlo dostat do USA.

Podle autorizované biografie se měl 17. června 1940 vrátit do Bordeaux a s pomocí de Sousa Mendes zachránit tisíce Rakušanů, kteří byli pro nacisty politicky nežádoucí. Následně byl Otto von Habsburg, jeho bratři a císařovna Zita zbaveni německého občanství.

V exilu udržoval kontakty s americkým prezidentem Franklinem Delano Rooseveltem a britským premiérem sirem Winstonem Churchillem. Měl se zúčastnit druhé quebecké konference. Jeho snahy o zřízení rakouské exilové vlády a vojenské jednotky ale selhaly.

JCKV Otto von Habsburg měl přesvědčit sira Winstona Churchilla o myšlence Podunajské federace, jež se inspirovala Idejí státu rakouského od Františka Palackého. Tato myšlenka ztroskotala na odmítnutí Stalinem a rychlým postupem Rudé armády.

Po prohře nacistického Německa se JCKV Otto von Habsburg zaměřil na boj proti komunismu reprezentovaným východním blokem a boji za svobodnou a spolupracující Evropu.

Již před druhou světovou válkou se JCKV Otto poznal s filosofem a prvním aktivistou za sjednocenou Evropu Richardem Mikulášem hrabětem von Coudenhove-Kalergi, zakladatelem Panevropské unie. Po válce se JCKV Otto více zapojil do činnosti Panevropské unie a stal se jejím viceprezidentem. Po smrti hraběte von Coudenhove-Kalergi v roce 1972 převzal vedení celé Panevropské unie.

Pod jeho vedením se Panevropská unie zaměřila na země východního bloku. Otto von Habsburg se zasazoval o právu lidí ze států východního bloku jako Polsko, Maďarsko a Československo na svobodný vývoj. Od roku 1979 byl europoslancem za bavorskou Křesťansko-sociální unii. Jako zahraničněpolitický mluvčí politické skupiny Evropské lidové strany inicioval i přes velký odpor přijetí rezoluce, jenž dala zemím východního bloku symbolicky prázdnou židli v Evropském parlamentu. Tento krok přitáhl pozornost západních médií k tehdejším sovětským satelitům.

Navázal různé kontakty na disidentské skupiny ve východním bloku jako se Solidaritou v Polsku, Chartou 77 v Československu nebo s Maďarským demokratickým fórem. Právě s MDF 19. srpna 1989 spoluorganizoval akci Panevropský piknik na rakousko-maďarských hranicích. 600 až 700 východoněmeckých občanů tuto akci využilo k útěku na Západ. Ačkoliv měli pořád maďarští pohraničníci rozkaz střílet, nestříleli. A ačkoliv se na straně organizátorů pohybovali komunističtí agenti, tak ti také nezasáhli. Cílem bylo vyzkoušet, zda SSSR se svými vojáky proti takovým iniciativám zasáhne. Jenže nezasáhl, následně se pomocí médií rozšířila zpráva o Panevropském pikniku a to způsobilo dominový efekt. Pomyslně přestala existovat železná opona a postupně mizela i fyzicky. Nakonec došlo k pádu pověstné Berlínské zdi a u nás došlo k sametové revoluci. S pádem železné opony přišel i pád komunistických režimů ve střední Evropě, jak si Otto von Habsburg přál. Erich Honecker, vůdce Německé demokratické republiky, o něm prohlásil: „Tento Habsburk zatloukl hřebík do mé rakve.“

Po pádu železné opony se JCKV Otto se svým synem JCKV Karlem věnoval humanitární pomoci v Pobaltí a v rozpadající se Jugoslávii.

Otto von Habsburg po roce 1989 několikrát navštívil i Česko. Již v březnu roku 1990 přijel spolu s rodinou a svým spolupracovníkem Berndem Posseltem ještě do tehdejšího Československa, setkal se s předsedou vlády České republiky v rámci federace Petrem Pithartem, na Univerzitě Karlově měl přednášku a zúčastnil se sněmu Občanského fóra. V prosinci roku 1990 byl pak symbolicky svolán sněm Mezinárodní Panevropské unie právě do Prahy. Tento sněm byl pro Panevropskou unii první v postkomunistické zemi.

Od roku 1999 se JCKV Otto von Habsburg začal stahovat ze svých funkcí, právě v tomto roce rezignoval na funkci europoslance, v roce 2004 předal vedení rodu svému nejstaršímu synovi JCKV Karlovi Habsbursko-Lotrinskému. Přesto se i nadále věnoval veřejnému dění, které komentoval. Zasazoval se o integraci postkomunistických zemí do Evropské unie podle jeho přesvědčení, že: „Čím dále posouváme hranice svobody na východ, tím je střed bezpečnější.“

Již v devadesátých letech JCKV Otto varoval, že Rusko není na cestě k demokracii a spolupráci s Evropou, ale že ruské cíle jsou směřovány k ovládnutí svých bývalých satelitů. Při nástupu Vladimira Putina k moci upozorňoval, že Putin nemá za cíl spolupráci s Evropou, ale že jeho sen je obnova moci Sovětského svazu. Když Rusko v roce 2008 napadlo Gruzii, varoval, že další na řadě bude Ukrajina a po ní budou následovat země jako Polsko a zbytek Evropy.

Odkaz JCKV Otty von Habsburg je pro nás aktuální a inspirativní v mnoha ohledech i dnes. Z jeho přehledu a znalostí by se měli učit mnozí současní evropští politici, včetně našich českých. Nelze zapomenout, že to byl Otto von Habsburg, kdo byl jedním z těch, co stáli při pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Ačkoliv Rakousko-Uhersko již století neexistovalo, tak JCKV Ottovi jako pravému panovníkovi záleželo, aby národy střední Evropy znovu nespadly pod zlo nacistické a komunistické ideologie. Před Ruskem a Putinem varoval ještě dříve, než si to kdokoliv chtěl připustit.

Čest památce našeho krále!

Autor: E. Pašingr

Otto von Habsburg. Online. In: Wikipedia: the free encyclopedia. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Otto_von_Habsburg. [cit. 2026-07-03].

Die Prophezeiung des Otto Habsburg. Online. Wiener Zeitung. 2022. Dostupné z: https://www.wienerzeitung.at/h/die-prophezeiung-des-otto-habsburg. [cit. 2026-07-03].

PANEUROPA BEWEGUNG ÖSTERREICH. Der Europapolitiker Otto von Habsburg. Online. Paneuropa Bewegung Österreich. 2025. Dostupné z: https://www.paneuropa.at/der-europapolitiker-otto-von-habsburg/. [cit. 2026-07-03].

KOHOUTÍ KŘÍŽ. Otto von Habsburg. Online. Kohoutí kříž. Dostupné z: https://www.kohoutikriz.org/autor.html?id=ottoh&t=p. [cit. 2026-07-03].