Článek
Text je úryvkem z knihy Případ student od Jana Drnka. Autor v ní formou dialogů a úvah zachycuje atmosféru konce komunistického režimu a prvních let po roce 1989. Kniha se vrací k otázkám, které tehdejší společnost řešila jen částečně: vztah státu a samosprávy, roli trhu, morální základ politiky a odpovědnost elit. Mnohé z tehdejších debat se podle autora promítají i do dnešní politické reality. Úryvek přináší jednu z těchto reflexí, varování před přerodem politiky v systém přerozdělování veřejných prostředků. Text ponecháváme v původní podobě jako dokument dobového uvažování. Text vznikl jako součást širšího literárního celku, který kombinuje esej, politickou reflexi a beletrii.
„Hlavně musíte klást důraz na obce a okresy, to je důležité. Silná samospráva jako protipól státní správy. Věci se musí řešit na nejnižší možné úrovni. Tam dole si musí říci, co chtějí a potřebují, stát jim k tomu má jen vytvářet podmínky. Důraz na lokalitu. Nezastupitelná role lokality, to je základ skutečné demokracie. Když bude všechno řídit stát, zase se ho někdo zmocní a bude všechno diktovat přes stát.
Dokonce byste se mohli vrátit k osvědčenému principu výběru daní. Daně budou vybírat obce nebo okresy, jak to bývalo kdysi. Parlament jen odhlasuje procentuální kvótu, kterou potřebuje na udržení chodu a rozpočtu státu, a bude se o tom veřejně diskutovat. Zbytek si nechá samospráva a nikdo jí nebude určovat, co s tím má dělat. Když bude daně vybírat stát a pak je někomu přerozdělovat, vytvoříte přesně to, co nechcete: korupční prostředí a všemocnou byrokracii. Vzniknou přerozdělovací orgány a ty zaplní právě tihle mafiáni. Taková byrokracie bude zadávat státní zakázky jen tomu, kdo jim dá úplatky. Budou přesměrovávat státní prostředky dotacemi a zakázkami tam, kde mají své lidi, a budou je krmit. Vznikne klientelismus. Už vůbec nepůjde o prospěch téhle země. Veškeré ministerské a státní orgány se změní jen v převodovou páku veřejných prostředků do soukromých kapes. Politici se tam budou hrnout jen kvůli tomu. Vymizí veškeré ideje, koncepce a myšlenky. Celá politika se zredukuje jen na rvačku o veřejné daňové peníze, protože za peníze se kupuje moc. Zmizí rozdíl mezi pravicí a levicí, mezi konzervativci a liberály. Všechny politické strany se změní jen na parazitické agentury pro vysávání státu a lidí. Kandidovat už bude jen jeden druh politika – chytrá pijavice. Věřte mi, na Západě už se to do značné míry děje, ale tam ještě mají silnou tradici a důraz na lokalitu i samosprávu.
Víte, já jsem některé práce a studie těch soudruhů z Prognostického ústavu četl. Nejsou to špatní ekonomové, ale jsou to teoretici. Nikdy nežili v prostředí, v němž by mohli pocítit dopady svých teorií. Oni se domnívají, že budou pravicoví, když naprosto osvobodí trh. Studovali Samuelsona, Hayeka a podobné klasiky. Nemají rádi Adama Smithe a Keynese, protože ti poukazovali na nutnost alespoň částečné státní regulace. Podle nich trh určí všechno a sám si vytvoří pravidla, která budou určující i pro politiku a občanský život. To je strašlivý omyl. Zvlášť v téhle zemi. Když bude pro lékaře určujícím faktorem zisk a ne zdraví, jak asi bude léčit? Když bude zisk určující pro farmaceutickou firmu, klidně bude sama šířit nějaké epidemie, aby vydělala na vakcínách a lécích. Jak bude soudit soudce a právník, když určujícím faktorem bude zisk a ne spravedlnost? Jak chcete žít v míru, když cílem bude vydělat na zbrojních zakázkách a na válce?
Žádná tržní pravidla nevzniknou, protože základem trhu je minimalizovat náklady a maximalizovat zisky. A ideálním způsobem, jak toho dosáhnout, je lidem všechno vzít a nic jim za to nezaplatit – tedy nějaká sofistikovaná a zdánlivě legální forma loupeže. To bude jediné pravidlo, které trh vytvoří. Dosáhnete jen jiného a možná rafinovanějšího způsobu, jak masy lidí obírat o výsledky jejich práce a tvorby, aby z toho mohla žít úzká elitní skupina, která potřebuje peníze a majetky ostatních na to, aby se mohla rvát o vrcholnou moc. Takový trh může jednou chtít rozparcelovat a prodat někomu celý tenhle stát, protože přece jediným pravidlem je vydělat. Slušný stát se neobejde bez ideálů a bez regulace trhu ve jménu těch nadřazených ideálů. Nad mocí peněz musí být nějaká jiná moc. Taková, kterou většina přijímá jako obecně dobrou moc. Když necháte trh, aby byl jediným nebo hlavním faktorem, který začne určovat pravidla, žádná občanská společnost nebude. Veškeré instituce se rázem promění jen v nástroje okrádání. Každý každému se stane vlkem.
Vy musíte mít nejprve právní stát. Jasná a zákonem podchycená, pro všechny stejná pravidla, která se neodvíjejí od zájmu kdejakého kšeftaře, ale od jasně definovaného zájmu státu, národa a společnosti. A musíte mít pohromadě dobře fungující nestranný aparát, který zajistí vymahatelnost práva. Je to jako když řídíte auto. Když pomalu pouštíte spojku a sešlapujete plyn, musíte mít už zařazeno a ruce na volantu. A musí to být plynulé, synchronizované a dělané s citem. Jinak nedosáhnete volného trhu, ale volného kradení a parazitismu. A ty si vytvoří úplně jiná pravidla. A tohle si právě osmašedesátníci uvědomují, protože svého času bojovali proti tvrdému kapitalismu a část z nich v něm po emigraci i žila. Ekonomové z emigrace to vědí. Ví to šlechta i církve, protože se řídí Desaterem a mají historickou zkušenost s tím, co se stane se společností, když Desatero Božích přikázání nebude naprosto nezpochybnitelným měřítkem všeho. To vám říkám jako ateista. Žádné římské právo. Desatero je prazákon, ať už pochází od Boha, nebo si ho Mojžíš sám vymyslel někde v jeskyni.“
Autor: Jan Drnek






