Článek
Během roku nás čtení často provází stejně jako všechno ostatní – ve znamení povinností. Saháme po odborné literatuře, pracovních materiálech, zprávách nebo knihách, které si říkáme, že bychom si už konečně měli přečíst. Když ale zaklapneme dveře a vyrazíme vstříc volným dnům, naše mysl podvědomě touží po něčem jiném. Po knize pohodové. Po příběhu, který nás nezatíží dalším zbytečným traumatem, ale přesto nás nepustí.
Jako autorka moc dobře vím, jak těžké je takový balanc najít – napsat text, který je lehký jako letní vánek, ale zároveň ve vás zanechá stopu a donutí vás se hluboce zamyslet nad vlastním životem.
Přesně takový koktejl se povedlo namíchat Patriku Hartlovi v jeho románu Manželství.
„Nejdůležitější je zanechat v ženě pocit, že by s vámi chtěla strávit víc času, než kolik ho s vámi strávit může.“
K téhle větě jsem se během čtení několikrát vracela. Nejen kvůli ní samotné, ale i proto, že mě znovu přiměla přemýšlet nad tím, nakolik se autor nevyhnutelně otiskuje do svých knih. U Patrika Hartla mám pocit, že se jeho osobnost do knih otiskuje víc než u většiny autorů. Jeho humor, lidskost, nadhled i radost ze života jako by přirozeně prostupovaly stránkami jeho románů.
Životní smyčky místo klasického děje
Sílu této knihy naplno ocení především čtenáři, kteří už mají za sebou několik životních etap a vědí, že dlouhodobý vztah není jen o velkých gestech, ale především o každodenních drobnostech.
Hartlův způsob vyprávění, práce s časovými osami, které opisují celé manželství, je nesmírně autentický. Nejde o děj v klasickém slova smyslu, jsou to životní smyčky. Vrací nás do stejných vztahových situací, ale pokaždé s jinou výbavou: jiným věkem, únavou, zkušeností, zklamáním, rezignací nebo štěstím a nadějí. Přesně tak, jak to dělá život.
Dokonale vystihl věrohodnost jednotlivých etap – vzplanutí, lásku, výchovu dětí, společenské změny, práci, obavy… i vnitřní monology, které jsou pravdivé, někdy trapné, někdy sobecké, někdy malicherné. Přesně takové, jaké máme všichni uvnitř sebe. Vše je napsané bez obhajoby či odsuzování – jen čistá ukázka toho, jak se lidé pomalu posouvají, zrají a uvědomují si, co je skutečně důležité.
Kniha jako zrcadlo
V příběhu jsem se sama jako žena viděla mnohokrát. Ve svých pádech, v obavách, v muži, od kterého jsem čekala víc, než mi mohl dát. Mé emoce při čtení lítaly jako na horské dráze – vzpomínala jsem, usmívala se i plakala. Hodnotila jsem, omlouvala se sama sobě i jiným.
Vlastně není náhoda, že mě ten příběh tak zasáhl. Tenhle druh psaní je mi nesmírně blízký – způsobem, jak přemýšlím o vztazích, slabostech a ironii života.
Manželství pro mě není jen román o vztahu dvou lidí. Je to tiché, neúprosné a hluboce lidské zrcadlo, ve kterém se dříve či později pozná většina z nás. A pro mě osobně je to nejlepší kniha, jakou Patrik Hartl napsal, i nejsilnější čtenářský zážitek posledního roku.
Pokud letos hledáte čtení, které vás pohltí, dojme a přiměje přemýšlet, aniž by vás zatížilo další zbytečnou depresí, sáhla bych bez váhání právě po této knize.
