Článek
V době, kdy jsme si zvykli hodnotit knihy podle toho, jak dlouho vydrží na žebříčcích bestsellerů, jsou Madisonské mosty připomínkou, že skutečnou hodnotu literatury neurčuje počet prodaných výtisků ani týdny strávené na výsluní. Tu prověří až čas – tedy to, zda se ke knize čtenáři vracejí i po třiceti letech. A zda v nich stále dokáže probudit stejné otázky o lásce, odvaze, odpovědnosti a ceně, kterou jsme někdy ochotni zaplatit za vlastní štěstí.
Kdyby se mě někdo zeptal, kterou romantickou knihu bych doporučila člověku, který je běžně nečte, byly by to Madisonské mosty. Ne kvůli samotnému příběhu, ale kvůli otázkám, které ve mně zůstaly ještě dlouho po dočtení poslední stránky.
Pokud hledáte čtení na jedno letní odpoledne, jen těžko budete hledat lepší společnost.
Většina lidí si pod názvem této knihy vybaví slavný film s Meryl Streep a Clintem Eastwoodem. Málokdo ale ví, že všechno začalo útlým románem amerického spisovatele Roberta Jamese Wallera, který vyšel v roce 1992 a během krátké doby se stal celosvětovým fenoménem.
Hlavní hrdinkou je Francesca Johnsonová, žena italského původu, která po válce odešla za svým americkým manželem na odlehlou farmu v Iowě. Její život plyne poklidně a předvídatelně. Stará se o rodinu, domácnost a naplňuje očekávání, která na ni okolí klade. Když však její muž s dětmi na několik dní odjedou, objeví se u jejích dveří fotograf Robert Kincaid, který přijel zachytit slavné kryté mosty v Madison County. Ani jeden z nich tehdy netušil, že jim ono náhodné setkání navždy změní život.
Jejich příběh trvá pouhé čtyři dny. Přesto během nich prožijí něco, co mnozí lidé hledají celý život – pocit naprostého porozumění, hluboké blízkosti a přijetí. Lásku, která nepřichází s dramatickými gesty, ale s tichým poznáním, že jste konečně našli někoho, s kým můžete být sami sebou.
Waller nenapsal napínavý román plný překvapivých zvratů. Jeho největší předností je atmosféra. Každá stránka doslova dýchá letním horkem amerického Středozápadu, tichem venkovských cest, vůní starého dřeva a pomalostí života, která dnes, v době neustálého spěchu a nekonečného scrollování obrazovek, působí téměř neuvěřitelně.
Madisonské mosty nejsou románem o nevěře v jejím prvoplánovém významu. Jsou především příběhem o volbě. O střetu mezi osobním štěstím a odpovědností vůči lidem, které milujeme jiným způsobem. Francesca nestojí před jednoduchým rozhodnutím mezi dvěma muži. Rozhoduje se mezi dvěma životy – tím, který skutečně žije, a tím, který by mohla žít.
Tahle kniha se neptá, koho bychom si vybrali. Ptá se, jakou cenu mají naše rozhodnutí. Je možné milovat dva lidi zároveň? Je správné následovat vlastní srdce, pokud tím zlomíme srdce někomu jinému? A existují situace, kdy žádná volba není správná, protože každá znamená ztrátu?
Proto příběh dodnes rozděluje čtenáře. Jedni v něm vidí romantický ideál osudové lásky, druzí bolestný příběh o promarněné příležitosti. Já na něm nejvíc oceňuji odvahu ukázat, že skutečný život nebývá černobílý. Že dospělost často nespočívá v hledání správného řešení, ale ve schopnosti nést důsledky toho, které jsme si vybrali.
Waller zároveň připomíná, že ne všechny velké lásky musí skončit společným stárnutím. Některé zůstávají výjimečné díky tomu, že nikdy nedostaly příležitost zestárnout. V paměti přežívají jako několik dokonale prožitých dnů, které člověka navždy promění.
Madisonské mosty si své kouzlo uchovávají i po více než třiceti letech. Nepředkládají jednoduché odpovědi ani morální soudy. Jen tiše připomínají, že každá životní volba něco zachrání a něco jiného navždy ztratí. A právě proto se k nim stojí za to vracet. Ne kvůli jinému konci, ale kvůli tomu, že se v průběhu života mění naše vlastní odpovědi.
Zdroje:
Madisonské mosty, Robert James Waller, 2008, Ikar
