Článek
Před padesáti lety se život Agathy Christie uzavřel. Ve stejném roce se v Praze narodila dívka, která se velmi brzy naučila číst, propadla detektivním příběhům a o mnoho let později se sama stala jednou z nejúspěšnějších českých autorek tohoto žánru.
Je v tom téměř symbolická přesmyčka. Zatímco si letos připomínáme padesát let od úmrtí Agathy Christie, Michaela Klevisová v červnu oslavila padesáté narozeniny. Obě se naučily číst neobyčejně brzy a knihy se staly přirozenou součástí jejich dětství. Pro Michaelu Klevisovou navíc byla Agatha Christie jednou z oblíbených autorek, vedle P. D. Jamesové, Ruth Rendellové nebo Dicka Francise.
Právě klasické britské detektivky ji později přivedly k rozhodnutí zkusit napsat vlastní kriminální příběh. Netušila, že jedna plánovaná kniha odstartuje sérii s kriminalistou Josefem Bergmanem a že se z novinářky postupně stane autorka označovaná za královnu české detektivky.
Její román Drak spí ukazuje, proč jí toto označení právem náleží. Klevisová v něm rozehrává několik lidských osudů, nechává je pozvolna proplétat a téměř až do poslední chvíle nedovolí čtenáři poznat, kdo mluví pravdu – a kdo vraždil.
Dětství mezi spisovateli a psacími stroji
Michaela Klevisová se narodila 22. června 1976 v Praze. Jejím otcem byl spisovatel a dramatik Vladimír Klevis, maminka pracovala jako novinářka. Psaní tak bylo přirozenou součástí jejího dětství. Rodiče sedávali u psacích strojů a jejich domácnost navštěvovali další spisovatelé, kteří společně rozebírali své rukopisy.
Klevisová později vzpomínala, že dlouho považovala za samozřejmé, že když někdo řekne „jdu pracovat“, znamená to, že si sedne ke psacímu stroji. Vlastní psací stůl dostala už ve čtyřech letech. V pěti se naučila číst a psát a ještě před nástupem do školy vytvořila první román o rodině morčat. Příběh měl dokonce několik kapitol.
Přesto se v dospívání rozhodla, že se psaním živit nechce. Lákala ji příroda, koně, cestování i fotografování. Uvažovala o povolání veterinářky, psycholožky nebo fotografky a při studiu žurnalistiky na Univerzitě Karlově si vybrala specializaci zaměřenou na fotografickou tvorbu. Ráda zachycovala dostihy a motocyklové závody, protože ji přitahoval pohyb a okamžiky plné energie.
Nakonec však zvítězilo rodinné dědictví.
Jedna plánovaná detektivka změnila její život
Během studií začala spolupracovat s časopisem Cosmopolitan. Nejprve překládala články z angličtiny, později je sama psala. Postupně zjistila, že jí práce s textem jde přirozeně a výrazně rychleji než mnohým kolegům.
Novinařině se věnovala přibližně čtyřiadvacet let. Psala o knihách, psychologii i výtvarném umění a připravovala reportáže ze zahraničních cest. Právě zkušenosti novinářky, schopnost pozorovat lidi a zájem o jejich osudy později výrazně ovlivnily také její romány.
K napsání první knihy ji přivedlo období únavy a vyhoření. Román Kroky vraha vyšel v roce 2007 a na prvotinu se velmi dobře prodával. Následujícího roku za něj Klevisová získala Cenu Jiřího Marka. Úspěch ji povzbudil k napsání dalších případů kriminalisty Josefa Bergmana a stejné ocenění později obdržela také za román Dům na samotě.
Z jediné plánované knihy tak vyrostla úspěšná detektivní série. Michaela Klevisová postupně opustila novinářskou profesi a dnes se věnuje už pouze psaní knih.
Vražda stojí stranou, v centru jsou lidé
Michaela Klevisová o sobě říká, že je pacifistka a otevřené násilí ji odpuzuje. Brutální scény nevyhledává ani jako čtenářka a podobně přistupuje k vlastní tvorbě. Samotný zločin obvykle popíše několika větami. Nesoustředí se na krev, ale na to, co vraždě předcházelo a co postupně odhalí o zúčastněných lidech.
Mnohem více než samotné vyšetřování ji zajímají lidské charaktery, vztahy a důvody, které postavy přivedly k jejich rozhodnutím. Za zdánlivě obyčejnými životy nachází staré křivdy, nenaplněné touhy, žárlivost, strach i dávno pohřbenou vinu.
Velký prostor věnuje také krajině a atmosféře místa. Její postavy nejsou pouhými figurkami, mezi nimiž má být ukrytý pachatel. Každá si nese vlastní minulost a některé z jejich osudů by mohly obstát jako samostatné příběhy.
Pět chalup a minulost, která nezůstala pohřbená
Eliška se po čtrnácti letech vrací do Hůrky, malé vesnice v jihočeském pohraničí, kde v dětství trávila prázdniny. Potřebuje pochopit, co se zde tehdy odehrálo a proč její matka už nikdy nechtěla o těchto událostech mluvit.
Krátce po Eliščině návratu zmizí mladá žena a další je nalezena mrtvá. Do vesnice přijíždí kriminalista Josef Bergman, který postupně zjišťuje, že místní lidé před ním neskrývají pouze informace související se současným zločinem. Každý z nich má něco, o čem nechce mluvit.
Román nezačíná zběsilým tempem. Klevisová si dává čas, aby čtenáře seznámila s prostředím i jednotlivými postavami. Zpočátku se může zdát, že některé příběhy stojí vedle sebe a jejich spojení je pouze volné. Postupně se však začínají prolínat a každá zdánlivě nepodstatná událost získává nový význam.
Autorka nepřivádí postavy na scénu jen proto, aby mezi nimi ukryla vraha. Vykresluje jejich každodennost, vztahy, slabosti i rozhodnutí, která ovlivnila životy ostatních. Čtenář tak nesleduje pouze vyšetřování, ale několik plnohodnotných lidských osudů.
Ve druhé polovině knihy začne podezření postupně dopadat téměř na každého. S každým dalším odhalením se mění pohled na předchozí události a člověk si už nemůže být jistý ničím. Klevisová přitom předkládá stopy poctivě. Neskrývá řešení mimo příběh, pouze dokáže odvést pozornost přesně tam, kam potřebuje.
Když čtenář pozná i příběhy vedlejších postav
Právě propracované osudy všech postav mě při čtení potěšily nejvíce. Nejen jako čtenářku, ale také jako autorku. Stejný princip jsem totiž zvolila v románu Tajemný soused, v němž pro mě rovněž nebyl důležitý pouze ústřední motiv, ale životy lidí, kteří se kolem ní pohybují.
Vedle napětí může existovat prostor pro vztahy, minulost, samotu, lítost i nenápadné každodenní tragédie. Vedle otázky „Kdo vraždil?“ může být stejně důležitá otázka „Co všechny tyto lidi přivedlo až sem?“
Díky tomu nepůsobí postavy v knize jako seznam podezřelých. Jsou to lidé, které postupně poznáváme, některé si oblíbíme, jiným nevěříme a u dalších svůj názor několikrát změníme. Odhalení pachatele je důležité, ale není jediným důvodem, proč jejich příběhy dočíst.
Česká detektivka v nejlepším slova smyslu
Drak spí není knihou pro čtenáře, kteří očekávají zběsilou akci, drastické scény a mrtvé na každé druhé stránce. Je to psychologická detektivka vystavěná na atmosféře, dávném tajemství a promyšleně propojených lidských osudech.
Michaela Klevisová dokazuje, že i malá vesnice o pěti chalupách může ukrývat větší drama než rušná metropole. Stačí se podívat za zavřené dveře, připomenout lidem minulost a položit několik otázek, na něž se dlouhé roky báli odpovědět.
Největší síla knihy přitom nespočívá pouze v překvapivém odhalení pachatele. Zůstávají po ní především osudy lidí, které jsme během vyšetřování poznali. Někteří lhali, další mlčeli a téměř každý něco skrýval.
Minulost může spát dlouho. To však neznamená, že se jednoho dne neprobudí.
Pokud vás moje články zaujaly a chcete poznat také mou vlastní literární tvorbu, více najdete na webu: Vydané knihy - knihy, novinky, Tajemný soused, 50 let Básnění - Cajthamlová | Nakladatelství Neklidná růže
