Článek
Knihy odjakživa patřily k těm nejtišším, a přesto nejmocnějším společníkům lidského života. Ukazovaly nám světy, do kterých bychom se jinak nikdy nepodívali, uchovávaly paměť generací a pomáhaly nám porozumět nejen druhým, ale často i sobě samým.
Bývaly bezpečným úkrytem před skutečností, studnicí emocí i nenahraditelným zdrojem poznání. Starší generace si ještě pamatují čtvrtky, kdy před knihkupectvími stávaly fronty čtenářů čekajících na nové tituly. Lidé byli ochotni mrznout na chodníku, jen aby získali knihu, která se mohla během několika hodin vyprodat.
Samozřejmě to nebyla idylická doba. Nabídka byla omezená, mnohé knihy nesměly vyjít vůbec a některé tituly se prodávaly pouze „pod pultem“. Přesto mělo tištěné slovo zvláštní váhu. Kniha nebyla spotřebním zbožím na jedno použití. Byla událostí.
Dnes žijeme v opačném extrému. Knihkupecké pulty i internetové obchody zaplavují tisíce titulů a vyznat se v nich začíná být obtížné nejen pro čtenáře, ale i pro samotné knihkupce. Podle nejnovější zprávy o českém knižním trhu bylo v roce 2024 evidováno téměř 13 900 vydaných publikací. Přibližně 40 procent z nich tvořily překlady, především z angličtiny a němčiny. Český trh má tedy výrazně importní charakter.
Problém neleží pouze v množství knih. Spočívá také v tom, kdo rozhoduje o jejich cestě ke čtenáři – a kolik si z ní ukrojí.
Když o prodeji knihy rozhoduje sleva
Na jedné straně stojí velké distribuční společnosti, internetové obchody a knižní řetězce. Na straně druhé malá nezávislá knihkupectví, v nichž často pracují lidé s hlubokou znalostí literatury. Dokážou čtenáři doporučit knihu, kterou by mu žádný algoritmus nikdy nenabídl, a dát prostor také titulům, za nimiž nestojí velké reklamní rozpočty.
Jejich pozice je však stále obtížnější. Nemohou dlouhodobě soutěžit s řetězci a e-shopy, které lákají zákazníky na výrazné slevy, věrnostní programy a marketingové akce. Česko totiž na rozdíl od řady evropských zemí nemá zákon o pevné ceně knih.
Takový systém funguje například ve Francii či Německu. Cenu nové knihy stanovuje nakladatel a jednotliví prodejci ji musejí respektovat, případně ji mohou snížit pouze v zákonem vymezeném rozsahu. Smyslem není uměle zdražovat knihy, ale zabránit velkým společnostem, aby nejprodávanější tituly používaly jako cenovou zbraň, proti níž menší knihkupec nemůže obstát.
Německý zákon dokonce výslovně chápe knihu jako kulturní statek a pevnou cenu jako nástroj, který má zachovat širokou nabídku titulů i hustou síť prodejních míst. Evropská rada spisovatelů zároveň upozorňuje, že v zemích s pevnou cenou knih bývají autorské honoráře předvídatelnější, protože se riziko neustálého zlevňování nepřenáší až na autora.
Pevná cena by však chránila pouze nové knihy. Jakmile si někdo legálně koupí papírový výtisk, může jej darovat nebo prodat dál. Český autorský zákon říká, že prvním prodejem konkrétní rozmnoženiny je autorovo právo rozhodovat o jejím dalším rozšiřování vyčerpáno. Jinými slovy: spisovatel nemůže čtenáři zakázat, aby přečtenou knihu odnesl do antikvariátu.
A ani by to podle mě nebylo správné.
Antikvariáty mají v knižní kultuře své nezastupitelné místo. Zachraňují staré knihy, vracejí do oběhu rozebrané tituly a umožňují číst lidem, kteří si nové knihy nemohou dovolit. Jenže tradiční antikvariát a průmyslově organizovaný výkup téměř nových titulů už nemusejí znamenat totéž.
Když se novinka vrátí na trh po několika týdnech
Internetový trh s použitými knihami v posledních letech prudce roste. Podle Svazu českých knihkupců a nakladatelů dosáhl v roce 2024 obratu přibližně 550 milionů korun. To odpovídalo nejméně 7,5 procenta hodnoty trhu s novými tištěnými knihami. Ještě v roce 2022 se přitom jeho obrat odhadoval na 270 milionů. Během dvou let se tedy více než zdvojnásobil.
Na českém trhu působí například Knihobot, Restorio, Reknihy či TrhKnih, přestože způsob jejich fungování se liší. K výkupu přečtených knih se nyní přidal také Luxor. Čtenář naskenuje ISBN v aplikaci, zjistí výkupní cenu, odevzdá knihu a získá poukaz na další nákup.
Z pohledu zákazníka je to pohodlné a logické. Kniha nezůstane ležet v polici, dostane další život a původní majitel získá část peněz zpět. Otázka nastává ve chvíli, kdy se do oběhu vracejí téměř nedotčené novinky jen několik týdnů či měsíců po vydání.
Proč by měl čtenář zaplatit plnou cenu za nový výtisk, když může chvíli počkat a koupit si prakticky stejnou knihu levněji? Z druhého prodeje už ale autor ani původní nakladatel nic nedostanou.
Jeden výtisk může projít rukama několika čtenářů a při každém dalším prodeji znovu vytvářet obchodní hodnotu. Vydělá původní majitel, provozovatel platformy nebo další prodejce. Člověk, který knihu napsal, však dostal honorář pouze jednou.
Kniha tak začíná připomínat zálohovanou láhev. Putuje z ruky do ruky, vrací se do systému a pokaždé kolem ní vzniká další obchod. Jen ten, kdo ji naplnil vlastním příběhem, už z jejího dalšího oběhu neuvidí ani korunu.
Kolik skutečně dostane autor?
Přesnou částku nelze určit jedním univerzálním výpočtem. Autorské smlouvy se liší. Honoráře se zpravidla pohybují v jednotkách procent a záleží na tom, zda se počítají z doporučené ceny knihy, nebo z částky, kterou po odečtení obchodního rabatu získá nakladatel.
Ukažme si proto pouze modelový příklad.
Kniha stojí 350 korun. Pokud si distribuce a maloobchod ponechají dohromady 55 procent, nakladateli připadne 157,50 koruny. Z této částky musí zaplatit tisk, redakci, korektury, sazbu, obálku, skladování, propagaci a další náklady.
Pokud má začínající autor ve smlouvě například sedm procent z příjmu nakladatele, dostane za jeden prodaný výtisk přibližně 11 korun. Při pěti stech prodaných kusech by tak jeho honorář činil asi 5 500 korun.
A nejde o nereálné nebo záměrně nízko nastavené počty. Zkušenosti několika oslovených autorů potvrzují, že se prodeje jejich jednotlivých titulů pohybovaly přibližně mezi 800 a 1 500 výtisky. Nejde samozřejmě o reprezentativní statistiku celého českého trhu, ale o opakovanou zkušenost z praxe, která ukazuje, že ani tisíc prodaných knih nemusí znamenat mimořádný finanční úspěch.
I při tisícovce prodaných výtisků, která už představuje velmi slušný výsledek, by totiž autor v našem modelovém příkladu získal pouze kolem jedenácti tisíc korun – částku, která jen stěží odpovídá měsícům či rokům práce vloženým do vzniku knihy.
Samovydavatel sice nedostává klasický autorský honorář a ponechává si to, co po prodeji zbude, zároveň však ze svého platí úplně všechno – přípravu knihy, tisk, skladování, distribuci, propagaci i náklady spojené s neprodanými výtisky. Založení vlastního nakladatelství přitom nemusí být výrazem podnikatelských ambicí. Pro někoho je to především cesta, jak svou knihu dostat do běžné distribuce.
Když si dva malý hráči pomohou navzájem
Do propagace svých knih jsem vložila částky, které se mi už nikdy nevrátí. Platila jsem reklamu, účast na veletrzích a další možnosti zviditelnění. Výsledek byl často podstatně menší, než jejich nabídky slibovaly.
Postupně jsem také poznávala, jak obtížné je pro samovydavatele dostat knihu nejen do běžné distribuce, ale především před oči čtenářů. Na pulty velkých knihkupectví se mé tituly dostaly až po dvou letech intenzivní korespondence. Ani po tom však nešlo o výrazné zastoupení. Na jednotlivých prodejnách se objevily zpravidla po jednom, nanejvýš po třech výtiscích.
Jenže kniha, která stojí osamoceně v regálu mezi tisíci dalších titulů, má jen malou šanci, že si jí někdo všimne. O umístění na viditelných prodejních pozicích nebo výraznějších reklamních plochách jsme si přitom nemohla nechat ani zdát. Tyto možnosti jsou vyhrazeny především velkým nakladatelstvím – a samovydavatel se k nim mnohdy nedostane, ani když je ochoten za propagaci zaplatit.
Podobnou zkušenost jsem získala u knižních časopisů. Titulní strany a nejvýraznější inzertní pozice bývají přednostně rezervovány pro zavedené nakladatelské domy. Malý nakladatel tak nebojuje pouze s omezeným rozpočtem. Často vůbec nedostane možnost vstoupit do prostoru, v němž se o pozornosti čtenářů rozhoduje.
V tom se jeho situace nápadně podobá postavení nezávislých knihkupců. Ani oni nemohou konkurovat kapitálu, slevovým akcím a marketingové síle velkých řetězců. A právě tehdy mě napadlo propojit dvě strany, které stojí proti stejnému kolosu a každá se snaží přežít po svém.
Oslovila jsem proto soukromá knihkupectví napříč republikou a nabídla jim po padesáti výtiscích své prvotiny. Nyní je dávají zdarma jako bonus ke každé prodané beletristické knize.
Oslovení knihkupci mou nabídku velmi ocenili – nejen jako podporu jejich prodeje, ale také kvůli smyslu celé akce. Zvlášť mě zaujala zkušenost s knihkupectvím BukAbuk. Jeho majitel mi řekl, že se vlastně snaží o totéž co já: dostávat ke čtenářům kvalitní beletrii, která v záplavě známějších a výrazně propagovaných titulů snadno zapadne.
Vymyslel proto akci nazvanou „Kup zajíce v pytli“. Dvě kvalitní, ale téměř neznámé knihy, které právě nejsou v centru pozornosti, zabalí do papíru a nabídne společně za výrazně nižší cenu. Zákaznici tak kupují knihy, o nichž předem nic nevědí.
Přesto si tuto nabídku oblíbili. Postupem času si totiž ověřili, že pro ně knihkupec skutečně vybírá dobrou literaturu. Tímto způsobem se k nim dostávají tituly, o jejichž existenci do té doby neměli ani tušení.
Možná právě v tom spočívá skutečná síla nezávislých knihkupectví. Neprodávají pouze to, co je právě nejvíc vidět. Dokážou mezi tisíci knih najít i ty, které si pozornost zaslouží, ale bez osobního doporučení by ji možná nikdy nedostaly.
Naše spolupráce proto není jen výhodnou propagační akcí. Vychází ze stejného přesvědčení: že o cestě knihy ke čtenáři by neměla rozhodovat pouze velikost reklamního rozpočtu.
Knihkupectví získá něco navíc pro své zákazníky. Já dostanu to, co mi žádná reklama nedokázala zaručit: nového čtenáře, který vezme mou knihu do ruky, přečte si ji a možná se díky ní začne zajímat i o mou další tvorbu.
Samozřejmě ani z takto věnovaného výtisku nic nevydělám. Rozdíl je však zásadní. O tomto způsobu využití své knihy jsem rozhodla sama. Vědomě jsem se vzdala příjmu výměnou za přímou cestu k novým čtenářům – a zároveň jsem podpořila knihkupectví, která podle mě stojí za to zachovat.
Je to vlastně obyčejná lidská výpomoc mezi dvěma malými hráči, které současný knižní trh staví do podobně nevýhodné pozice. Proti velkému systému tím samozřejmě nezvítězíme. Můžeme si ale navzájem pomoci, aby nás úplně nepřeválcoval.
Mě samotnou tato cesta vyšla na zlomek částek, které jsem předtím zaplatila za reklamy a veletrhy.
Secondhand nemusí stát proti autorům
Prodej použitých knih není českou zvláštností. V Německu působí například platforma Momox, ve Velké Británii fungují rozsáhlé výkupní systémy a podobné služby existují v celé Evropě.
Zahraničí však nabízí také příklad, jak by mohl secondhandový obchod fungovat ohleduplněji vůči tvůrcům. Britský projekt AuthorSHARE začal vyplácet zapojeným spisovatelům dobrovolné odměny z prodeje použitých knih. Také platforma Bookshop.org při spuštění služby Bookloop oznámila, že část prostředků z výkupu bude prostřednictvím společného fondu směřovat k autorům.
Nejde o dokonalé řešení. Ukazuje však, že udržitelnost a spravedlivější odměňování autorů se nemusejí navzájem vylučovat.
Debata by se proto neměla zvrhnout v boj mezi spisovateli a čtenáři ani v požadavek, aby lidé nesměli své knihy prodávat dál. Měla by se vést o tom, zda rychle rostoucí organizovaný trh s použitými knihami nemůže část svého úspěchu sdílet také s těmi, bez nichž by neměl co prodávat.
Česko by mohlo diskutovat o pevné ceně nových knih, dobrovolném příspěvku secondhandových platforem do společného autorského fondu, zvýhodnění titulů původní české tvorby nebo o větší podpoře nezávislých knihkupců. A především o tom, zda je kniha pouze zbožím, jehož jediným měřítkem je okamžitě nejnižší cena.
Cirkulární ekonomika dává smysl. Knihy mají putovat mezi lidmi, být čteny, půjčovány a znovu objevovány. Byla by škoda, kdyby končily ve sběru jen proto, že je jejich první majitel už nepotřebuje.
Stejně velká škoda by ale byla, kdybychom pod heslem udržitelnosti vytvořili systém, který je udržitelný pro všechny kromě samotných tvůrců.
Protože knihu lze vrátit do oběhu mnohokrát. Čas, životní zkušenosti a kus sebe, které do ní vložil autor, však recyklovat nelze.
Zdroje:
https://www.luxor.cz/clanek/958/vykup-knih
https://www.theguardian.com/books/article/2024/aug/28/bookshoporg-launches-buy-back-scheme-for-secondhand-books-bookloop
