Článek
Krátká paměť národa
Jak je možné, že naše společnost, která zvládla přechod od komunismu ke kapitalismu, vidí takovou hrozbu v lidech, kteří chtějí jen žít své životy beze strachu? Možná i proto jsme svědky jevu v posledních letech, kdy se z LGBTQ+ komunity a feminismu staly časté terče ideologických debat. Podobné názory převádějí v praxi nejen politici, ale často i ochránci tradičního řádu. Používají tato témata jako nástroje k vytváření nebezpečí, před kterými i sami varují. Před 36 lety jsme se báli západní kultury, dnes si ani nevšimneme, jak moc je součástí našeho života. Uběhly 3 a půl dekády a všichni jsme nakonec docela v pohodě s přítomností McDonald's u dálnic a přístupem k zahraniční kultuře.
Pojmy jako „woke ideologie“ nebo „genderová diktatura“ slouží k nasměrování veřejné pozornosti na kulturní otázky. Tyto termíny se často používají spíše k polarizaci než ke konstruktivní diskusi. Je skutečně ohrožena tradiční rodina, nebo tyto obavy spíše ukazují na přirozenou nejistotu spojenou se změnami? Fenomén odporu k nutným změnám má hlubší kořeny, než by se mohlo zdát.
Nechce se ti to číst? Tak si to poslechni: Opravdu LGBTQ+ ohrožuje tradiční rodiny
Pohled do minulosti
V označování něčeho, čeho by se mělo lidstvo bát, aby se udržela kontrola nad větší komunitou lidí, máme jako společnost dlouhou praxi. Ve středověku byl strach z čarodějnic účinným nástrojem kontroly nad komunitou, přičemž sama církev hrála klíčovou roli v jeho udržování. Jako by bez nejkrásnějšího anděla, kterému Bůh dal svobodnou vůli, nebyl strach z ďábla a čarodějnic, tak by církev neměla efektivní páky na to, jak zamezit lidovému léčitelství, které nebylo poskytováno klášterními kongregacemi. Temné období, jakým byla i druhá světová válka, nám připomíná, jak snadno mohou být určité skupiny označeny za původce problémů. Dnes je provedení globálnější, sofistikovanější, ale podstata se nezměnila. Moderní praxe čerpá ze stejných strategií. Namísto čarodějnic se ukazuje na LGBTQ+ komunitu nebo feminismus. Hrozby se mění, ale strach ze ztráty něčeho tradičního zůstává nástrojem moci i nadále, a budeme jako lidstvo odsouzeni historii opakovat, dokud se z ní nepoučíme.
Jak někoho efektivně očernit v médiích
Jak jsem již nastínila, pokud dokážeme jako česká společnost fungovat i v kapitalismu, pak by nám tak nicotná věc, jako člověk, který má jiné preference a názory než my sami, neměla dělat vrásky.
Situace se výrazně mění na sociálních sítích. Je pravděpodobné, že informace o LGBTQ+ jako ohrožení tradiční rodiny si vás najdou samy. A přitom, jak nám ukazují volební preference, určité generace nesou svůj díl odpovědnosti za to, jak vypadá naše současná společnost, včetně toho, jak vychovali nás, své děti. Nejde o výčitku, ale spíše o připomínku, že odpovědnost není vždy jen na mladších generacích – ale hlavně na těch, co věří emotivně vypjatým dezinformacím a pak chodí k volebním urnám.
Označit někoho, kdo je součástí společnosti, jako riziko, je efektivní. Jinak by velká volící část společnosti nesympatizovala s těmito lidmi, kteří předkládají „alternativní fakta“. Jsou v tom opravdu dobří a jejich snahy mají konkrétní nástroje. Pojďme se podívat, jaké to jsou:
Dehumanizuj
V první řadě je třeba zredukovat reálnou a komplexní lidskou zkušenost na abstraktní „myšlenkový systém“, čímž ho lze snadno vzdálit od reality života jednotlivců. Taková rétorika často vzniká z obav, že tyto změny budou vést k rozpuštění tradičně chápaných rolí mužů a žen. Například místo uznání transgender lidí jako jedinců s legitimními identitami a právy se diskuse stáčí ke „konfrontaci s trans ideologií“, což je záměrná změna, která odvádí pozornost od skutečné reality těchto lidí.
Použij strach jako skvělou službu
Pojem „ideologie“ často poukazuje na něco nebezpečného, na něco, co se šíří jako „hrozba“. Tímto způsobem se ospravedlňuje odpor vůči těmto skupinám jako obrana proti jakési „invazi“ nebo „útoku“. V některých krajně pravicových politických diskursech je LGBTQ+ komunita často vykreslována jako něco, co může ohrozit „tradiční rodinné hodnoty“. Politici a aktivisté, kteří se staví proti právům transgender osob, je prezentují jako „nepřirozené“ nebo „deviantní“ osoby, které narušují stabilitu rodiny, školství a společnosti. Tento narativ redukuje složitost transgender identity na útok na tradiční normy a hodnoty.
Oslab platnost boje za lidská práva
Dalším způsobem, jak oslabit legitimitu těchto hnutí, je zpochybnění jejich myšlenek. Nejsnáze se toho dosáhne tak, že se feministická nebo LGBTQ+ hnutí označí jako „ideologie“. Jejich požadavky a myšlenky tak postaví na úroveň pouhých subjektivních názorů, které je možné odmítnout, místo aby byly uznávány jako legitimní boje za rovnost příležitostí a lidská práva.
Shrnuto
V souvislosti s LGBTQ+ a feministickými hnutími často dochází k jejich politizaci. Pokud v očerňovací kampani vytvoříme soupeře, začneme tvrdit, že má ideologii, která má účelově někoho poškozovat, a uděláme to tak, aby tato skupina lidí nepůsobila jako jednotlivci s reálnými zkušenostmi a potřebami, ale jako ohrožující anonymní skupina. Tento přístup ne náhodou připomíná strategie některých politických hnutí, které se snaží posílit svůj vliv vyvoláváním obav z ohrožení kulturní identity. V tomto politickém kontextu je označení feminismu nebo LGBTQ+ jako „ideologie“ nebo „politické agendy“ využíváno k posílení obav o ztrátu kulturní identity.
Tímto mixem se vyřeší několik věcí naráz. To je časté u odpůrců feminismu, kteří ho označují za „extremismus“ nebo „ideologii“, aby ho postavili do kontrastu s „normálním“ stavem společnosti. Nicméně to, co označují jako „woke“ nebo jako snahu o rozvrat rodiny, je spíše rozšíření povědomí o hnutích za práva a rovnost pro LGBTQ+ lidi a rozšíření chápání genderu. Téměř nikdo veřejně aktivní z LGBTQ+ komunity by nikdy nekritizoval normativní tradiční rodinu, pokud jsou její členové šťastní. Normativní rodina může být vnímána problematicky, pokud podporuje narativy, které vykreslují odlišnost jako ohrožení hodnot – a pak volí veřejné činitele, kteří vzbuzují obavy, proti kterým se emotivně vymezují.
Strach ze změn
Nechuť ke změnám je pochopitelná. Mnoho kritiků hovoří o přirozených obavách z nějaké „radikální“ změny, která může ohrozit stabilitu a soudržnost společnosti. Někteří lidé, zejména z konzervativního spektra, se obávají, že změny v těchto oblastech by mohly destabilizovat zavedené struktury společnosti.
Transgender osoby jsou v některých médiích prezentovány zkresleně, což vede k dezinformacím a stereotypům, jako je mylný obraz transgender lidí jako hrozby pro veřejné bezpečí nebo děti. Mnohé kampaně varují před neexistujícími problémy mezi transgender osobami, což často vychází z extrémních případů vytržených ze souvislostí. I když jsou některé případy, jako například ten, kdy se sériový násilník nechal projít tranzicí a poté ohrožoval ženy v ženské věznici, skutečné a šokující, jde o naprosté výjimky, které jsou záměrně zkreslovány a prezentovány tak, aby vypadaly jako většinový problém. Tento způsob prezentace záměrně vytváří dojem, že jde o běžné a všeohrožující nebezpečí, což je manipulační taktika, která se snaží využít strachu a dehumanizace.
Mnozí lidé jsou vystaveni extrémně polarizovaným názorům, které zachycují pouze jeden pohled na feminismus a LGBTQ+ komunitu – buď jako nebezpečnou hrozbu, nebo jako správnou cestu k dosažení rovnosti a lidských práv. Tento přístup podporuje vysoce konfrontační diskusi a nedostatek ochoty ke skutečné výměně názorů. Bohužel, jak jsem uvedla v některých předchozích článcích či videích, příspěvky ve veřejném prostoru, které vyvolávají emoce – vyvolávají i interakce s obsahem, a tak se tyto příspěvky šíří stejně rychle jako mor ve středověkém kostele.
Můj pohled na tradiční rodinu jako ideologii
Jako heterosexuální cisgender žena nerozumím každé zkušenosti LGBTQ+ komunity. Ale rozumím tomu, jaké to je, být nespravedlivě posuzována, a proto nechci stát stranou, když se to děje jiným. Jsem si vědoma, že odpůrci budou zveličovat, jak se nechávají průměrní mužští sportovci přeoperovávat na ženy, aby mohli vítězit v ženských disciplínách. Nemohu si pomoci, ale řeči o tradiční rodině vypadají z pultíku, kde před volbami přednášíte svoje vytáčky vůči „ďáblu, co jste sami stvořili“, docela vtipně a s ohledem na stále hloupou dobu s chytrými technologiemi i smutně.
Anketa
Působí to, že jejich starost o tradiční rodinu je spíše politická a jsou schopni místo faktické péče o vlastní statisticky dysfunkční blaho rodiny se v nekonečných diskuzích do krve hádat, jak je člověk jiné orientace zlo ve snaze dokázat, že jsem woke feminacistka. Je pochopitelné, že rychlé společenské změny mohou vzbuzovat nejistotu. Bojíme se skutečných hrozeb, nebo spíš těch, které jsou záměrně konstruované? Změny jsou dobré. Jsou znakem vývoje, a řád je zase znakem toho, že dokážeme rozpoznat dobré od špatného. Přehánět to s obojím je nebezpečné. Je těžké umět přirozeně zapustit kořeny v zemi, co se hýbe, a také je těžké žít ve světě kde je řád vymáhán bez výjimek jako dogma. Můžou za to, co se nám děje ve státu, více ti, co chodí k volbám? Nebo ti, co k nim nechodí?
Co znamená LGBT? Přiblížíme vám tuto komunitu i její historii - TOP.CZ
Kreml systematicky straší LGBT lidmi, aby pomohl Putinovi - Manipulátoři.cz
Komu slouží LGBT ideologie? | Střídavka – rodina, rozvod, střídavá péče o děti
Co znamená zkratka LGBTQ a dává gender vůbec smysl? - Žádný špeky
LGBT – Wikipedie
Děti nemůžou být uvolněni z vyučování o LGBT - Manipulátoři.cz
Nesmysly ohledně výchovy dětí LGBT páry - Manipulátoři.cz
Znásilnil dvě dívky, pak si změnil pohlaví. Vězně přesunuli mezi ženy | Blesk.cz
