Článek
Exot ve svém přirozeném prostředí
Když se pustíte do vln podivna českého virálu, mohlo by se zdát, že jsme se ocitli v tropech, kde není problém narazit na exota, poněvadž je to jeho přirozené prostředí. Oslím můstkem se tak dostáváme k rétorickému dotazu, zda byla dříve slepice, nebo vejce. Tím chci říct, že není jasná hranice mezi tím, zda je skutečně problémem tento exot, anebo to, že takovému člověku dáváme do rukou svou pozornost a prostor, kde si může svobodu projevu vykládat jako absolutní právo — kterým není — a vydělávat na hejtování.
Nechce se ti to číst? Tak si to poslechni:Proč se sledování Sibiřana vymstí nám všem
Pokud jste si mysleli, že jde jen o něj, musím vás zklamat. Jde o iceberg systémového problému, jehož je jen malou součástí. To, co vyhledáváme za obsah, nás utváří a i když jde zdánlivě jen o vyvolávání senzace, tak i to nám utváří normy. Proto pokud budeme podporovat takové lidi poptávkou a mediálním zájmem o ně, tak navzdory pokroku se budeme vracet do středověké mentality a pozvolna i k čarodějnickým procesům proti lidem, co projeví racionální znepokojení, a odsoudí se tak sami k veřejnému lynči rukou hlupáků. Chápu, že k takovému jednání a chování nás vycvičila v minulých stoletích bulvární média, ale tehdy jsme měli schopnost je odlišit od faktické investigativní žurnalistiky, což se ve feedu kyberprostoru snadno smývá.
Jak si bizárfluenceři s hatery podávají ruce
Pokud se budete prát s prasetem, dopadne to tak, že budete oba tak špinaví, že nepůjde jeden rozeznat od druhého. Ale pokud si uděláte merch a házení hnoje jeden na druhého dokážete monetizovat, tak je to sakra dobrý byznys. A peníze nesmrdí. Jen na rozdíl od profesního čištění jímek v praxi otevřeně škodíte celé společnosti a vychováte si generace, co si budou myslet, že politici jako Babiš, Okamura, Zeman a Trump jsou vlastně hrozně cool, protože se stejně jako tenhle člověk neštítí namočit a obhájit si jakýkoliv toxický hnus. A umět zpeněžit to, že se neváhají točit se u toho, jak se v něm dělají tanečky je malý ošklivý bonus.
Ještě než si řeknete chuděra Adel, chuděra Denny, správně emotivní Sibiřan jim to zase natřel. Je třeba mít na paměti, že i dotčení nejsou až takové oběti, jak by se mohlo zdát. I když se to může zdát jako služba veřejnosti, je to spíše výnosná symbióza dvou parazitů, oba se angažují k popularitě těch, které grilují ve veřejném prostoru. Zároveň bizárfluenceři a bizárluencerky, které jsou jeho „terčem“, se také zapojují do kontroverzních odpovědí a reakcí, čímž vytváří ještě více obsahu, který generuje sledovanost — ano — jim oběma. Z toho nám vyplývá, že zde není padouchů ani hrdinů, ale jen vhodně emocionálně nestabilních lidí, které to stále nepřestalo bavit, protože se kontroverzí, emocemi a senzací dá slušně uživit. A nejlepší je, že to mohu i dokázat: „sledovanost za každou cenu“ má v české popkultuře hluboké kořeny.
Vladko Dobrovodský vyhrál reality show VyVolení v roce 2005 díky svému emotivnímu a temperamentnímu výkonu. Diváci ho měli rádi pro jeho cholerické výlevy a občasné hysterie, což ho činilo výraznou osobností ve vile. Nakonec získal 630 506 hlasů, což mu zajistilo vítězství a finanční výhru ve výši 11 milionů korun.
Jak nás algoritmus připravuje o soudnost
Zachytila jsem ve veřejné diskuzi povzdech jednoho uživatele nad zkaženou dobou a tím, že se mu ukazují pouze polonahé povrchní influencerky, které stejně jako Sibiřan umí monetizovat to monetizovat lze pokud nemáte vtip, talent ani rozum. Tak snadno se tomuto člověku ukazuje to, co na něj cílí přes algoritmus toho, co on sám vyhledává a na jaký obsah reaguje. Algoritmy sociálních sítí často posilují škodlivé stereotypy, které si mladí muži vytvářejí o ženách i sami o sobě. Když mladí vyhledávají obsah zobrazující ženy jako zlatokopky nebo prospěchářky, algoritmus jim servíruje další podobné příběhy, které tento pohled upevňují. Tento obsah vykresluje ženy jako jednolité, negativní figury, které mají zájem jen o materiální hodnoty, čímž zkresluje jejich vnímání ženského světa.
Na druhou stranu, zobrazování mužů v podobě sexuchtivých a povrchních „čuňat“ zase utváří zkreslený pohled ženám a mění jejich očekávání vůči mužům na paranoidní ostražitost. Algoritmus, který se zaměřuje na emocionálně nabitý obsah, tedy nebere v úvahu rozmanitost lidského chování a spíše živí toxické stereotypy na které nejvíc reagujeme. Výsledkem je to, že lidé často neuvědoměle konzumují obsah, který potvrzuje jejich zkreslené pohledy a zanechává jim úzký a negativní obraz o mezilidských vztazích. Jak můžeme nadávat na povrchnost a hloupost dnešní doby, když jí svým zájmem sami živíme?
Zrcadlo kultury by nemělo pocházet z pouťové atrakce
Chápu to, člověk se chce zasmát cizímu neštěstí. Pomáhá nás to utvrdit v tom, že my přece nejsme oni. Platí to jen do doby, dokud si neuvědomíme, že moderní měna je pozornost a mediální zájem. Nevědomky tak široký dosah takových lidí podporujeme. Mohlo by se zdát, že cena není vysoká, ale je třeba si uvědomit že náš čas, strávený nad takovými věcmi nás vychází ve finále více než draho. Můžeme tedy nadávat na to, že sami dáváme prostor lidem bez rozumu? A i nadále sledováním podporovat dosah jejich videí, stejně jako klikáním na like i dislike a komentáři bez ohledu na to, jestli jsou negativní, nebo pozitivní?
Náš zájem o takové tvůrce je tak ve finále větším problémem než tito tvůrci. Nestydí se za extrémismus, jako je hejtování a zesměšňování druhých, často pod záminkou „autenticity.“ Výsledkem je, že celá veřejná sféra stále více nese stopy tohoto přístupu, kde emoce a senzace převažují nad hodnotami, jako je respekt nebo kritické myšlení. Tento trend přechází i do politiky, kde někteří populisté a extrémisté používají podobné taktiky — místo toho, aby problémy řešili, vytvářejí emočně nabité konflikty, které odvádějí pozornost od skutečných témat a diskuse.
Znepokojivé je, že jako společnost často akceptujeme, či dokonce podporujeme tento druh „kultury“ právě tím, že jí dáváme prostor a pozornost. Tím si nejen potvrzujeme platnost takového chování, ale také riskujeme, že se tato povrchní senzacechtivost stane normou. Veřejné mínění je tak utvářeno lidmi, kteří by se v seriózní relevantní a racionální debatě neprosadili — proti ukřičenému emotivnímu hystrionovi nemá někdo s mozkem šanci. Proto bychom měli přemýšlet nad tím, jaký obsah konzumujeme a koho podporujeme, protože zrcadlo, které nám nastavují, není vždy věrné a rozhodně ne ideální obraz společnosti, v jaké bychom si přáli žít.
Zeměkoule se točí doprava
Jo, jen se bavte tímto obsahem a nechte při tom na rozdíl od vás chodit k volebním urnám generace, které lze uplatit koblihou. Kontroverzní političtí lídři a bizárfluenceři sdílejí přístup k vyvolávání pozornosti a popularity skrze senzace, provokace a často extrémní názory. Tento způsob komunikace může polarizovat společnost a vytvářet podporu pro tvrdší zákony nebo omezení lidských práv. Rozhodně to však neznamená, že levicové hodnoty by byly jedinou alternativou. Spíše jde o varování, že populismus a povrchní debaty mohou oslabovat důležité demokratické hodnoty a zavést nás do rizikových extrémů, aniž by nabízely skutečná řešení. Chceme dávat prostor vepřům, kteří nás s sebou stáhnou do hnoje, pokud si budeme všímat jejich emotivních výlevů? Rozhodnutí je na Vás.
Abychom se odvrátili od toxického obsahu a podpořili kvalitnější alternativy, měli bychom začít tím, že se aktivně vzděláváme o médiích a kriticky hodnotíme obsah, který konzumujeme. Můžeme sledovat tvůrce, kteří propagují hodnoty jako respekt, empatie a kritické myšlení, a tím jim dávat přednost před bizárfluenceři, kteří spoléhají na senzacechtivost a hlad po negativních emocích. Měli bychom také podporovat kvalitní žurnalistiku a zapojit se do diskusí, které se zaměřují na racionální a konstruktivní přístupy k řešení problémů. Vyzdvihování těchto hodnot není otázkou levicových nebo pravicových ideologií, ale snahou o vytvoření zdravějšího a rozumnějšího veřejného prostoru, kde se důležité otázky mohou probírat bez zbytečných emocí a polarizace.
Závěrečný virbl
Ani nevíte jak mě samotnou štve že jsem někomu jako je Sibiřan dala ve své tvorbě prostor. Je těžké nemluvit o něm a nesnížit se při tom na jeho úroveň. Bohužel, z mého úhlu pohledu se opět dán mediální prostor člověku, co vezme jakoukoliv osobu s defektem charakteru, udělá z toho reakční video s hanlivou nálepkou a za ní připojí slovo feminiska - aniž by věděl co to vlastně je. Nedá se ale říct že by objevil něco převratného. Jen obšlehnul rétoriku českých médií z 90´ let, která nás zdatně cvičí v představě feminismu jako něčeho čím označíte jakoukoliv ženu, co projeví jiný názor než je ten Váš.
