Hlavní obsah
Cestování

Velká Británie - města Londýn, Bath a Cardiff

Foto: Monika Procházková

Hradní zeď ve městě Cardiff

Nedokážu si představit lepší program na večer než sezení u PC, psaní poznámek o cestování se skleničkou vína v ruce…

Článek

.... a dívání se na úplněk (Poznámka: nepřehnat to se skeničkami vína, jinak se tento post promění v nesmyslnou změť myšlenek. Poznámka č.2: nesnáším úplněk, takže to možná nebude nejlepší večer v mém životě), ale zpět k článku.

Přináším Vám první díl z dob prehistorických, kdy jsem tentokrát cestovala v prvním ročníku našeho „prestižního gymnázia“ s celou řadou studentů v rámci utužovacího týdne do VB - přesněji do měst Londýn, Bath a Cardiff. Cestovali jsme s CK Alpin-Tour, kde jsme měli zajištěné ubytování v rodinách se svačinovými balíčky a autobusovou dopravou (cesta tam se uskutečnila tunelem pod Lamanšským průlivem, cesta zpět trajektem po moři). Musím říct, že do teď nechápu systém vybírání rodin vhodných pro ubytování dětí (čtěte „uvřeštěných teenagerů“), jelikož naše „dočasná maminka“ se změnila v noční můru poté, co jsme jí nechtěně probudili synáčka, který se jí vrátil z internátu a jehož pokoj sousedil s naší koupelnou.

Byl to první výlet do zahraničí bez rodičů, který jsem si se svými spolužáky hodlala řádně užít. Jako správný turista s foťákem na krku, baťůžkem na zádech a s velkým lodním kufrem, jsem se loučila jednoho krásného zářijového dne před autobusem plnícím se dětmi s rodiči, kteří byli v slzách a trpěli jedním ze závažných příznaků syndromu „ptáčka vylétnutého z hnízda“ (tak táta říká události, kdy se dítě odstěhuje od rodičů, očividně je jedno, jestli na den nebo napořád a jsou tím vystaveni nemalému zármutku). Cestovali jsme patrovým autobusem, místa v prvním patře jsme si s kamarádkami zamlouvali u třídních učitelů už týdny dopředu, protože to byla „super cool“ místa pro vyvolené. Cesta proběhla hladce, až na jednu nevolnost našeho spolužáka, která vedla k lavinové nevolnosti v přední polovině autobusu.

V ranních hodinách jsme se mohli kochat výhledem na Bílé útesy Doveru, pokračovali jsme dál do vnitrozemí VB, náš cíl byl jasný - Wales. Ve Walesu jsme navštívili dva skanzeny, každý byl situovaný do jiného století a jiné třídy společnosti. Nejprve jsme se podívali na klasický anglický venkov z 15. století, mohli jsme zde vidět, jak se tenkrát bydlelo, jaké byly podmínky ve školách, jak se pěstovaly potraviny a chovala zvířata. V každém druhém domku jsme si mohli vyzkoušet něco jiného nebo se zde alespoň předváděla klasická řemesla, dokonce jsme viděli i kování koně. V druhém skanzenu jsme se podívali na hrad ze 17. století a k jeho přilehlým zahradám s malebnou vesničkou. Uvnitř fungovaly komentované prohlídky a po okolí se mohl každý procházet sám dle libosti. Tento skanzen se mi osobně líbil více a volila bych ho i jako klasickou turistickou památku, která stojí za to vidět, i když i první zmíněný skanzen měl své kouzlo.

Unaveni jsme se vydali do nejznámějšího římského lázeňského města Bath, kde jsme navštívili místní lázně a dali jsme si první vydatný anglický oběd v podobě fast foodu. Poté jsme zamířili do Cardiffu, kde jsme si prošli historickou část města s parkem a kanálem, kde se dala uskutečnit projížďka po vodě výletním parníkem. Navštívili jsme i hrad, odkud byla krásná vyhlídka na město, bohužel, nám v tuto chvíli přestalo přát počasí, proto jsme museli tuto prohlídku zkrátit na minimum a vydali jsme se do naší cílové destinace, tedy Londýna.

Na předměstí Londýna jsme dorazili v pozdních večerních hodinách, na parkovišti už na nás čekaly naše budoucí rodiny. Všichni spolužáci se pomalu rozprchli s rodinami do dočasných domovů, jen naše tříčlenná skupinka zůstala ještě hodinu trčet na parkovišti, než si pro nás dojel pán v černém jeepu. Nakonec jsme se i my dočkaly ubytování a první večeře, kterou k našemu nemilému překvapení tvořil studený párek s vekou (další večeře se skládaly většinou ze čtvrtky ohřáté pizzy). Byly jsme ubytované v malé místnosti, která byla menší než můj pokoj (tzn. dostatek místa byl jen na dvě palandy se stolečkem a malou skříní), nevešly se do ní ani naše tři kufry, teda respektive se tam kufry vměstnaly, ovšem my jsme přes ně celý týden přeskakovaly na postele.

Ráno po probuzení nám byla přichystaná opravdu velká bohatá snídaně, se kterou jsme byly všechny spokojené a měly jsme přichystané i svačinové balíčky na cestu. V nich byl většinou rozmáčený sandwich (rozmáčený proto, že v něm byla tuna mokrého salátu), pitíčko nebo šťáva (ovšem bez vody, jen koncentrovaná šťáva ve vaničce), malé brambůrky (vždy jsem měnila octové, které se nedají pozřít, byla jsem ráda, že spolužačky byly ochotné je směnit za solené) a nějaká sladká tyčinka. K autobusu nás každé ráno odvážela naše dočasná maminka, která nám cestou vyprávěla o jejím úžasném nadpozemsky chytrém synovi. Poté jsme celý zbývající pobyt prozkoumávali Londýn.

Ve městě jsme navštívili mnoho zajímavých a turisticky profláknutých míst, jako je například London Eye, Tower Bridge, Tower of London, The Globe, Buckingham palace, Greenwich, národní muzeum, Houses of Parliament s Big Benem, katedrála sv. Pavla a další. Procházeli jsme se po Trafalgar Square, Westminster Abbay, Picadilly Circus, Millenium bridge a také nesmím opomenout parky, které jsme navštívili jako například největší a nejznámější Hyde Park, také i Regent's Park a Kensingtonské zahrady. Nakupovat jsme samozřejmě mohli na Oxford street, kde jsme, bohužel, strávili jen hodinku a půl z našeho celého výletu, takže jsme jí nemohli v klidu projít celou. Já s partou kamarádek jsme prošli pár obchodů a hlavně tenkrát mou velice oblíbenou značku Forever 21, kde jsme nakoupily spoustu oblečení, ostatní se samozřejmě mačkali v Primarku se stovkou dalších turistů. Navštívili jsme i muzeum voskových figurín Madam Tussaud, na které velice ráda vzpomínám. Viděli jsme taky nespočet hop-on hop-off doubledeckerů a celý Londýn se hemžil typickými černými taxíky. Zamilovala jsem se do street food, jako jsou Fish and Chips, ovšem celkově si Angličané na vaření moc nepotrpí, to řeší jen o svátcích a jiných důležitých událostech.

Cesta zpátky neprobíhala podle plánu, protože z neznámých důvodů uzavřeli tunel a museli jsme zpátky na francouzskou pevninu trajektem. Zrovna ten večer byly velké vlny a kdo říká, že na tak velké lodi to nemůže být ani cítit, tak Vás ujišťuji, že to cítit je, dokonce až moc dobře, řekla bych, že je to mnohem horší, než se kývat někde na malé lodičce ve vlnách. Ty pomalé pohyby z levé strany na pravou Vám dokonale navodí pocity opilosti, takže se mnohým opět udělalo nevolno. My ostatní jsme si užívali poslední nákupy sladkostí, které se v té době daly sehnat jen v Anglii. Nutno podotknout, že do České republiky jsme dorazili všichni v pořádku, někteří jen pod zvýšenou dávkou kinedrylu.

Do Londýnu jako takového jsem se zamilovala a určitě se zase někdy zajedu podívat do vibrujícího ruchu tohoto velkoměsta, nehledě na to, že se mi tam stěhují kamarádi, tak bude alespoň koho navštěvovat. Doufám, že mi dovolená vyjde na čas vánoční a novoroční, protože v ten moment má Londýn ještě kouzelnější atmosféru než kdy jindy.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám