Článek
Kultovní Formanův snímek ožil na prknech Divadla Na Fidlovačce v podobě, která vás nenechá jen u neškodného smíchu. Je to tanec v místech, kde se zrcadlíme víc, než uneseme.
Návštěva divadla se tentokrát změnila v přítomný, zpocený střet s tím, co v sobě jako národ i jednotlivci nosíme. Režisér Tomáš Svoboda nechal příběh vyrůst z prázdnoty scény, která připomíná bitevní pole našich povah.
Když hudba přehlušuje svědomí
Nejsilnějším momentem celé inscenace je role kapely. Ta zde nefunguje jako doprovod, ale jako agresor. Kapela udeří do nástrojů a přehluší svědomí dalším maršem. Rytmus nedovolí zastavit. Tančí se dál, i když parket už pálí do chodidel a v koutě sálu tichne starý muž, jemuž plameny právě berou střechu nad hlavou.
Herecký ansámbl se slévá do jednoho rigidního těla hasičského sboru. Ta směs pýchy a servility, nervózní urovnávání uniforem a těkavé pohledy při rozkrádání tomboly jsou až nepříjemně povědomé. Právě v těch nejobyčejnějších gestech se láme čas. Estetika ustupuje obrazu, kde se krása měří jen ochotou zůstat stát.
Kolik z nás unese pohled na cizí neštěstí?
Smích v hledišti má ostrou hranu. Když se na jevišti řeší, zda pomoci bližnímu „podle předpisů“, sál na vteřinu zkamení. Kolik z naší potřeby řádu unese pohled na skutečné neštěstí druhého? Otázka visí nad parketem jako kouř z neviditelného požáru.
Inscenace má vzácný dar propojovat generace. Zatímco starší diváci slyší ozvěny doby, v níž se „nekrást“ rovnalo prohře, mladší v kuse nacházejí univerzální studii lidského davu. Večer končí, sál osiří a zůstává jen ticho, které je příliš hlasité. Největším rizikem tohoto bálu je, že se v některé z těch postav nakonec poznáme.
Šance, která se už nebude opakovat
Je v tom jistá symbolika. Stejně jako bálová tombola, i život této inscenace na pražské scéně se nachýlil ke svému konci. Pokud chcete tento mrazivý bál zažít na vlastní kůži, máte k tomu poslední příležitosti. Představení se totiž loučí s repertoárem.
Derniéra je naplánována na čtvrtek 14. května 2026. Pokud chcete zažít onen „zpocený střet“ se sebou samými dříve, než sál nadobro osiří, je nejvyšší čas – zbývá totiž už jen poslední představení.
Celou kulturní reflexi a další texty o hledání významů pod povrchem věcí si můžete přečíst na mém autorském webu Mezi řádky…
