Článek
Její cesta vede od klasických partitur až k multimediálním světům, kde se tradice potkává s moderním tepem v projektech jako Vivaldianno či Já, secese.
Mexická energie: Jako uvítání olympijských vítězů
Její vystoupení v zahraničí, zejména v Mexiku, přinášejí zážitky, které v komorních evropských sálech zažijete jen zřídka. „Energie tamního publika je nesmírná, milují život a při každé příležitosti jej oslavují,“ líčí Martina s nadšením. Kontrast mezi českými tichými Dušičkami a mexickým festivalem Día de Muertos je podle ní klíčem k pochopení jejich temperamentu.
„Přijímají nás vřele od prvního momentu a nechtějí nás často pustit z pódia. Někdy nás při nástupu překvapí tak hlasité uvítání, jako by se vracela vítězná hokejová reprezentace z olympiády,“ popisuje atmosféru tour.
Když se technika stane jazykem emocí
Pro klasicky vzdělanou hudebnici byla fúze s multimédii velkou výzvou. Musela si osvojit hru na „klik“ (metronom v uchu) i precizní práci s ozvučením. Přesto zdůrazňuje, že bez poctivého klasického základu by tato svoboda na pódiu neexistovala. Technika pro ni není cílem, ale nezbytným nástrojem.
„Hudba je univerzální řeč, houslová technika je nástroj, kterým promlouvá. Čím je příprava hlubší, tím méně ji při hře vnímáte. Najednou už neřešíte, jak to zahrát, ale co tím chcete říct,“ vysvětluje proces, při kterém se roky drilu proměňují v přirozený, živý okamžik. Jako tlumočnice vzkazu starých mistrů musí přesně vědět, co chtěl autor svou skladbou vyjádřit.
Křehkost přítomného okamžiku
Právě v těchto dnech Martina sdílí své umění s publikem v Jižní Americe. Čeká ji masivní turné zahrnující jedenáct koncertů v Argentině, Brazílii, Uruguay a Peru. Na otázku, co je pro ni v hudbě nejdůležitější, odpovídá bez váhání: splynutí a propojení v tichu mezi tóny.
Martina, kterou v těchto dnech čeká rozsáhlé turné po koncertních sálech Jižní Ameriky, nám dovolila nahlédnout do míst, kde technika přestává být cílem a stává se prostředkem pro sdílení.
Tip pro čtenáře: Celý, hloubkový rozhovor o vnitřních krajinách, barvách radosti a uměleckém zrání Martiny Bačové si můžete přečíst v původní poetické verzi na portálu Mezi řádky…
