Článek
Nový rozsudek Nejvyššího správního soudu a koordinovaný postup několika státních institucí zásadně mění pohled na dosud běžný model fungování v IT sektoru. Pro firmy to znamená vyšší riziko sankcí – bez ohledu na to, jak mají nastavené smlouvy.
Využívání externích kontraktorů a freelancerů patří v české ekonomice k dlouhodobě zavedené praxi. Zejména v technologickém sektoru, marketingu a kreativních oborech umožňuje firmám flexibilně reagovat na projektové potřeby a rychle škálovat kapacity.
Za touto tržní realitou se však stále zřetelněji otevírá legislativní napětí. Stát hledá nové příjmy do rozpočtu a kontrolní orgány spolu s justicí našly v důslednějším postihu švarcsystému účinný nástroj, jak z firem vymáhat dodatečné odvody a pokuty. Spoléhat se na to, že riziko odstraní pouhá úprava smluvních formulací, se ukazuje jako mylné.
Rozhoduje realita, ne papír
Zásadním slepým místem řady zaměstnavatelů je přesvědčení, že klíčovou roli hraje svobodná vůle kontraktora a jeho souhlas se spoluprací na OSVČ. Nová judikatura Nejvyššího správního soudu tento přístup jednoznačně odmítá.
V rozsudku sp. zn. 7 Ads 52/2025 soud potvrdil, že právní posouzení vztahu musí vycházet z každodenní praxe, nikoli z formálního označení ve smlouvě. Pokud IT specialista pracuje v pravidelném pracovním režimu, plní pokyny projektového vedení, je integrován do interních systémů společnosti a nemá reálnou možnost odmítat zakázky, jedná se o nelegální závislou práci.
Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že model spolupráce na IČO inicioval sám kontraktor, například z důvodu daňové optimalizace. Rozhodující je faktické nastavení vztahu, nikoli motivace jeho účastníků.
Koordinovaný postup státu
Zpřísnění výkladu nelze oddělit od širšího politického kontextu. Ministerstvo financí uzavřelo memorandum o společném postupu tří klíčových státních institucí v boji proti nelegálnímu zaměstnávání. Deklarovaný cíl je zřejmý: posílit příjmy státního rozpočtu.
Kontroly Státního úřadu inspekce práce se zároveň stávají cílenějšími. Inspektoři mohou prokázat soustavnost nelegální práce i na základě jednorázové kontroly, pokud okolnosti nasvědčují dlouhodobému charakteru spolupráce. Jestliže kontraktor nevystupuje vůči třetím stranám vlastním jménem, nenese podnikatelské riziko a jeho příjem plyne převážně od jediného zadavatele, je z pohledu práva ekonomicky závislým zaměstnancem bez odpovídající ochrany.
Chystaná změna zákona jako nejistá brzda
Do této napjaté situace vstupuje připravovaný zákon o platformové práci, který reaguje na evropské směrnice. Návrh usiluje o zpřesnění definice závislé práce v zákoníku práce a v důvodové zprávě připouští, že dosavadní výklad soudů a inspekce byl v některých případech extenzivní a narážel na ústavní principy svobody podnikání.
Plánovaná novela má zúžit prostor pro automatické překvalifikování vztahů na zaměstnanecké a jasně stanovit, že samotná ekonomická závislost nebo poskytování benefitů nemůže být jediným rozhodujícím kritériem. Zatím však jde pouze o legislativní záměr.
Spoléhat se na budoucí změnu zákona jako na ochranu před aktuálními pokutami a doměřením pojistného by bylo manažersky nezodpovědné. Do doby případné účinnosti nové úpravy platí současná legislativa a její přísný výklad.
Flexibilita versus rigidní právo
Současný tlak na potírání švarcsystému otevírá širší debatu o schopnosti státu reagovat na dynamiku moderní ekonomiky. Technologické projekty vyžadují flexibilitu, kterou klasický zaměstnanecký model často neposkytuje. Snaha vtěsnat všechny formy spolupráce do rigidního rámce zákoníku práce může ve výsledku oslabit konkurenceschopnost českých firem.
Namísto ochrany pracujících tak hrozí odliv zkušených odborníků do zahraničních struktur a ztráta inovativního potenciálu. Pokud chce stát skutečně podporovat rozvoj technologií, bude muset nabídnout jasnější a předvídatelnější pravidla.
Co mohou firmy dělat už nyní
Z pohledu compliance je nezbytné provést okamžitý audit všech externích spoluprací. Dokud nedojde ke změně legislativy, musí vztahy s OSVČ vykazovat skutečné znaky samostatného podnikání, včetně reálného nesení podnikatelského rizika.
Pouze firmy, které sladí smluvní dokumentaci s každodenní praxí, odstraní vztahy nadřízenosti a podřízenosti a umožní kontraktorům skutečnou autonomii, dokážou minimalizovat riziko zásahu kontrolních orgánů.
