Článek
Když se dva lidé vezmou, slibují si lásku v radosti i těžkostech, ve zdraví i nemoci, ale někdy to nevyjde. Mnohdy lidé až po letech zjistí, že vlastně spolu už nechtějí být. Ale přitom to na začátku byla láska jako trám. Co se v tom vztahu, v tom manželství muselo stát, aby to tak dopadlo?
Mnohdy to je tak, že lidé hledají 10 % (myslím, že to je takové číslo), které jim doma chybí. Ale už přehlížejí těch 90 %, které doma mají. To nejsou žádné studie, to je prostě život.
Lidé spolu neumí mluvit
Ať už ve vztahu nebo jinde, lidé spolu moc mluvit neumí. Většinou to je strach, který je ovládá. Neřeknou, co je trápí. Brzdí je myšlenka „já si přece nebudu stěžovat“. Když ale někomu řeknete, že se vám něco nelíbí, tak to není stěžování. Vy dáváte tomu druhému prostor, aby se to změnilo k lepšímu.
Ale ten druhý musí chtít. Když nechce, tak s ním těžko pohnete. To je tak ve všem. Horší je, když se nechce, než když se nemůže. Kolikrát je to vzájemné, že si partneři neuvědomí, co mají v tom druhém, a naopak. Berou některé věci jako samozřejmost. Teď se možná dotknu některých mužů, ale ti bohužel mnohdy nedokážou ocenit, co jejich žena musí vše zvládnout.
Narodí se dítě, žena se o něj 24/7 stará. Muž jde do práce, přijde z práce a očekává teplou večeři, naklizeno, sex. Ale už si neuvědomí, že ta žena kolikrát padá na hubu. Oni přece byli v práci. A žena má mateřskou dovolenou (tohle dvousloví snad vymyslel chlap). Většina z nich by nejspíš péči o dítě 24/7 nedala, co si budeme povídat.
Ale ono je to i naopak. Žena je doma v domácnosti, muž zabezpečuje finančně rodinu a žena kolikrát prská, že chlap nosí domů málo peněz. Tak buď, ať je vděčná, že se má rodina dobře, nebo ať přiloží také ruku k dílu, když se jí to nelíbí. Je to možná ode mě kruté, ale v dnešní moderní době se dají vydělávat peníze i s miminkem. Jenom stačí chtít a mít hodné, spící miminko.
Je fajn, když lidé spolu umí mluvit. Když je něco trápí, řeknou to tomu druhému. A společně se snaží najít řešení. To je potom krásný, harmonický vztah. Problémy by se neměly řešit tak, že od nich utečete. Nebo že půjdete někam jinam.
Málokdo si uvědomí, že by měl třeba častěji svojí polovičce říkat, jak vám na ní záleží. Co k ní cítíte. Obousměrně. My to tak s mužem děláme, každý den se na sebe těšíme. Ani u nás to není zalité sluncem, ale umíme si také promluvit, když nás něco štve, trápí. On se potom ten vzduch vyčistí a je to lepší.
Pokud máte svoji polovičku, řekněte jí, jak vám na ní záleží, a obejměte se a hned budete mít lepší pocit, náladu.
