Aleš Černý - píšící tatér, který i apokalypsu bere s humorem

Aleši, pamatuješ si moment, kdy sis poprvé řekl, že chceš napsat knihu? Byl to konkrétní impulz, nebo se to u tebe vyvíjelo postupně?

Byl to konkrétní impulz. Zdál se mi sen, který už si nepamatuji, ale zanechal ve mně nutkavou potřebu to napsat, takže jsem ráno šel k počítači, sesmolil neohrabaně první odstavec, a potom už to jelo tak nějak samo. Ale do té doby jsem samozřejmě nenapsal ani čárku, takže podle toho ten první rukopis taky vypadá.

Obě tvoje dosud vydané knihy vyšly v roce 2024. Tvoje prvotina Na hraně apokalypsy má 444 stránek. Po ní následovala kniha s názvem Za trest, která se se svými 176 stranami jeví jako jednohubka. Plánoval jsi u Apokalypsy od začátku tak velký příběh, nebo ti pod rukama narůstal sám?

Rozhodně neplánoval… Ale ono to bude tím, že neplánuji. Prostě sednu a píšu příběh, který se nějak vyvíjí a sám nevím jak a kdy to dopadne. Třeba Apokalypsa byla původně povídka (ale já prostě neumím povídky, vždy se to zvrhne) na dva díly. No ale nakladatelství řeklo, že to vydá jenom jako celek, takže je to celek.

To zní, jako bys ten příběh spíš objevoval než psal. Když tedy nemáš pevný plán, překvapí tě někdy tvoje vlastní postavy nebo zvraty? Stalo se ti třeba u Apokalypsy, že se příběh vydal úplně jinam, než jsi původně čekal nebo chtěl?

Přesně tak to je. Ten příběh prostě žije vlastním životem a já se jen snažím to zběsilé tempo zaznamenat. A jestli mě někdy překvapil nějaký zvrat? Neustále! Člověk si pro svou postavu plánuje poklidnou kapitolu, aby trošku vydechla a najednou BUM!, jedna z hlavních postav zastřelí mimozemšťana… Člověk je prostě neuhlídá.

Od prvního draftu k vydané knize obvykle vede docela dlouhá cesta. Jak to bylo u Na hraně apokalypsy, čekaly tě spíš drobné úpravy, nebo do textu zasahovalo nakladatelství výrazněji?

Nebylo to tak strašné, jak jsem se obával. Opravy se týkaly hlavně struktury, aby to bylo čitelné, učesané, plus nějaké drobnější opravy nepřesností nebo nejasností, ale do příběhu se zasahovalo pouze na konci. Doslova. Přepisoval se konec, aby byl společensky přijatelnější.

Chtěl jsi všechny nechat zabít?

Neeeeee (představ si můj sarkastický úsměv). Řeknu jen to, co vždy: Mé knihy končí předposlední kapitolou.

Jak dlouho trvalo, než jsi Apokalypsu vydal? Oslovoval jsi nakladatelství a čekal jejich odpovědi nebo byla její cesta jiná?

Její cesta byla trošku trnitější. Nejprve jsem oslovil vybraná nakladatelství - bez odpovědi, a tak jsem to zkusil přes Pointu, kde jsem taky tak trošku pohořel. Takže pokusy o vydání mi přišly jako ztráta času a projekt (rukopis) jsem uložil do šuplíku. Ale potom se ozvala kamarádka Theresa Black a doporučila mi, obrátit se na nakladatelství Canc. No a potom už scházelo jen asi tisíc litrů kávy, šikovný redaktor, korektor, sazeč, roh jednorožce, krev panny narozené o prvním úplňku roku 1769, dvě nervová zhroucení a voilà! Apokalypsa je zde.

A ještě k tomu získala 3. místo v Ceně Miloslava Švandrlíka za nejlepší humoristickou knihu roku 2024.

Jaké to bylo, když jsi se dozvěděl, že jsi mezi nominovanými? A čekal jsi, že vyberou zrovna Apokalypsu nebo bys to tipoval víc na tvoji knihu Za trest?

Když mi řekli o nominaci tak to byl docela šok, ale nevěřil jsem, že by to mohlo dojít dál, takže jsem třetí místo nečekal. Bylo to milé překvapení. A kniha Za trest bohužel nominovaná nebyla. Ale ona má trošku jinak vystavěný humor a je méně pro masy.

Kterou z těch dvou máš ty sám radši?

To nejde říct. To je jako říct, které své dítě máš raději. Jasně, že každý máme svého favorita, ale… Navíc obě jsi je četla, tak víš, jak moc jsou rozdílné, takže to nejde úplně porovnat a posoudit. Každou mám raději v něčem jiném.

Obě vyšly v roce 2024. Napsané jsi je ale měl už dřív. Jaký mezi nimi byl rozestup? Mělo to nějaký důvod, že jsi obě vydal ve stejném roce?

Knihu Za trest jsem napsal během několika měsíců a přijatá k vydání byla snad hned po první kapitole, takže se čekalo až to dopíšu. Proto tak malý rozestup. Ale vydání ve stejném roce důvod nemělo.

Dokážeš čtenářům ve stručnosti přiblížit, o čem je kniha Za trest, a jak tě napadl zrovna tento příběh?

Kniha je o stockholmském syndromu, a hlavně o tom, že tento syndrom nutně nemusí být jednostranný. A jak mě napadl? V tom má zase prsty Theresa Black! Zrovna jsme řešili tabu témata, která nejsou v knihkupectvích moc vidět, a že by bylo fajn něco takového napsat. Rozplývali jsme se nad vizí příběhu, ve kterém je hlavní hrdina záporák a na unesenou je vážně ošklivej. Námět se mi tak líbil, že jsem ji poprosil, aby to napsala, jenže Terka neměla čas, tak prý, ať to napíšu já…

…takže Therky polovinu máme za sebou, to je ta část knihy, která se stará o sarkasmus, cynismus, černý humor, jízlivost… a další veselosti. Už zbývalo jenom vymyslet, o čem že to vlastně bude. Ono je krásné psát mrzutého antihrdinu, který trýzní svou oběť, ale nějak to není bez poslání ono. A tady se dostáváme k dvěma betám, které mne prosily, abych napsal nějakou romantiku. Inu, dobrá, řekl jsem. Ale bude to po mém (ďábelský smích).

Kde jsi při psaní téhle knihy sám narazil na hranici? Něco, co už bylo skoro moc i pro tebe? Nebo jsi byl zcela v pohodě se vším, co se v příběhu dělo?

Příběh se vlastně nakonec odehrál tak, jak jsem chtěl. Možná jsem párkrát zaváhal, ale už si nevybavím u čeho. Ale určitě jsem se v psaní bizarností nijak neomezoval, možná bych příště zkusil laťku naopak posunout ještě kousek dál některým směrem.

Bylo záměrem, aby si čtenář při čtení sám nebyl jistý, komu vlastně fandí?

Ano, zcela. Chtěl jsem, aby postava záporáka nakonec nebyla tak černobílá, a i Alice musela dostát své geniální šílenosti, se kterou se spousta čtenářek prý nedokázala ztotožnit. Což je mimochodem dobře, ta postava byla úmyslně podaná jako dokonalý blázen, u kterého nikdo neví, co se jí honí hlavou.

Máš už v hlavě příběh, u kterého bys tu laťku zkusil posunout? Píšeš teď něco?

Ano, mám na stole pokračování, které si s prvním dílem Za trest může podat ruku… a potom si ji rychle umýt, protože Alice i David prošli vývojem, a tak ani jejich vztah není stejný, a jak se dá očekávat, s Alicí se to zase pos… pokazí a David z toho bude mít těžkou hlavu víc než předtím.

Tušíš, kdy bychom se mohli dočkat vydání?

Bohužel nemám vůbec tušení. Ještě nejsem ani v polovině, ale krom pokračování pracuji na další knize, ve které bude podobná zvrácenost jako v knize Za trest, ale více černého humoru cíleného podobně jako v knize Na hraně apokalypsy. Fanoušci nakladatelství Canc měli možnost setkat se s její první kapitolou v soutěži Cancu Splněná přání pod číslem 13, Geologická expirace.

Na co se ty osobně teď nejvíc těšíš, jako autor i jako člověk?

Za obě mé osobnosti se těším právě na dopsání Expirace. Bude to takový návrat ke kořenům.

Můžeš to rozvést?

Starý dobrý humor Tomáše Tuhého z knihy Na hraně Apokalypsy, jen v jiném obalu… a možná trošku morbidnější. A zároveň si opět osvěžíme, jaké to pro hrdinu je, zkusit zabránit apokalypse.

Je něco, co by o tobě čtenáře překvapilo a s psaním to vůbec nesouvisí?

Že jsem ve škole propadal z češtiny a slohu?

Vážně? Tak to je překvapení i pro mě. Narážela jsem spíš na to, že sis otevřel tetovací salon. Jak ses k tomu dostal?

Vážně. Nešlo mi to, nebavilo mě to a vlastně jsem v tom celkem neviděl žádný smysl (smích). A salon mám zatím pouze pro známé, bohužel jsem pracovně vytížen a nezbývá mi na to tolik času, kolik bych chtěl a potřeboval. Ale jednou se to třeba usadí a rozjede, přeci jen je to tvůrčí činnost, stejně jako psaní, a to mě baví.

Jak jsem se k tomu dostal? Nabídka a poptávka… Někdo chtěl tetování ode mě, tak jestli si prý nechci udělat kurz… No, chtěl jsem, je to malování, navíc jeden z mála legálních způsobů, jak bodat do lidí.

Máš ty sám nějaké tetování, když už jsme u toho bodání?

Nemám. Nemám ho proto, protože jsem nenašel zatím nic, co bych chtěl.

Takže ty sám i ilustruješ? Že ostatní napadlo si od tebe nechat udělat tetování?

Jistě, obaly i veškeré ilustrace si do knih dělám sám.

Jsi jako kreslíř a ilustrátor samouk nebo jsi prošel nějakým kurzem či uměleckou školou?

Samouk, žádná škola, ani kurz, jen mě to prostě bavilo, tak jsem začal.

A jak přesně? Tužka papír nebo něco propracovanějšího? A kreslíš podle předloh nebo z hlavy? Máš nějaké ukázky, které jsou někde volně ke shlédnutí?

Mám iPad s perem. Tužku a papír už jsem nevzal do ruky léta. Sice trvalo chvilku se s tím sžít, ale nakonec jsem si zvykl. Bylo to úplně jiné než kreslení na papír… A předlohy používám. Buď si najdu něco podobného mé představě a z toho vycházím, nebo nechám něco vygenerovat AI a s tím potom pracuji. To je má oblíbená kombinace, protože AI často vytvoří něco na základě mé představy, co bych si já vlastně v životě nepředstavil, a o to je to větší výzva. Ale veškerá má tvorba je pouze v iPadu nebo v knihách.

Takže všechny ilustrace pro Na hraně apokalypsy i Za trest jsou tvoje práce.

Ano. Přesně tak. Tam jsem si ještě zvykal na ten iPad a zkoušel různé styly. Zrovna v Na hraně apokalypsy je to hodně vidět.

Jaké pro tebe bylo přejít z kreslení na iPadu na kreslení přímo na kůži? Zodpovědnost i nervozita musela být obrovská.

Nervozita byla strašná. Naštěstí jsem měl tolerantní první subjekt. Člověk si to neuvědomuje ale kreslení na lidské tělo je úplně jiné než to na papír nebo umělou kůži. A nemyslím jen kvůli tomu, že je to tělo, prostě se ten podklad chová úplně jinak, dokonce se rozdílně chovají různé části těla a různé typy kůže. A do jisté míry se to dá dělit i podle zaměstnání.

Poznáš to hned nebo až při práci?

Něco hned, něco během práce. Třeba, že někdo pracuje na stavbě nebo v prašném prostředí poznáš při práci docela snadno. Prostě se tam tomu pigmentu moc nechce. Kůže, i když je umytá a čistá, bývá tvrdá, má zanesené póry…

Stalo se ti někdy, že jsi musel klienta od nějakého návrhu vyloženě odradit?

To ne, ale párkrát jsem musel odmítnout, protože to nebylo ve stylu, který dělám. A mnohokrát upozornit, že vybrané místo nebude úplně vhodné.

Kdybys měl víc času, kam bys ho raději investoval? Do psaní, nebo do tetování?

To je zákeřná otázka… Já nevím. Myslím, že na světě není dost času a já bych ho měl neustále potřebu dělit mezi oboje. Jen v psaní mám rozdělaných víc projektů, tak bych možná dal trošku víc času tam.

Už jsme zmínili chystaný druhý díl knihy Za trest i plánovanou novinku Geologická expirace, je něco dalšího, na co si v budoucnu myslíš? Máš ještě nějaké další vize nebo sny, kterých bys chtěl dosáhnout, ať už je to v psaní či v čemkoliv jiném?

Tak ještě je tu (nečekaně) rukopis s pracovním názvem Jekyll. Je to o… a nevím jestli mám spoilerovat? Ale patří přímo do universa Na hraně apokalypsy. A vizí mám mnoho, jen na plnění není čas a morální síla. Třeba už dlouho toužím po zbrojním průkazu. Nechci bojovat s Ruskem nebo Ukrajinou a tak podobně, prostě mám jen rád zbraně. Hlavně jedinečné kousky jako je třeba Kel tec-ksg nebo Mosin nagant.

Chodíš střílet na střelnici pravidelně?

Nepravidelně. A co jsem se přestěhoval, tak jsem dlouho nebyl. Nerad chodím sám (a bez zbrojního oprávnění a vlastní zbraně… No nechce se mi platit instruktora…).

O tobě toho víme docela dost z tvých knih, ale sám sebe si dost držíš v ústraní, žádné fotky, minimum veřejné prezentace. Je to záměr?

Spíš než záměr to neumím. Přijde mi, že na můj obličej a život není nikdo zvědavý. Když je něco nového o knize, šup s tím na internet, ale že si dávám už šesté kafe za den, vždyť bych tam neměl nic jiného. Samozřejmě když mi někdo napíše, rád si s ním budu hodiny povídat prakticky o čemkoli. Navíc mé postavy jsou mi chováním dost podobné, takže kdo mě chce poznat, přečte si knihy. To je dobrý začátek.

Mají čtenáři šanci potkat tě osobně na knižních veletrzích? A pokud ano, na které jezdíš nejraději?

Tento rok jsem nebyl moc aktivní, ale zvažuji se zajet podívat na Svět knihy v Praze. Ale potkat osobně mě mohou v okolí Prahy prakticky kdykoli.

Máš nějaké české autory nebo konkrétní knihy, které bys ty sám čtenářům doporučil?

Samozřejmě… Kulhánek v první řadě (a jsem vážně smutný že už nepíše…) a hned za ním Kotleta. Oba velmi ovlivnili mou tvorbu. Oba píšou knihy, které jsou skvělé na odreagování, samá akce, žádné zbytečné složitosti, a kriminalistická činnost… A samozřejmě humor, to vše jsem si zamiloval a vzal za své, což je, myslím, vidět… Pokud jsi od nich něco četla, možná to můžeš posoudit.

A co hudba, filmy, seriály? Máš nějaké tipy, co si rád poslechneš nebo na co se rád podíváš?

Zbožňuji Teorii velkého třesku, to mi tu běží skoro neustále. Filmy nejraději sci-fi (nečekaně) a v hudbě mám hodně široký záběr, takže skoro vše krom dechovky a rapu. A taky techno mě moc neláká.

Kdybys měl na závěr čtenářům něco vzkázat, ať už k tvorbě, nebo jen tak do života, co by to bylo?

Držel bych se klasiky: čtěte víc knih. Hlavně ty české, ať nám autoři nevymřou.

Děkuju ti, Aleši, za rozhovor i za tohle připomenutí. Ať se ti daří ve všech směrech, kterými se vydáš, a ať mají čtenáři od tebe pořád co číst.

Ať už si od Aleše Černého přečtete Na hraně Apokalypsy nebo Za trest, budeme rádi, když mu necháte komentář na Databázi knih a klidně připíšete, že vás k tomu navedl náš rozhovor.